Končím aneb sbohem a šáteček

Za komunistů jsem nosil dlouhé vlasy, poslouchal hard rock a metal a kritizoval věci jako je cenzura a zákaz cestování, nebo omezování možnosti vyjádřit svůj názor, kvůli čemuž jsem byl párkrát hostem mělnické STB. Všechny tyto věci byly za komunistů špatně a nemají vůbec nic společného se socialismem, komunismem, nebo sociálním státem. Všechny tyto omezení nevymysleli lidé, protože byli komunisté, ale protože byli blbci a těch se najde dost ve všech stranách!

To, že nevěřím všemu co tvrdí západní propagandisté o počátcích komunistického hnutí, nebo statistickým nesmyslům o Stalinovi a jiných vůdcích a místo prostého přijmutí nějakého tvrzení mám tendenci si to tvrzení nějak ověřit, ze mě nedělá žádného bolševického vraha, jak mi nadávají někteří duševně omezenější lidé, kteří jsou zvyklí nad tím, co jim řeknou v televizi a napíší v novinách nepřemýšlet a brát to prostě jako fakt!

Nekončím ale proto, že bych nedokázal unést nadávky pár troubů, nebo se bál výhružek většinou vypitých vypasených blogerů, nebo neduživých rádoby intelektuálů se zapocenými brejličkami, ale proto, že ostatní lidé kromě kliknutí na políčko „TO SE MI LÍBÍ“ nejsou schopní udělat vůbec nic (až na cca 1% ze všech těch internetových hrdinů).

V současnosti neexistuje žádná strana, nebo hnutí, které by chtělo opravdu bojovat za práva pracujících, za lepší platy a lidštější pracovní poměry jinak, než kecáním v parlamentu a neexistuje žádný charismatický vůdce, který by měl dostatek vůle, financí a času na to, přesvědčit bojácné a líné české „nevěřící Tomáše“, že změna je nejen nutná, ale i možná, protože jinak skončíme velice špatně!

Ty dobré věci, které nám tento systém nabízí, jako jsou relativně velká svoboda slova (pokud se ovšem neozveš v práci a rovnou tě za to nevyrazí), volnost cestování (pokud na to máš peníze) a velké omezení cenzury (pokud se najde vydavatelství ochotné riskovat vydání něčeho co nejde s proudem) totiž zdaleka nevyvažují ty špatné, kterými jsou ekonomické finanční otroctví pod hrozbou ztráty zaměstnání (aneb drž hubu a krok a makej za směšnou mzdu spoustu hodin, jinak tě vyrazíme) a postupná plíživá ztráta suverenity v rámci EU a NATO, vlastenectví a národního sebeuvědomění.

Z lidí se stávají stroje pracující od nevidím do nevidím za žalostně nízkou mzdu postačující jen k tomu, aby se mohli nakrmit nekvalitními potravinami a vyspat předtím, než musí znovu nastoupit do práce. K tomu všemu se nenažraný a se zisky nikdy nespokojený kapitalismus dostal opět do ekonomické krize, kterou bude řešit tak jako vždy, tedy válkou.

Dokud lidé nepochopí, že jedinou možnou záchranou lidstva je vyřadit zpátečku, na kterou teď jede a vydat se znovu cestou sociální solidarity (bez opakování předchozích stupidit a chyb), nemám v úmyslu dál psát, ani jinak aktivně politicky vystupovat (jestli lidé začali myslet, si ověřím každé čtyři roky po volbách).

Jediné, co by mě mohlo znovu aktivizovat, by byl vznik nějakého opravdu lidového hnutí, nebo případná válka. Dokud si lidé budou svobodně volit do čela země omezence, nebo vlastizrádce, nedá se stejně nic moc dělat a mě to všechno stojí spoustu de facto zbytečného úsilí a času za nic!

Mějte se hezky.

L.K.