Kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe

Všichni lidé, včetně mě to brali jako úplnou samozřejmost a vůbec si neuměli představit, že o tyto životní jistoty mohou nějakým způsobem přijít. Lidé mysleli úplně jinak než dnes, ve škole, v práci i v médiích nám tenkrát říkali, že důležité je podporovat kolektivního ducha a cítit solidaritu s těmi méně nadanými a slabšími.

Podle tehdejších morálních norem, byla každá práce stejně dobrá a prospěšná a nikdo se neměl právo vyvyšovat nad druhé. Lidem se žilo mnohem klidněji, beze strachu ze ztráty zaměstnání, nebo střechy nad hlavou.

Systém měl bohužel i své chyby, díky kterým se nakonec zhroutil, a kterých je potřeba se v budoucnu vyvarovat. Těmi největšími z nich bylo určitě omezování svobody volby odejít ze země, a práva veřejně vyjádřit svůj nesouhlas se systémem.

Nikdo totiž nemá právo nikoho nutit žít v sebelepším systému, nebo společnosti proti jeho vůli. Takovým počínáním se úplně zbytečně vytváří vnitřní nepřítel, který nenávidí toho, co ho proti jeho vůli v takovém systému uvěznil.

Nikdo také nemá právo nikoho trestat za odlišný názor, pokud svůj postoj nedává najevo pácháním trestných činů proti jiným občanům, špionáží, nebo hospodářskou kriminalitou.

Vraťme se však, jak se říká k jádru pudla. Umíte si tedy jistě představit, jaké bylo mé překvapení, které později přerostlo v totální znechucení, když jsem viděl, jak se po roce 1989 totálně, naprosto veřejně, a ještě s oslavnou pompou rozkrádá a rozdává státní majetek, který do té doby patřil nám všem cizím firmám, českým podvodníkům a tunelářům, a rodinným příslušníkům a kamarádíčkům těch, kteří se tehdy dostali k moci.

V němém úžasu jsem čekal, že se musí něco stát, že někdo přijde a řekne, to nesmíte, to co děláte je špatné, a budete za to po zásluze potrestáni. Čekal jsem, že policie tyto lidi obviní, soudy je odsoudí, a dveře věznic se za nimi na mnoho let s hlasitým duněním zabouchnou.

Nebyl jsem duševně připraven na tento svět dravců bez pravidel, kde nikdo z nových mocných nebere na nikoho ohled, a každý se stará jen sám o sebe. Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem pochopil, že dokud nám budou vládnout úplatní zloději a sobci, nic se k lepšímu nezmění.

Naši politici za těch 25 let projevili takovou dávku morální zkaženosti, patolízalství a servility k našim novým západním spojencům, že jsem myslel, že mě již nemohou překvapit. Netušil jsem však, jak hluboce se mýlím. To, co předvádí naše politická reprezentace tento rok, mě doslova vyrazilo dech.

Otevřená podpora fašistů, kteří se krvavým ozbrojeným pučem zmocnili moci na Ukrajině, když podporováni západními a našimi politiky svrhli ve svobodných volbách zvolenou vládu a prezidenta, a schvalování genocidy té části obyvatelstva, která se odmítla podrobit diktátu těchto nikým nezvolených banditů, je totiž zločinem proti lidskosti, proti veškeré morálce a výsměchem spravedlnosti a mezinárodnímu právu.

Vlády všech zemí, které prostřednictvím prodejných médií LŽOU, překrucují fakta, a podporují a schvalují činy nové nezákonné kyjevské moci, se dopouští zločinu podpory nacismu a fašismu a měli by být občany každé jednotlivé země svrženy, a postaveny před soud za podíl na genocidě civilního obyvatelstva na Jihovýchodní Ukrajině.

Poučen uplynulými 25 lety, však vím, že se nic takového nestane, vím, že až uspořádám zase nějaký mítink, nebo demonstraci, přijde sotva pár stovek lidí, a to ještě pouze v případě, že nebude zrovna pršet, nebo v televizi nepoběží fotbal. Jediným opravdovým zadostiučiněním mi tak zůstává, že přece jen existuje jeden velký národ, jehož duch ještě není zlomen, a který vede muž pevných nervů, vysoké inteligence a morálních hodnot z doby, ve které jsem vyrůstal.

Rusko a jeho současný prezident Putin, se tak stávají poslední nadějí na změnu pro Evropu tonoucí ve tmě morálního úpadku, sobectví, a osobní zbabělosti se tomuto zlu postavit. Jen Rusko je schopné zastavit USA a ochránit zbytek světa od zhoubného vlivu, který z této země ve stále silnějších vlnách přichází …

Ladislav Kašuka.