Česká republika po 25 letech „demokracie“.

Tehdejší studentští aktivisté a představitelé zničehonic se jakoby kouzlem utvořeného občanského fóra (OF) totiž mezi lidi rozšířili (překvapivě rychle a efektivně na to, aby se jednalo o náhodu) lživou informaci o smrti studenta matematické fakulty Martina Šmída, kterého měli údajně ubít k smrti policisté zasahující proti protestnímu studentskému průvodu 17 Listopadu 1989.

Tato přesně načasovaná dezinformace zvedla ze židlí a přivedla do ulic velkou část národa. Lidé vyšli do ulic rozhořčení tím, že policie vraždí neozbrojené děti přímo na ulici a vyžadovali tvrdé potrestání viníků a lidí zodpovědných za policejní zásah, při kterém měl student Šmíd přijít o život.

Naprostá většina lidí, byla tedy v ulicích z úplně jiného důvodu, než prezentovali západem podporovaní chartisté a jiní disidenti, kterých nebylo v té době v republice více než tři tisíce a kteří neměli žádný opravdový vliv na širokou veřejnost.

Já sám jsem tehdy postával v Praze a na Mělníku na náměstích, cinkal klíči, které měli symbolizovat „poslední zvonění“ a provolával tehdy tolik populární hesla jako Jakeše do koše, děkujeme, odejděte atd. Naivně jsem si myslel, že všechny ty demonstrace přinesou větší svobodu ve smyslu volného cestování a konce cenzury muziky, knih, nebo zákazů veřejného projevu a protestů, ale ponechají majetek a moc v rukou státu a lidu.

Sám Václav Havel, který se postupně stal jakýmsi symbolem sametové revoluce, ve svých projevech sliboval, že se lidé nemusí bát nezaměstnanosti, nebo zdražování, a že Československá republika, pokud vystoupí z Varšavského paktu, již nikdy do žádné vojenské aliance nevstoupí a stane se nezávislou neutrální zemí dbající o blaho a sociální jistoty svých občanů.

Dnes již všichni víme, že nás obyčejné lidi tenkrát pouze využili a celou dobu nám pouze lhali. Žádný mrtvý student Šmíd neexistoval a to, že jeho roli sehrál agent státní bezpečnosti Zifčák, napovídá o tom, že celý Listopad 1989 nebyl žádnou spontánní událostí, ale bohužel předem připravovanou fraškou pro národ, za kterou stáli západní tajné služby a tzv. reformní komunisté z Československa (Adamec a spol.) a bývalého Sovětského svazu (lidé okolo prezidenta Gorbačova).

Místo slibovaného neutrálního státu se naše země dočkala rozdělení na dvě samostatné malé republiky a závazných členství v Evropské unii a vojenském paktu NATO. Dluh země raketově stoupá každým rokem, všechny továrny, doly, podniky, louky, lesy a nerostné bohatství pod nimi jsou majetkem soukromých cizích společností, nebo katolické církve a národu samotnému již nezbylo vůbec nic.

Lidé musí pracovat do úmoru za směšné platy a nakupovat zboží za stejné, nebo dokonce vyšší ceny, než jsou v zemích, kde jsou platy proti České republice až pětinásobné. Stejně je tomu s nájmy a s energiemi. Nezaměstnanost se pohybuje mezi 7 až 10% a co je ještě horší, dobrých 40% lidí z těch, kteří pracují, žije doslova od výplaty k výplatě a za svůj plat si může dovolit zaplatit pouze střechu nad hlavou, skromné jídlo a oblečení za pár korun z trhu od Vietnamců.

V současnosti jsme navíc v rámci Evropské unie a NATO z USA tlačeni do nesmyslných sankcí proti Ruské federaci a vyhrocování konfliktu, který vznikl na Ukrajině po násilném převratu nacionalistických a fašistických sil proti legitimnímu prezidentovi a vládě. Tento převrat od začátku podporovali politici z USA, jejichž cílem je destabilizovat zemi sousedící s Ruskou federací a vyvolat lokální válku Ukrajiny s Ruskem za účelem vyvolání nové studené války a tím ekonomického ovládnutí evropského trhu.

Po 25 letech od 17 Listopadu 1989 jsme tedy chudou, zadluženou zemí stojící na pokraji doufejme, že pouze studené války s Ruskem, která musí poslouchat příkazy z Bruselu a která pomalu ztrácí nejen svou suverenitu, ale i naději na lepší budoucnost v rámci Evropské unie.

Ladislav Kašuka.