Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Václav Dvořák: Uloupené Kosovo (film+omluva)

  • kosovo-nezavisly
Uloupené Kosovo, původně známé pod názvem Jak Evropa přichází o Kosovo je hodinový dokument, který vznikal postupně od roku 2004 jako autorský film Václava Dvořáka. Údajně vznikl ve spolupráci s ČT a se srbskými veřejnoprávními médii, od kterých byly pro pořad vypůjčeny hlavně archivní záběry.

Pojednává o dějinách Kosova, zmiňuje se o těžkostech druhé světové války, konce 70. let 20. století v komunistické Jugoslávii a hlavně 90. letech 20. století a prvním desetiletí nového tisíciletí. Kriticky se vyjadřuje k západním mocnostem, které se snažily krizi v Kosovu řešit, hlavně pak síly KFOR a nepřímo současnou situaci přirovnává k Mnichovskému diktátu. Rovněž hledá spojitosti mezi UÇK a současným politickým vedením jednostranně vyhlášeného samostatného kosovského státu. Poukazuje na strádání Srbů v enklávách (nazývaných zde jako ghetta) a albánské zločiny, neřeší však zcela situaci kosovských Albánců a údajných zločinů, které měly být spáchány proti nim. Často se objevují velmi brutální záběry. Česká televize původně odmítla tento dokument vysílat[2], nakonec byl odvysílán v rámci komponovaného večera s následnou diskuzí 27. července 2008 na programu ČT2.

Omluva za Uloupené Kosovo

Omluva za film Uloupené Kosovo (Václav Dvořák)
Omlouvám se panu Švédovi, že jsem si dovolil vyprávět příběh o uloupeném Kosovou a Metochii a že jej vyprávím tak, jak jej vyprávím, což se panu Švédovi zjevně nelíbí…
Ostatně pan magistr Švéda není sám. Ani vedoucím dramaturgyním a šéfdramaturgyni dokumentu v ČT se můj příběh nelíbí. Proto ho odmítli pustit do vysílání. Pan magistr Švéda a některé dramaturgyně ČT mají jinou představu, co by ve filmu o Kosovu mělo být ale co tam není. Inu lehká pomoc.
Mohou jako já vzít kameru (na jejíž půjčení jsme si půjčil), sednout do auta, odjet na Kosovo (dá se to zvládnout na jeden zátah za den) a tam točit to, co jim v mém filmu chybí. Například onu genocidu, kterou se prý Srbové a Romové provinili na kosovských Albáncích. Rád bych se poučil například pohledem na natočený masový hrob obětí oné genocidy. Podle mých informací na Kosovu a v Matochii žádný takový není. Orgány OSN jej dodnes hledají marně.
Pan Švéda zmiňuje jakási zvěrstva, která páchala srbská (jugoslávská) armáda na Kosovu. Byl bych vděčný, kdyby mne pan magistr Švéda opět poučil a sdělil prameny, z kterých tyto informace čerpá. Pevně věřím, že své informace pan Švéda nebere jen z mainstreamových českých médií, která svého času podobné zprávy ráda přetiskovala, aniž se namáhala je ověřit.
Můj filmový příběh o Kosovu se nebude líbit mnoha lidem
Dovoluji si v něm totiž zpochybnit čisté úmysly a fungování mnoha organizací, na které české národní elity momentálně sází. Jejich kritika je skoro tabu. Po svých zkušenostech ze Srbska a především z Kosova pochybuji o tom, že vedení agresivní války, jakým bylo „humanitární bombardování“ je správné a efektivní.
Ostatně Irák následoval. A kdo bude další? Dále pochybuji o tom, že demokratičtí vůdci dnešního světa mluví o svých pohnutkách vždy pravdu. Pochybuji také o tom, že NATO je výlučně obranná organizace. Proto jsem podepsal petici Ne základnám. Pochybuji o tom, že OSN je nestranná, spravedlivá a efektivní organizace. V neposlední řadě pochybuji o poctivých úmyslech Evropské unie.
O čem však nepochybuji, je skutečnost, že příchodem NATO do Kosova v roce 1999 došlo k etnické čistce a v jejím důsledku byly ze svých majetků vyhnány statisíce kosovských Srbů a dalších národností.
Nepochybuji o tom, že se v devadesátých letech okolo jugoslávské kampaně u nás lhalo a mnohdy se lže dodnes.
Nepochybuji o tom, že mnoho českých lidí včetně našich vzdělanců se při hodnocení balkánských událostí stále opírá o účelové lži, polopravdy a produkty válečné propagandy NATO. Proto mohou psát kritiky jaké píšou a chtít po filmech fakta, které neexistují.
Když už jsem začal omluvou, musím přidat i jednu omluvu nakonec.
Musím se kritikům mého filmu zároveň omluvit i za všechny další dokumentaristy, kteří si například dovolili vyprávět o holokaustu tak „neobjektivně“, že vedle židů nedali ve svých filmech „přiměřené místo“ řadovým Němcům, kteří schvalovali deportace a vyvražďování židů, funkcionářům NSDAP, katům z koncentráků a dalším podobným jen proto aby naplnili přání některých českých šéngajstů po „objektivním, nestranném, vyváženém“ a bůhví ještě jakém sdělení.
Okolo dokumentu Uloupené Kosovo vzniklo mnoho fám
Tady upřesňuji. Podle rozhodnutí programové ředitelky ČT paní Kateřiny Fryčové bude film v nezměněné podobě v České televizi odpromítán. Úlitbou panu Švédovi a jeho partě budiž, že bude odvysílán v komponovaném večeru na téma Kosovo.
Dramaturgové zatím shánějí další film, který by to v rámci koncipovaného večera Srbům pěkně „objektivně“ nandal. Nebo aspoň zajistit diskusi „balkanologů“, která by film uvedla „na pravou míru“.
To vše proto, aby jelita národa mohla zase klidně spát s vědomím, že ten jejich vysněný svět tvořený USA, NATO, EU a OSN je opravdu okolo nich a že je v pořádku.
Uloupené Kosovo – dokument Václava Dvořáka
Za moudré rozhodnutí film odvysílat děkuji paní ředitelce Fryčové. Přesvědčil jsem se, že i když se jí film asi dvakrát nelíbil, dala na rozdíl od cenzurního doporučení pana magistra Švédy přednost demokracii a diskusi.
Stejně musím poděkovat panu Martinu Štollovi, který si se mnou asi užil svoje. Přesto se kosovskému tématu poctivě věnoval a svým nestranným vedením pomohl dílu na svět. I to chce v dnešních českých televizních poměrech jistou dávku odvahy.
Autor Václav Dvořák je režisér

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře