Vrátíme Heydrichovým zámeček Panenské Břežany?

Rod Walderode po několika předchozích drobných restitucích (tu kousek lesa tam, jinde nějaký ten pozemek) získal zásadní rozhodnutí o „oprávněnosti“ „restitučních“ nároků. A to přesto, že majetek rodu Walderode byl po právu zkonfiskován pro aktivní činnost jednak v Heinleinově sudetoněmecké (nacistické) straně a jednak pro aktivní činnost v Abwehru, údajně „jen“ jako překladatel podle tvrzení Walderodů požadujících vrácení majetku.

Zajímavé je už to, že česká Wikipedie cudně zamlčuje skutečnost členství Karla Des Fours - Walderode v Heinleinově Sudetedeutsche Partei. Viz.: http://virtually.cz/clanky2/0560.html , kde je velice solidní přehled celkově bohaté nacistické minulosti rodu.

U předchozího jednání soudu v roce 2011 v Semilech byl soudu předložen zachovaný členský průkaz nacistické Sudetedeutsche Partei právě Karla Des Fours - Walderode , kterému byl v souladu s Benešovými dekrety i s dobrými mravy zabaven majetek jako aktivnímu nacistovi, který se aktivně podílel na vyvíjení činnosti proti státní svrchovanosti Československa, jeho samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, stejně jako jeden každý člen Heinleinovy nacistické Sudetedeutsche Partei. Přesně dle ustanovení Benešova dekretu 12/1945 Sb. Dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa:

§ 3

(1) Za zrádce a nepřátele československé republiky jest považovati: a) osoby, které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly a záměrně a aktivně podporovaly jakýkoliv způsobem německé a maďarské okupanty, b) z právnických osob ty, jejichž správa záměrně a aktivně sloužila německému nebo maďarskému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům. Zdroj.: https://www.psp.cz/docs/laws/dek/121945.html

Za zmínku stojí skutečnost, že ustanovení Benešových dekretů směřující k právně spravedlivému a morálně plně oprávněnému potrestání těch, kteří jsou osoby, „které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly a záměrně a aktivně podporovaly jakýkoliv způsobem německé a maďarské okupanty“ se týká fakticky téměř všech sudetských Němců, kteří tak opravdu neměli být vysídleni do Německa.

Drtivá většina sudetských Němců, členů Heinleinovy nacistické Sudetedeutsche Partei, měla být podle Benešových dekretů řádně a po právu potrestána (samozřejmě po řádném soudu) trestem žaláře - a to na dobu 5 až 20 let žaláře. Případně více, pokud se dotyčný dopustil násilných trestných činů. Například napadání četnických a celnických stanic v době nacisty rozpoutané „sudetské krize“, nebo třeba jen napomáhání či ukrývání takovým zločincům. Nebo – jak celá řada sudetských Němců činila za nacistické okupace – za zločiny v řadách Gestapa proti českým občanům, včetně spolupráce na organizaci holokaustu Židů a vyhlazování Slovanů, kde zločinecká organizace Gestapo měla nezanedbatelnou roli. A v jejím rámci měli v okupovaných Čechách samozřejmě silnou roli sudetští Němci, kteří uměli česky a tím pádem byli mnohem vhodnější pro práci gestapáka v okupovaných Čechách než jiní Němci. K trestům pro zrádce republiky - viz https://www.psp.cz/docs/laws/dek/161945.html 16/1945 Sb. Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech

Z preambule:

O přísnou spravedlnost volají neslýchané zločiny, kterých se dopustili nacisté a jejich zrádní spoluviníci na Československu. Porobeni vlasti, vraždění, zotročování, loupení a ponižování, jehož obětí byl československý lid, a všechna ta stupňovaná německá zvěrstva, kterým bohužel pomáhali anebo asistovali i zpronevěřivší se občané českoslovenští, z nichž někteří zneužili při tom i vysokých úřadů, mandátů nebo hodností, musí dojíti zaslouženého trestu bez průtahu, aby nacistické a fašistické zlo bylo vyvráceno z kořene.

Argumentace dnešních kolaborantů s nacisty, resp. s jejich potomky, argumentace těch, kteří pro pochvalu z Brusele nebo Berlína nebo rovnou od Posselta dnes „zdůvodňují“ údajnou nároků sudetských Němců a stále mluví o „strašných křivdách, kterých se na nich ti zlí, odporní, xenofobní čecháčci dopustili“, argumentace těchto lokajů cizích zájmů a cizích států jistě bude – jako obvykle - znít, že Benešovy dekrety jsou vydané v poválečné hysterii, navíc jistě pod tlakem zlých komunistů. Ale tyto dekrety fakticky jen navazují, či spíše pouze stručně opakují zákon platný od roku 1923 – konkrétně Zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. z. a n. .

Viz: is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120059355/?lang=cs

Citujme jen pro ilustraci:

§1 Úklady

Kdo se pokusí:

násilím změniti ústavu republiky, zejména pokud jde o samostatnost, jednotnost nebo demokratickorepublikánskou formu státu, násilím úplně znemožniti ústavní činnost presidenta republiky, jeho náměstka, zákonodárného sboru, vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi, násilím přivtěliti cizímu státu území republiky neb odtrhnouti od něho jeho část, trestá se zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem na doživotí.

§ 2 Příprava úkladů

Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními, kdo k témuž konci sbírá branné nebo pomocné síly, je organizuje nebo cvičí, kdo poskytuje neb opatřuje k témuž konci zbraně, střelivo nebo jiné prostředky, trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do deseti let.

§3 Ohrožení bezpečnosti republiky

1.Kdo v úmyslu poškoditi republiku ji vydá nebezpečí války nebo nepřátelského činu cizí moci neb ozbrojeného napadení nebo takové nebezpečí zvýší, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od deseti do dvaceti let nebo na doživotí.

2.Kdo způsobí nebo podporuje ozbrojené povstání v republice v úmyslu ohroziti tím její bezpečnost zvenčí,trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících žalářem od pěti do dvaceti let.

3.Kdo za účelem uvedeným pod. č. 1 nebo 2 s někým se spolčí nebo vejde ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,trestá se za zločin těžkým žalářem od šesti měsíců do pěti let.

Činnost všech členů Heinleinovy nacistické Sudetedeutsche Partei nepochybně naplňuje skutkové podstaty těch trestných činů proti republice a jejímu demokratickému zřízení, které postihuje již Zákon na ochranu republiky z roku 1923, dávno před nacistickými zločiny a ještě dávněji před údajnou „hysterickou emocionální reakcí na nacistické zločiny v době těsně po válce“.

Ale co, milá čtenářko a milý čtenářko – máš vlastní mozek. Přečti si jak Zákon na ochranu republiky z roku 1923, podepsaný samotný T.G. Masarykem, přečti si Benešovy dekrety a porovnej si je navzájem i s tím, čeho se členové nacistické Sudetedeutsche Partei i pracovníci nacistické okupační správy (Abwehr nevyjímaje) dopouštěli. Tehdy se ještě zákony psaly tak, aby byly srozumitelné lidem, a ne aby pro lidi vytvářely nesrozumitelné a nepochopitelné bludiště pastí a léček na slušné lidi.

Argumentace soudce z průlomového soudního verdiktu:

Soudce Vít Záveský k tomu ale vůbec nepřihlížel – oprávněnost nároku rodu Walderode je prý potvrzena tím, že bylo Karlu Walderode v 90. letech vráceno české občanství. „Pokud bylo občanství vráceno, je tím vyřešena otázka, zda se provinil, či neprovinil, a soudu nepřísluší to prověřovat,“ vysvětlil ve svém zdůvodnění soudce.

Zřejmě jen obvyklá pologramotnost novinářů způsobila „v 90. letech vráceno české občanství“, když k tomu mělo podle Wikipedie dojít v roce 1992, tedy ještě před rozpadem federace. Takže čistě

detailisticky, Walderodemu mohlo být vráceno jedině československé občanství a nikoli občanství české. Ale to je drobnost, novináři jsou dnes prostě pologramotní. Ale o to více jsou uvědomělí - a to v multikulti (Brave) New World Order rozhoduje.

Nikde jsem nenalezl, kdo mu toto občanství vrátil, jaký soud apod. Bylo mu vráceno nebo dáno? Masmédia píší „vráceno“, ale masmédia píší ledacos a věřit se jim už nedá ani kolikátého je. Ale jen detail. Ale ....přeci jen ... nějak chybějící informace, informace možná důležitá, možná ne, ale chybějící.

Navíc tak jako tak to bylo v době, kdy nikdo nepochyboval o nezpochybnitelnosti právě Benešových dekretů, takže nikdo nemohl domýšlet právní důsledky vrácení/uznání/udělení československého státního občanství jednomu staříkovi. Nebo možná více staříkům. Možná spoustě staříků. S podivnou minulostí. A s vysokými bílými podkolenkami ve skříni.

Aha, tak přeci jen – Walderodemu „potvrdil“ zachování československého občanství člen Havlovy party, uklízecí ministr vnitra Jan Ruml. https://www.novinky.cz/domaci/448971-dedicka-rodiny-walderode-ma-narok-na-vraceni-majetku.html

Ale co - sestra dvou zákeřných a zbabělých vrahů, madam Mašínová “restituovala” statek, tak proč by henleinovec a aktivní nacista nemohl dostat zpět zámek a obrovské pozemky. Masaryk musí v hrobě rotovat jak ventilátor v parném létě. Takhle si asi Zákon o ochraně republiky nepředstavoval - že ti, kdo se proti němu proviní, tak nedostanou 20 let žaláře, ale majetek za 3 miliardy.

Zbývá už jediná otázka – kdy se omluvíme rodině nebohého Reinharda Heydricha, zákeřně zavražděného odpornými xenofobními čecháčky.

Přitom Reinhard Heydrich se nijak neprovinil proti Čechům. Naopak, bojoval za vyšší příděly pro ty Čechy, kteří nepodlehli odporné židobolševické propagandě a řádně pracovali pro Říši.

Takže Heydrich se vlastně zasloužil o Čechy. Postavíme mu pomník! Na staromáku, vedle mariánského sloupu, který znovu vztyčíme jako důkaz, že se už opět hrbíme před diktátem zvenku, ehm, že už jsme opět součástí šťastného impéria, které bere nás Čechy jako méněcennou verbež a nikdy nás jinak brát nebude.

Heydrichův pomník postavíme vedle mariánského sloupu, kde bude dost místa, až zbouráme odporně čecháčkovský pomník Mistra Jana Husa, známého kverulanta, možná dokonce ruského agenta, rozdělujícího společnost svými hloupými, šťouravými námitkami proti jinak zcela spokojenému a poklidně fungujícímu uspořádání společnosti.

Pozn.: Koneckonců, husité přeci byli bandité, lupiči a zločinci a ne bojovníci, kteří bránili českou zemi proti cizím vojskům a proti cizí nadvládě (jejíž „dobro“ jsme pak mohli sledovat poměrně dlouho za vlády Habsburků v době, kdy byl v rámci snahy o genocidu českého národa zakázán i český jazyk a trestalo se vlastnictví knih v češtině – zákaz jazyka. Likvidace jazyka a tím celé kultury nějakého národa je jeden ze základních nástrojů realizace genocidy nějakého národa.)

Obecně řečeno, genocida neznamená nezbytně okamžité zničení národa, s výjimkou masového vraždění všech členů národa. Úmyslem je spíše projev koordinovaného plánu různých akcí cílených ke zničení esenciálních základů života národnostních skupin, s cílem zcela zničit skupiny samotné. Úmyslem takového plánu je desintegrace politických a sociálních institucí, kultury, jazyka, národního cítění, náboženství a dokonce individuálních životů osob patřících k takové skupině https://cs.wikipedia.org/wiki/Genocida

(Krucinál, to je jako popis dnešního bruselského i jiného multikulturalismu, ne?)

Shrnuto - Česká republika musí vyplatit rodině Heydrichů finanční odškodnění za materiální i nemateriální újmy, které jí byly způsobeny zločinem xenofobních čecháčků, když zavraždili nebohého Reinharda Heydricha, vynikajícího houslistu, skvělého otce svých dětí, zastupujícího říšského protektora, laskavého a chápavého člověka, o blaho Čechů se vždy starajícího (vyšší příděly), pracovitého a přitom skromného SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha.

Zámek Panenské Břežany samozřejmě musí být v restituci vydán Heydrichovým dědicům.

Teď mám na mysli Heydrichovy potomky jako dědice, nikoli Heydrichovy politické dědice z Brusele, Berlína, Mnichova a z pražské kavárny.

Jen doufám, že Reinhardu Heydrichovi stihl Jan Ruml udělit československé občanství. Snad mu na to zbyla trocha času, když dřel jako kůň na ministerstvu vnitra a v archívech komunistické tajné policie a měl tolik, tolik práce s likvidací svazků StB o těch nových potentátech, kteří byli z jeho party, a s kopírováním svazků StB těch, kteří z jeho party nebyli.

PS: Já si dělám srandu. Stejně jako české soudy. Ale na rozdíl od jejich černého humoru a cynismu, moje sranda nic nestojí.

Jednou rozhodnutím „českého“ nebo eurounijního soudu budeme muset Německu uhradit benzín vypotřebovaný při vypálení Lidic a Ležáků.