Sexuální zneužívání dětí, násilí a podobné negativní jevy postihují nejen výchovné ústavy, ale i dětské domovy. Kdo tento problém kdy vyřeší?

Neuběhlo tak ani deset let a další problém byl na světě. Tentokrát kdesi v Královéhradeckém kraji, kde chovanec dětského domova napadl vychovatele jen proto, že mu vypnul televizi. Tohoto vychovatele zbil natolik, že skončil díky svým zraněním v dlouhodobé pracovní neschopnosti.

Aby tohoto tak nebylo málo, neuplynuly ani čtyři roky a opět jsou dětské domovy a podobná zařízení poskytující pomoc a péči dětem v nouzi či výchovu, opět v hledáčku nejen médií, ale i policie. Tentokrát na Plzeňsku, kde dvojice „problémových" chlapců ve věku čtrnácti a patnácti let sexuálně zneužívala malých dívek. Jednalo se o čtyři dívky, které patřili mezi chovance dětského domova. Jednalo se o Zařízení pro děti vyžadujících okamžitou péči Robinson ve Stodě na jižním Plzeňsku. A tak zařízení, které z podstaty věci mají těmto dětem, které byly vystaveny nepřízni osudu a nehezkým životním situacím, pomát k lepším zítřkům, tak namísto toho se právě jedno z těchto zařízení stalo nechtěně centrem, kde tyto děti byly vystaveny dalším trýznivým životním zkušenostem, které se jistě podle psychologů zapíší černým písmem do jejich pamětí.

Kupodivu pozoruhodné na celé věci je jistě i skutečnost, že v těchto zařízeních kromě vychovatelů a sociálních pracovníků, kteří by jistě měli disponovat zkušenostmi a znalostmi dětských myslí, působili taktéž psychologové. Je tak až s podivem, že nikdo z nich nebyl schopen včas diagnostikovat poruchu chování těchto dvou jedinců, a zjednat nápravu tak, aby tito potenciálně rizikoví jedinci byli zavčasu eliminováni a přemístěni někam, kam vzhledem ke své mentalitě a stylu chování patří – výchovný ústav.

Lze tak jen stěží pochybovat, že tito mladiství násilníci a snad „pedofilové" či jak to nazvat, během svého pobytu nevykazovali prakticky žádné znaky, které by svědčily o možných rizicích vůči druhým. Je až ironické, že v těchto zařízení skončí často i ty děti, které jsou například zneužívány ze strany rodičů. A právě proto jsou tyto zneužívané děti umístěny v tomto a podobném zařízení z důvodu jejich ochrany od podobných zvěrstev. Ve světle tohoto faktu je tak vznik a další setrvání tohoto zařízení spíše tragikomickým. Vždyť přece toto zařízení mělo a má z podstaty věci pomáhat a chránit děti od špatných životních zkušeností...

Jak se navíc k celé věci postaví ti nejpovolanější ze všech, tedy zřizovatel a vedení zařízení, kteří jistě měli z titulu své funkce kontrolovat nejen chod tohoto zařízení, ale taktéž dbát o to, aby v tomto zařízení byli skutečně ty děti, které jsou postiženy špatnou životní zkušeností a nejsou nebezpeční vůči druhým, není jasné. Nejsou to právě oni, kteří garantují, že tato zařízení budou plnit ten účel, pro něž vznikla – tedy pomáhat dětem v nouzi a zabezpečit těmto dětem, postiženým špatnou životní situací a zkušeností, nový a jistě lepší start do života?

Ať tak či onak, si děti, které zažily podobná zvěrstva v tomto nebo jiném podobném zařízení, ponesou následky jistě celý svůj další život. Nejhorší ovšem na tom celém je, že se to stalo tam, kde tyto špatným osudem poznamenané děti čekaly přirozenou pomoc.