Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Operace Nemyslitelné - Unthinkable

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Všichni dnes oslavujeme konec války. Ale všechno mohlo být úplně jinak. Roku 1945 existoval plán spojenců, zvaný Nemyslitelná operace, který se zdá skutečně nemyslitelný, totiž začít třetí světovou válku těsně po skončení války druhé. Měl jí být útok na Rudou armádu a kobercové bombardování ruských měst - něco na způsob Drážďan, kde za jednu noc zahynulo více  než 100 tisíc lidí.

  • operace-nemyslitelne-unthinkable

 

Churchillova tajná armáda

byla příprava na operaci Unthinkable. Na konci války starý antikomunista Churchill začal litovat své podpory Sovětskému svazu, kterou inicioval v době, kdy Hitler připravoval invazi a bombardoval Británii. Aby "odčinil" své selhání, začal využívat zbytky hitlerovského wehrmachtu proti svému spojenci v protifašistické koalici - SSSR. O tom snili a v to doufali předáci zdeptané „Říše", kteří se pokoušeli vyprovokovat střetnutí mezi armádami USA a Británie na jedné a Sovětskou armádou na druhé straně. Goebbels vyzýval Němce, aby se drželi do poslední chvíle, protože se blíží hodina, kdy Britové a Američané uzavřou spojenectví s Němci a společně s nimi budou bojovat proti „bolševickým hordám".

Churchill, hnán antisovětismem a antikomunismem, se již koncem války zabýval plány remilitarizace Německa jako úderné síly v boji proti „bolševismu". Proto polní maršál Montgomery, velící britským vojskům v poraženém Německu, dostal od Churchilla příkaz pečlivě shromažďovat německé zbraně a bojovou techniku a skladovat je, aby je bylo možno opět snadno rozdat německým jednotkám, s nimiž by začal spolupracovat "v případě, že by sovětská ofenzíva pokračovala".

Na území Německa byla vytvořena pod britským velením tajná německá armáda - Churchillova německá armáda. V britském okupačním pásmu existoval bývalý Hitlerův wehrmacht; tři milióny německých vojáků, částečně vybavených lehkými zbraněmi pod velením bývalých generálů. Britští inspektoři tyto jednotky kontrolovali a drželi je v pohotovosti pro případ válečného tažení proti svému bývalému sovětskému spojenci. Maršálové Alexander a Montgomery plně sdíleli Churchillovu antisovětskou orientaci. Německé jednotky utíkaly před postupujícími vojsky a snažily se zachránit u tankových a pozemních svazů Montgomeryho. Tento britský vojenský velitel už přestal považovat Němce za nepřítele. Pro něho, jak napsal později, byli „blížící se Rusové nebezpečnější než rozdrcené německé armády". Údaje o tom, že německé fašistické jednotky se prakticky bez odporu vzdávaly Američanům a Britům, potvrzují nepatrné ztráty spojeneckých vojsk v závěrečných vojenských operacích.   

Dánsko, Šlesvicko-Holštýnsko a část Meklenburska byly okupovány Brity. V Norsku, kde z Dönitzova rozkazu byla do posledního dne války udržována bojeschopnost německé okupační armády v počtu 340 000 mužů pod velením generála Böhma, museli vojáci a důstojníci odevzdat zbraně, nebyli však považováni za válečné zajatce. Válečným zajatcům byla dokonce ponechána část lehké výzbroje; bylo ozbrojeno i 20 000 německých vojáků, kteří z příkazu Britů střežili vojenské sklady britské armády. Velení odzbrojených německých armád a divizí v počtu tří miliónů mužů předali Britové třem německým generálům, Lindemannovi (v Dánsku), Blumentrittovi (v severozápadním Německu) a Blaskowitzovi (v Holandsku).

Britští důstojníci všemožně rozněcovali protisovětské nálady mezi německými válečnými zajatci. Pořádali besedy o „bolševickém nebezpečí", přičemž jako lektorů používali dokonce funkcionáře nacistické strany.

Ale ani Washington ani Moskva však již nechtěly dále trpět Churchillovo koketování s Němci. Churchill se několik dní zpěčoval požadavku Washingtonu a Moskvy. V červenci na postupimské konferenci přednesli představitelé SSSR nová obvinění. Stalin se zajímal o to, proč Churchill udržuje v Norsku „ozbrojenou" německou armádu, která je stále ještě na svobodě.

Avšak ještě než mohl Churchill učinit nějaké rozhodnutí, britští voliči hlasovali proti organizátorovi tajné německé armády. Churchilla nahradil labouristický premiér Attlee, který nehořel touhou pokračovat v realizaci dobrodružného plánu svého předchůdce.

Ještě v listopadu 1945, jak zjistili Žukovovi průzkumníci, bylo v britském okupačním pásmu pět německých okruhů vojenských sborů, 25 okruhových a místních vojenských velitelství, letecký okruh se štábem, podobajícím se štábu letecké armády z dob války a řada týlových jednotek wehrmachtu. Britové přes rozhodnutí postupimské konference a deklaraci o porážce Německa udržovali nadále ve svém pásmu německá fašistická vojska v pohotovosti.

Wehrmacht Winstona Churchilla přestal definitivně existovat teprve v lednu 1946. Churchillova tajná armáda byla rozpuštěna.

Utajovaný plán RANKINE

V. M. Falin uvádí, že 13. 8. 1943 schválili vedoucí činitelé USA a Velké Británie utajovaný plán RANKINE. Přísně utajovaný proto, neboť neměl nic společného se spojenci. V souladu s tímto plánem se připravovalo spiknutí proti Hitlerovi, jeho fyzická likvidace, nebo odstranění z politického života (organizoval Allan Dulles). Tento plán předpokládal, že západní spojenci se spojí s nacistickými generály. Ti měli po vylodění spojenců rozpustit západní frontu a uvolněné útvary wehrmachtu přesunout na východ. Generálové, kteří by přešli na stranu demokracie, by vytvořili podmínky pro výsadky amerických a britských vojsk v Německu, Polsku, Československu, Maďarsku, Rumunsku, Rakousku, Bulharsku, Jugoslávii a k převzetí kontroly nad těmito zeměmi před tím, než jednotky RA dorazí k jejich hranicím. Kruh se uzavírá, území těchto zemí mělo být čisté bez přítomnosti RA, takže bleskový útok RA přes uvolněné Karpaty až do Banské Bystrice a dále na západ nebyl přijatelný. Sovětský svaz překonal všechny překážky, zmařil plány spojenců a osvobozovací misi uvedených zemí zakončil v Berlíně.

Plán Unthikable

Všechny generální štáby světa dělají všechny možné i nemožné plány - musí přece vykazovat nějakou činnost. Ale jak se otvírají archivy, dozvídáme se, že plán Unthinkable se dostal do nejvyššího stádia. Připravoval se bleskový útok, který byl naplánován na 1. července 1945. Kdo chce číst v 23 stranách dokumentu Operation Unthinkable: "Russia: Threat to Western Civilization", British War Cabinet, Joint Planning Staff, Final Reports: 22 May 1945, 

 „Vlastně mne to tolik neudivuje. Slyšel jsem o tom už v dubnu nebo květnu 1945. Udivuje mne spíš to, že se to dokázalo utajit přes 60 let, ani slůvko na veřejnosti. I Rusové radši řečnili o věrném spojenectví a boji za mír, takže nakonec všichni na to zapomněli, ani mně nechce se tomu příliš věřit.

Žil jsem tehdy na jihočeské vesnici, v které nebylo ani jedno radio (nebyla zavedena ani elektrika), nebyla prodejna novin, přesto šeptalo se o plánu války mezi Ruskem a Amerikou. Byli jsme unaveni nekončící válkou a proto doufali jsme, že jde jen o sen nacistů nebo výmysl německé propagandy.

V domku mé tety, kde jsem se narodil, koncem května zabral rodinný pokoj nějaký vyšší ruský důstojník a sestřenice s rodiči spala v kuchyni. Důstojník tudy musel procházet a pokaždé prohodil k rodině pár vlídných slov německy. Měl starý radiopřijimač, kterým se pokoušel chytat Moskvu ; jednou jsme se ho zeptali, zdali slyšel, nebude-li válka s Amerikou. Překvapen, zaváhal, pak nás uklidnil : Nebude, jsou to naši spojenci“.

Jenže byli to spojenci zrádní. Konference v Jaltě skončila 11. února a už v noci z 12. na 13. února 1945 Britské letectvo srovnalo Drážďany se zemí - zahynulo tam stejné množství lidí jako v Hirošimě a Nagasaki dohromady. Brzo poté zničili všechny důležité závody Slovenska a východního Německa, aby nepadly do rukou Rusů. Čtrnáct dní před koncem války srovnaly se zemí Plzeňskou Škodovku. Celou válku vyráběla zbraně pro Němce, ale zničena byla 14 dní před koncem války. A to navzdory dohodě nepřestoupit linii v Jaltě dohodnutou mezi Stalinem, Rooseveltem a Churchillem.

Už počátkem dubna 1945 (podle jiných zdrojů koncem března) W. Churchill poručil vypracovat konečnou verzi plánu podobnému Hitlerovu plánu Barbarosa : Bez vyhlášení války napadnout Rusy a díky překvapení, teroru a létajícím pevnostem donutit SSSR ke kapitulaci. Anglie předpokládala, že Rusko má počet letadel nepostačující k obraně, materiál zastaralý, v špatném stavu, armáda i národ je vyčerpán.

Útočit mělo 47 anglických a amerických divizí, při účasti Kanady, Polska a Maďarska a za pomoci 12 divizí německých, které britští instruktoři denně cvičili ve Schleswig-Holsteinsku a v jižním Dánsku.

12. dubna zemřel prezident Franklin D. Roosevelt ; Churchill přemlouval jeho nástupce Trumana, naléhal, dokazoval mu, že není nutné dodržovat dohody z Jalty a Teheránu. Truman se však obával, že bude-li Amerika bojovat proti Rusům a navíc sama proti Japoncům, může ztratit milion až dva amerických životů. Kromě generála Pattona, specialisté nedoporučovali útok na SSSR : nezdaří-li se bleskové vítězství, bude obtížné válku skončit (tehdy ještě nebyla vyzkoušena atomová bomba).

Patton prohlásil, že se nehodlá zastavovat na demarkační linii podél Labe, ale že půjde dále na Polsko, odtud na Ukrajinu a Bílou Rus, až do Stalingradu. Rusy nenazýval jinak, než "potomci Džinghischána", které nutno vyhnat z Evropy.

Avšak o plánu se dozvěděl i Stalin a vydal rozkaz vzít útokem Berlín, navzdory dohodě v Jaltě o společném dobytí Berlína. Wehrmacht byl připraven na ulicích Berlína vytvořit nový Stalingrad. Tato operace stála život 120 000 ruských vojáků, ale zachránila Evropu před novou válkou. Berlín padl už 2. května.

Podle ruského historika Valentina Falina právě tento úspěch udělal na USA takový dojem, že plán Unthinkable, tak jak byl vymyšlen Churchillem, byl zamítnut. Kromě toho, Churchill prohrál anglické volby. Truman později válku s Ruskem zahájil, ale jen studenou.

podle Falinovy knihy na http://www.x-libri.ru/elib/innet223/00000001.htm

 

podporte-width

 

Facebook komentáře