Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Antikomunismus

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Co je antikomunismus a kdo je antikomunista? Antikomunismus je základní mantra pravicových stran.

Zrodil se ihned po vítězství bolševiků v Sovětském svazu v roce 1917. Zpočátku byl dost primitivní, když tvrdil, že komunisté pojídají malé děti a podobné nesmysly. Je zajímavé, ale ne překvapivé, že mezi antikomunisty patří nejen "demokratičtí" politici, ale i zastánci totalitních ideologií (například nacismu). Během protektorátu u nás vznikla Česká liga proti bolševismu. Sdružení českých antikomunistů pod patronací NSDAP. Signifikantním výsledkem práce Ligy byl plakát „Zachvátí-li tě, zahyneš“, s motivem rudého pařátu se srpem a kladivem, sklánějícího se nad Pražským hradem. A nebyl by to malý český člověk, aby k tomu nepřipsal "My se nebojíme, my tam nebydlíme". Hrad byl tehdy sídlem kolaborantů.

  • antikomunismus

Hned po sametu přišel zákon o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993, který byl pokusem o diskreditaci komunismu. Takže jsme tak trochu schizofrenní. Máme zákon o protiprávnosti komunismu a v poslanecké sněmovně sedí poslanci za Komunistickou stranu, a navíc dostanou 15% hlasů ve volbách. Neměli bychom ty voliče vypátrat a zavřít? - vždyť porušují právní podstatu našeho státu. Takový McCarthy by je všechny pozavíral.

Antikomunismus není českou specialitou, ale je základním kamenem kapitalismu. Jeho největším excesem byla éra mccarthismu v USA, proti němuž je český antikomunismus jen slabým čajíčkem. Říká se mu také Hon na čarodějnice v letech 1947–1957. Jeho hlavním rysem byl vypjatý antikomunismus přecházející až v antikomunistickou hysterii. Hlavním představitelem tohoto proudu byl senátor Joseph McCarthy, jehož příjmení dalo této epoše jméno. Během počínající studené války se v americké politice stal hlavním reprezentantem amerického antikomunismu. Byl známý svými tvrzeními o velkém počtu komunistů, špionů a přívrženců Sovětského svazu v americké federální vládě a jinde. Znamenal postihy, minimálně ztrátu práce, na základě často jen vágních podezření na sympatizující s komunisty. 12 známých hollywoodských filmařů bylo obviněno z levicovéhosmýšlení a bylo zapsáno na tzv. černou listinu. Někteří z nich byli i obviněni a později odsouzeni do vězení. Mnoho lidí spáchalo sebevraždu. Mezi postiženými bylo i mnoho slavných jmen, například umělci Charlie Chaplin (emigroval do Británie), Arthur Miller, Jiří Voskovec a Orson Welles. Perzekuováni byli vědci Robert Oppenheimer a Linus Pauling. McCarthy svá obvinění nikdy nedokázal a zůstal senátorem až do své smrti.  

V podstatě jsou dva druhy antikomunistů. Ti první ani nemusí být antikomunisti, ale jsou za hlásání antikomunismu placeni. Jedná se o politiky, novinářské pisálky (nechci říci novináři, ti jsou většinou slušní). Někteří jsou ale o své "pravdě" přesvědčeni. Je to otázka charakteru. Ti první jsou bezcharakterní kariéristé, kteří za peníze udělají cokoli. S těmi druhými je to horší. Někteří moc rozumu nepobrali a věří všemu co slyší v televizi nebo čtou v novinách. Televizi a noviny ovládají ti první, ti, co z toho mají peníze. Televize (i veřejnoprávní) a tisk dneska je v rukou kapitalistů. Kapitalismus vychází ze zvráceného výkladu darwinismu hlásající, že právo na přežití mají jen silnější, bohatší. Hlásají, že společenská nerovnost je důsledek soutěže o přežití a proto je přirozené rozdělení lidí na (všeho)schopné a neúspěšné. V každém případě myšlenky socialismu (na rozdíl od kapitalismu) vycházejí z idejí humanismu, vyznávají rovnost lidí bez ohledu na původ, majetek nebo národnost. Již z toho je zřejmé že fašismus se může vyvinout jedině z kapitalismu a dnes z jeho odnože neoliberalismu jako např. v Chille.

Z hlediska politiky tak antikomunisté jsou sektou v pravicových stranách. Politici pravicových stran je potřebují a proto si je pěstují, dávají jim prostor v médiích, aby strašili lidi. Ano, principem antikomunismu je vyvolávání strachu. Lidi se musí bát komunistů, aby zapomněli na svoje bídné mzdy a mizerný život. Někdo jim musí hrozit, že by byli žebráci, kdyby tady vládli komunisté. Bohužel pro ně, u nás už to moc nefunguje. Nadpoloviční většina lidí už říká, že za komunistů jim bylo lépe. Ale to nevadí - musí zvítězit druhá pravda, ta Goeblsovská, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Proto na nás antikomunisté každý den hrnou v televizi a novinách svoje "pravdy" o "hrůzách" komunismu.

Mezi antikomunisty musíme počítat radikály, pro něž byly následky sametové revoluce nedostatečným zúčtováním s komunismem. Antikomunismus je strategií, která slouží k omezování manévrovacího prostoru levicových stran a k volební mobilizaci voličů nelevicových stran. Klíčový je obraz, který mobilizuje k boji, obraz nepřítele. Přestože je antikomunismus verbálně zaměřen proti komunistické straně, ve skutečnosti je zaměřen proti ČSSD.

Politický antikomunismus poprvé výrazně vystoupil v červnu 2003 peticí „S komunisty se nemluví“. Soustředili se kolem ní především umělci. To je vskutku zajímavé, že kulturní scéna je dnes pravicová. Umělci jsou dnes až militantní pravičáci. Je to kontrast s dobou po 2. sv. válce, když tenkrát umělci většinou šli s komunisty. Čím to je? Asi vidina platů holywoodských hvězd. Umělci se cítí být übermänch. Za první republiky asi jejich platy tak vysoké nebyly. A bojím se, že slavné to nemají ani dnes, i když rozhodně mají platy vyšší než dělnické.

Antikomunismus postupně získal hlasité mluvčí v senátorech Martinu Mejstříkovi a Jaromíru Štětinovi, pro něž se postupně stal antikomunismus profilovým tématem. Štětina je bývalý komunista, přítel samotného Brežněva, který mu zařídil povolení pro jeho cesty do zakázaných oblastí, kam nesměli ani občané SSSR. Pro senátora Mejstříka bylo koncem jeho kariéry hned první kolo druhých senátních voleb, kde získal 8% hlasů. Když neuspěli při útocích proti KSČM, tak v roce 2005 se oba senátoři pustili do Komunistického svazu mladých. Podali na něj trestní oznámení a dosáhli jeho zákazu. Zajímavé je, že to přišlo vhod i komunistům, pro které byli mladíci příliš dogmatičtí.

Vrátím se ještě k našim řadovým antikomunistům. Známe je jako přispěvovatele do různých diskuzí za články na internetu. Pod každým levicově zaměřeným článkem následuje smršť sprostých nadávek a výlevů vymytých mozků – bohužel, žádných argumentů. Argumenty a fakta tito lidé totiž nemají. Umí jen sprostě nadávat. A to je obraz jejich inteligence. Pokud sledujete tyto jejich výtvory, třeštíte oči a marně si lámete hlavu, odkud berou někteří ti anonymové jednu úděsnou pitomost za druhou? Tito lidé napadají nezpochybnitelná fakta, aby je popírali hloupostmi a lžemi. Je jisté, že kdyby se měli pod těmito výplody podepsat svým jménem, to by nejen zaváhali, ale utekli by od počítače někam do tmy, kde by je nikdo neviděl. Ovšem pod pláštíkem anonymity jsou schopni opravdu takřka všeho, dosahují přímo hrdinského úsilí naprosto se znemožnit. Jako příklad výplod jednoho pravého : Vy sráči vymrdaný s timhle jste to už přehnaly, vy prolhaný svině Kdo vás za tyhle sračky platí ? Myslíte si že lidi jsou uplný kreténi ? Názory všech možných stran je jedna věc, ale to co děláte vy je manipulace a propaganda vy šmejdi ! Jděte do piče vaše Blitky.cz pro mě ode dneška přestávaj existovat. Toto je obraz našich pravicových občanů, včetně kultury jazyka a gramatiky. Jak se od nich liší Kalousek, Nečas, Němcová? Přitom Britské listy se za levicový web považovat nedají - spíše naopak. Přesto pár objektivnějších článků stačí na takovou reakci.

Nemusím snad zdůrazňovat, že mezi stoupenci levice něco takového neexistuje. Jsou to, na rozdíl od pravičáků, slušní lidé.

Milionáři a sprostá chamraď - takoví jsou stoupenci pravice. Krásné společenství. Tvůrci naší budoucnosti.

 

 

 

podporte-width

 

Facebook komentáře