Silvestr versus nejen domácí zvířectvo

Podrobnosti

Blogy / Jiří Baťa|

4. leden 2010|

Jiří Baťa|

5812 x

A abychom tomu dodali na důležitosti (vždyť Silvestra je jen jedenkrát v  roce), tak se ten den, ale hlavně ten večer toho posledního dne v roce, musí pořádně oslavit. Nevím proč, ale hlavně hlukem a světlem, tedy přesněji řečeno rachejtlama, dělbuchama, zkrátka zábavní pyrotechnikou (alkohol nezmiňuji, ten sám osobě sice není hlučný, i když k hlučnosti mnohdy výrazně přispívá).

Společenské klima oslav je už takové. Ve srovnání s před dvaceti, třiceti léty, je patrný velký rozdíl. Nemyslím tím konzumaci alkoholu, obecné bujaří a nežádoucí následky z přemíry pití a jídla, to bylo je a bude, ale mám na mysli současný způsob oslav tohoto meziročního mezníku. Dříve, nutno přiznat, nějaká ty petardy (převážně podomácky vyrobené) se také sem tam našly, ale více to byly hlavně vystřelované prskavky a všeobecný hluk , neřku-li kravál oslavujících obyvatel v  ulicích měst a obcí. Dnešní možnosti jsou veskrze jiné v nepřeberném  množství různé zábavné pyrotechniky, které jdou někdy až za hranici bezpečnosti lidí i majetků. Málokdo však ze  spotřebitelů těchto světelných a hlavně zvukových efektů myslí na něco jiného, než na osobní požitek a prožitek. Navíc, jsou-li opojeni prožitkem posledního dne roku i z  požitého alkoholu. To pak již není vnímána obezřetnost, bezpečnost, ohleduplnost  a vůbec, jako by ta noc byla bez jakýchkoliv bariér a zákonných hranic.

Tím nechci říci, že si takto počíná každý a všude, ale byť tito oslavenci netvoří většinu našeho obyvatelstva, nebezpečí a mnohdy důsledky jsou neadekvátní. Ne všichni lidé, tedy spoluobčané, zvláště ti starší či staří, mají stejný smysl pro tento způsob oslav. Jde totiž o oslavy z řad lidí, především mladé či střední generace a poněkud jim nedochází, že v místě oslav nejsou sami, ale že v okolí žijí i lidé starší, staří a nemocní a že jim jejich počínání může i vadit, ne-li škodit. To nezmiňuji čas a dobu oslav. Ale budiž, dá se to přetrpět, protože člověk má rozum (i když jej ne vždy všude a správně využívá) a  je schopen to jakž takž pochopit, byť některé věci jen velmi těžko.

Na druhé straně s lidmi žije i jiný druh živočišného původu, který má vztah k lidem a naopak. Jsou to domácí tvorové-mazlíčkové, žijící společně s lidmi, mnohdy s nimi sdílí i lože. Tito tvorové sice mají mozek, avšak jejich smyslové chápání  je, na rozdíl od člověka v mnohém odlišné. Na druhé straně však také mají vlastnosti, kterých se zase nedostává člověku. To jen jaksi na vysvětlení onoho rozumového paradoxu člověk versus zvíře. Takže jen stěží pes či kočka domácí (ale i jiní) chápou, že Silvestr je nejen jméno, ale také poslední den v roce a že je tudíž na místě pořádně jej oslavit. A už vůbec nechápou, proč kolem půlnoci tolik nezvyklého rámusu, výbuchů, otřesů,  či světelných efektů  na noční obloze.

Lidé, kteří tento nevídaný a nezvyklý proces realizují si to neuvědomují snad proto, že takového tvora doma nemají, nebo o tom nepřemýšlí, ale také, což je nejhorší, je jim to jedno a ani je to nezajímá. Říká se tomu bezohlednost, bezcitnost  nejen k zmíněnému domácímu zvířectvu, ale stejně tak ke svým spoluobčanům-sousedům a hlavně vůči lidem starším, starým či nemocným. Jen málokterý z oslavenců si uvědomuje, jaké trauma tato zvířata při takových oslavách prožívají a jaké mohou mít pro ně, ale i pro starého, nemocného člověka, následky. Jenže byznys je byznys, zábava je zábava a Silvestr je jen jednou do roka, tak kdo by si s tím lámal hlavu a dělal starosti, no ne? Pravda, z lidského úhlu pohledu  se to dá  přetrpět (byť mnohý  na adresu dotyčných oslavenců si myslí něco, co nelze ani publikovat), ale co ta ubohá, vylekaná, stresovaná a vyděšená zvířata? Jak těm to vysvětlit, že je Silvestra a že zase rok budou mít (relativní) klid? Tak nad tím z řad oslavenců asi vůbec nepřemýšlí.

Chápu, že  těchto pár řádků neovlivní ani byznys s těmito předměty, které kromě zmíněných traumat u zvířat,  mají i mnohdy závažnější následky  v podobě vážných či těžkých zranění, někdy i smrti, požárů a podobně, ani neovlivní jednání lidí, kteří s touto pyrotechnikou obchodují a už vůbec ne těch, kteří si pak s ní užívají oslaveneckou rozkoš..

Ano, bývaly i dříve oslavy Silvestra, také se lidé veselili, také holdovali alkoholu, také byl občas nějaký ten kravál na ulici, ale ve srovnání se současností? Jak se říká: nebe a dudy. Já vím, žijeme v jiné době a asi s tím nic nenaděláme. Ale vyloženě lhostejní bychom k tomu být  taky  neměli.   Což takhle si dát předsevzetí, že ten příští Silvestr budeme oslavovat, když už ne bez rachejtlí, tak aspoň bez dělbuchů? A když ne úplně bez dělbuchů, tak alespoň poněkud více s ohledem na okolí, na své spoluobčany a taky na to ubohé zvířectvo?Je to přání velké či malé, reálné nebo nereálné? Ale hlavně: je v lidech, aby si takové přání dali, nebo jej alespoň akceptovali?

Komentáře