Sedět na dvou, třech i více židlích, natož křeslech? Pro někoho žádný problém!

Jenže, jak píší Novinky.cz, polehčují okolností vedoucí trojice je souběh senátorského mandátu s další vysokou funkcí. Skutečně? Jaroslav Palas je hejtmanem Moravskoslezského kraje, Alexandr Vondra ministrem zahraničí. Daniela Filipiová zastávala v roce 2009 post ministryně zdravotnictví. Jsou tyto „polehčující“ okolnosti relevantní? Lze to chápat jako normální, že poslanec nebo senátor kromě své základní, státem placené funkce zastává ještě další vysoké či jinak důležité funkce? Domnívám se, že jednak to může být střet zájmů, ale i kdyby ne, je to krajně neetické, nemorální zvláště když víme, že jsou to funkce (posty) mimořádně dobře placené, na druhé straně ne vždy (i z těchto důvodů) zodpovědně vykonávané. Výše jmenovaní senátoři (rka) jsou však příklady nejkřiklavější, za nimi je řada dalších, kteří se více či méně  hlasování nebo schůzí z různých důvodů nezúčastňují. Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost,  jsou však i senátoři, kteří mají takřka stoprocentní účast.

     Mnohem horší a s většími následky jsou schůze poslanecké sněmovny, kde je mnohdy neúčast poslanců i méně než dvoutřetinová. Není výjimkou, že řečník u pultu mluví k dvaceti, třiceti poslancům ze dvou set jednoho hlavého  sboru a sál zeje prázdnotou. Co si o tom myslet? Není to pohrdání jejich poslání a odpovědností vůči voličům? Domnívám se, že funkce poslance je etablována na úrovni výkonu zaměstnání, tedy práce, za kterou jsou až mimořádně dobře placeni. Pokud je mi známo, existuje tzv. Zákoník práce a myslím si, že i práce poslance spadá do kompetence tohoto Zákoníku. Nebo se pletu a pro poslance platí jiný Zákoník práce? Neznám do detailu itinerář, podle kterého pracují poslanci, nicméně se domnívám, že tomu tak bude. Vycházím z toho, že běžný zaměstnanec nepožívá všechny ty  výhody, které mají poslanci, včetně se 100 procenty placené nemocenské, náhrad za cestovné, ubytování, úhrady telefonů, slevy v MHD atd. Z toho vyplývá, že členové Parlamentu ČR jsou nadřazená kasta lidí, kteří požívají nepřiměřených výhod ve společnosti, o které prohlašujeme, že je to společnost (na rozdíl od totality) demokratická. Figu zelenou a ne demokratická!

     O výše popisované situaci, tedy výkonu víc jak jedné vysoké a zodpovědné  funkce jedním člověkem (poslancem, senátorem), jsem už několikrát psal. Nejsem tak bláhový abych si myslel, že když o něčem budu kriticky psát, že se to změní nebo zlepší, nicméně nemohu se k tomu nevyjádřit. Už proto, že mám zkušenosti s naším místním starostou, který vykonával jak již zmíněnou funkci starosty, tak i funkci senátora. Nebylo výjimkou, že 14 dnů vykovával práci starosty, dalších 14 dnů funkci senátora. V případě „starostování“ to znamená absenci dvou pracovních týdnů v měsíci ve funkci, do které byl zvolen na plný pracovní úvazek. Je považována odpracovaná polovina (cca 10 dnů v měsíci bez S a N)  měsíční pracovní doby za „plný pracovní úvazek“? Rovněž vážně pochybuji, že by v rámci nevykonané části měsíční práce mu byl přiměřeně krácen starostovský plat! Stejně tak to platí i o platu senátorském, který není ani zdaleka vykonáván „na plný úvazek“, protože však plat je  paušální, je vyplácen v hodnotě odpracování celého kalendářního měsíce. Výsledek: plné dva měsíční platy za dvě funkce z poloviny vykonané funkce.

     Snad každý poslanec (koho se to netýká, se omlouvám) má kromě poslanecké činnosti nějaký ten „vedlejšák“ (chudáci, s poslaneckým platem nemohou zřejmě vyjít, zato důchodci s 8-10 tisíci mají na rozhazování), podle toho také vypadá kvalita jejich činnosti jako celku. Výsledkem jsou zákony na úrovni paskvilů, zákony nedomyšlené, unáhlené, nedotažené, neobjektivní, obohacené různými pochybnými přílohami (tzv.balíčky), jedním slovem vesměs špatné a škodící. Chyba ovšem není jen na jejich straně, ale svůj díl na tom mají tvůrci a předkladatelé zákonů a norem (fenoméni ministři, vláda), což odpovídá i celkovému ekonomickému a společenskému výsledku, který je hodně, ale opravdu hodně špatný. Jenže dalo by se předpokládat, že poslanci (potažmo senátoři) jsou tam právě od toho, aby zákony a normy nejen schvalovali, ale také je kontrolovali, usměrňovali a také zamítali, což se sice děje, ale hlavně až v poslední době, např. u zákona o církevních restitucí (těch předchozích zákonů-paskvilů co odsouhlasili, je opravdu hodně). Nicméně není to zásluha všech poslanců, neboť zatím co část poslanců koalice se je snaží protlačit za každou cenu, druhá část (opozice) se naopak snaží tomu zabránit.

     Ale zpět k jízdě na dvou koních najednou (cirkusoví artisté nechť mi prominou). Vezmu-li jako příklad senátorku JUDr. Řápkovou (!), jejíž právnická kvalifikace, resp. odbornost a znalost je na úrovni řeznického psa (štěká, kouše, ale nic víc neumí), přičemž má, nemýlím-li se  (blíže neupřesněnou) funkci v několika dozorčích radách či představenstvech a současně vykonává i funkci primátorky, což samozřejmě, jak jinak, zvládá s přehledem sobě vlastním (nejspíše na úrovni jejich právnických znalostí). Tato osoba je příklad za všechny, ale lze jmenovat další a další, kteří jsou nejen primátory, ale i hejtmany, generálními řediteli, majiteli desítek firem, členové několika dozorčích rad a představenstev (viz nový ministr spravedlnosti Blažek) a světe div se, zvládají (pominu-li kvalitu, úroveň a výsledky) funkce  bez velkých problému. Tedy až těch problémů časových, protože často, jak se říká „nestíhají“! Jen se ptám, stíhají-li mít přehled, kolik vlastně za to všechno mají? Nejspíše je to vůbec nezajímá, neboť při vědomí, že pokud žijí, pokud jsou ve funkcích, peníze potečou i nadále. Že neoprávněně, že z cizího? Co na tom, vždyť z cizího krev neteče. Hluboce se však mýlí, protože aby tyto peníze (z daní) dostali, jiní na ně musí, obrazně řečeno, lopotit v potu tváře a za mrzký obol. Ano, to jsou ti lidé, kteří skutečně „dřou jako koni“, ke kterým premiér Nečas přirovnal práci své pravé ruky paní Nagyové (že by ji také jako koně odměňoval obrokem a ovsem je však mimo jakoukoliv pochybnost, snad jen co do množství korun, kterými ji za „koňskou“ práci odměnil)!

      Výše uvedené skutečnosti svědčí o tom, že páni politici, včetně dam političek, jsou extra třída, lidé s mimořádnými schopnostmi, již méně vlastnostmi, odbornostmi a snad vůbec nějakými mimořádnými charaktery. Jenom nemohu pochopit, jak mohli být voliči tak zaslepeni, tak důvěřiví a s prominutím hloupí, že takové „dobráky“ zvolili. Nebo že by je snad zkazila až ta politika? A víte, že tomu dokonce i věřím? Jak zkušenosti nasvědčují, peníze jsou pro ně až na „posledním“ místě. Dříve tomu tak zřejmě nebylo a tak využívají situace, aby si nahrabali. K tomu však je zapotřebí partajní oddanost, loajalita, přizpůsobivost, ohebnost, bezzásadovost, bezohlednost, arogance a v neposlední řadě nevděk a nezájem o lidi, tedy voliče, kteří jim tuto šanci dali. To (možná v podstatě ze slušných lidí) udělalo bezohledné a bezcharakterní zlatokopy, kteří se ve vidině snadno nabytých peněz a majetků takto zpronevěřili nejen voličům, ale co horší, i své vlastní cti, morálce a etice, když vědomě porušují svůj poslanecký (event. senátorský či jiný) slib. Jsou to lidé, kteří ztratili lidskou tvář a svůj společensko-občanský kredit. Jenže jim tyto skutečnosti neleží u srdce, ale někde hodně níže v místech, kde končí záda a začínají nohy. Prostě, jak se říká „fuj tajbl!“

25. září 2012                                                                                                                         Jiří  B a ť a