Pan Jiří Brady, vlastenec až za hrob.

Po přečtení článku (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jiri-Brady-Me-prani-k-17-listopadu-At-uz-nikdo-nemusi-zit-na-kolenou-463242) jsem málem zatlačil slzu dojetí, jak krásně nám, v České republice žijícím občanům pan Brady vysvětluje, co je to vlastně opravové vlastenectví. Je dojemné, jak po 67 letech pan Brady vidí a umí ocenit svou rodnou vlast.

Z jeho srdceryvného a dojemného vyznání cituji: „ Chtěl bych především říci, co znamená pojem vlast. Je to místo, k němuž cítíme přináležitost, neboť z něho pocházíme, a je to místo, kde žijí lidé, které máme rádi a na jejich osudu mi záleží. Žili tam naši prarodiče, budou tam žít další generace lidí a je správn é chtít, aby žili svobodně a důstojně, aby si mohli vybrat, kdo jim bude vládnout a kdo jim vládnout nebude. Aby nemuseli doma říkat jiné věci, než říkají na ulici, aby mohli být hrdí na své státníky, vědce, sportovce, šikovné dělníky, aby svou zemi rádi ukazovali návštěvníkům ze zahraničí a chlubili se jí.“

Pozoruhodné, jak po více jak půl století si pan Brady pojednou uvědomuje, co je to vlast, ve které se narodil , kde má své rodné kořeny, ale pokud je známo, po celou tuto dobu se v Československu, resp. v České republice ani jednou neukázal, tím méně něco významného pro vast udělal, tedy něco, za co by jej bylo možné ocenit. Hlavně, zřejmě instruován představiteli KDU-ČSL (nejspíše svým pofiderním synovcem Hermanem), které je také výše citovaný článek věnován, jak se uvědoměle vyjadřuje ke svobodě, důstojném životě občanů, kteří si mohou vybrat, kdo jim bude vládnout a kdo ne, kteří mohou být hrdí na své státníky, vědce, sportovce, šikovné dělníky, mohou svou zemi ukazovat návštěvníkům ze zahraničí a chlubit se jí. To je hodně pokrytecké a farizejské, když sám žije v jiné zemi a pokud je známo, nikdy neprojevil touhu do své, „tolik milované“ vlasti, se vrátit.

Nicméně, obtěžkán řadou uznání, metálů, medailí, odznaků, diplomů a klíčů od bran měst, proč by se na stará kolena nesvěřil ze svých (hodně nevěrohodných) pocitů, které údajně k rodné vlasti ještě cítí. Je totiž jistým lidem svým způsobem zavázán či povinován svou ( dobře hranou) rádoby vlasteneckou příslušnost dát nějak na odiv. Vždyť přijetí, řada uznání a ocenění mají svoji váhu a sám pan Brady byl jistě velmi zaskočen vším, co se kolem jeho osoby tak neočekávaně odehrávalo. Ostatně, všechna ta uznání, ocenění, medaile atd., které obdržel, nejsou z jeho strany podloženy žádným konkrétním, reálným, pro „vlast“ významným počinem. To, že pan Jiří Brady je pamětník holokaustu, ještě nezakládá důvod k tak významné pozornosti, která mu byla při nedávné návštěvě ČR věnována. Jsou desítky, snad i stovky dosud žijících, stejně holokaustem postižených lidí, po kterých tzv. ani pes neštěkne. A možná, či zcela jistě toho tito lidé pro vlast a republiku ve svém životě udělali víc, než pan Brady. Bez medailí, bez uznání či jakéhokoliv ocenění. Nicméně, pan Brady své poslání v České republice do puntíku splnil a to je pro pana Hermana a KDU-ČSL důležité.

A jen na závěr. Ve výše uvedeném článku je v jeho konci mj. uvedeno, že pan Brady byl nebo dokonce je pedagog. Pokud dostupné informace nelžou, pan Jiří Brady se v Kanadě dlouhodobě živil jako živnostník-podnikatel se svou instalatérskou firmou. Z jakého titulu by měl být pedagog, je záhadou. Inu, když už lhát, tak ať to stojí za to!

Jiří B a ť a , 17. 11. 2016