Janek Kroupa i Josef Klíma jsou vůči Kájinkovi neobjektivní.

Z výše uvedeného pak není divu, že Jiří Kájínek, údajný „vrah a sprostý zločinec“, má mezi občany takovou popularitu. Na tomto stavu má nepochybně svůj výrazný podíl i tehdejší (a dodnes přetrvávající) zkorumpovaná situace v našem soudnictví, včetně NS a ÚS, ale také v řadách Policie ČR, státním zastupitelstvu a vůbec v celém našem rádoby demokratickém systému. Zvláště v tu dobu nestandardní a podezřelá byla situace u plzeňské Policie ČR, která značně zpochybňovala relevantnost výsledků vyšetřování. Tento stav, jakkol i je našimi politiky s oblibou prezentován jako právní stát, lze oprávněně považovat stát neprávní, za naprostou dehonestaci demokracie, byla-li kdy u nás vůbec jaká. Vyjmenované orgány a jejich představitelé jsou dodnes nejen prolezlí korupcí, ale i tendencemi zneužívat svého postavení, své moci a vlivu a tím společnosti a jejím občanům škodit.

Na avizované milosti a propuštění Kíjínka na svobodu je pozoruhodná reakce jediného přeživšího svědka Vojtěcha Pokoše. Je otázka, nakolik jsou jeho slova brány vážně, nicméně jím veřejně proklamovanou obavu a strach, že se bude Jiří Kájínek mstít a bude usilovat o jeho život si lze také vysvětlit tak, že nemusí mít čisté svědomí. Jiří Kájínek po celou dobu svého pobytu ve vězení, kdykoliv s ním byla vedena nějaká přímá veřejná konverzace nikdy neprojevil jedinou známku agresivity, hrubosti, vulgárnosti, natož vyhrožování či pomstychtivosti. Tím, že Pokoš projevuje podezření či obavy, že se bude Kájínek mstít a bude jej chtít zabít je jen důkaz jeho psychického stavu, nejistoty a nečistého svědomí. Také to nasvědčuje o jeho nepříliš vyvinutém IQ a jistý sklon k zločineckému prostředí. Ostatně, jeho minulost, ta není zrovna příkladná a vypovídá o něm víc, než lze tušit.

Bude-li skutečně Jiří Kájínek propuštěn na svobodu, nebude to ničí vítězství. Jen velmi žalostné konstatování, že trest, kterým byl Jiří Kájínek odsouzen, nebyl a do dnešního dne není 100% prokázaný a trest na doživotí bez jakýchkoli pochybností byl oprávněný. Jiřímu Kájínkovi tato amnestie bude zadostiučiněním, že nespravedlivá spravedlnost „dojela“ na své nekalé praktiky. Pokud by totiž Spravedlnost nebyla doslova slepá, hluchá, podplacená a soudila 100% spravedlivě, každý občan by takový rozsudek nad vrahem a těžkým zločincem jen přivítal. Bohužel, opak je pravdou. Jak dlouho ještě?

Jiří B a ť a , 17. května 2017