Církevní bohulibá aktivita, aneb KDU-ČSL boduje.

Není snad potřeba obsáhle dokazovat ošidnost víry v Boha, stačí jen připomenout, kolik lidí se za II. světové války modlilo a prosilo Boha, aby udělal přítrž válečným hrůzám a co se stalo? Nejvyšší představitelé katolické církve žehnali nejen Hitlerovi, generalitě, ale i vojskům a zbraním SS ke zdaru a úspěchů v bojích s nepřítelem. A ve válce umírali nejen vojáci na obou stranách fronty, ale i miliony nevinných lidí, dětí, žen, starců. Kde byl Pán Bůh, aby válce uděl přítrž, strádajícím lidem pomohl a ty hříšné potrestal? Notabene, kde je Bůh alias Alláh, aby zabránil válce v Sýrii, zařídil zemi mír a klid, návrat uprchlíkům, resp. ulehčil strádání tisícům imigrantům, utíkající z válečných hrůz? Těžko to může dělat, když „on“ není a nikdy nebyl !

K Bohu se však obrací nejen nemocní, slabí, postižení atd., ale kupodivu i bohatí, kteří se modlí k Bohu, aby jim dopřál další mamon a „úspěchy“ ve vykořisťování lidí, z jejichž práce jsou bohatí. Ale ani těm konkrétně Pán Bůh nepomáhá, nicméně z toho vyplývá, že ti (už) nepotřební, zajištění, bohatí, ne vždy spravedliví a poctiví lidé se také obracejí ke stejnému Bohu, jako ti ubožáci. Bohatí a mocní žijí v blahé naději a víře, že jim bude i nadále dopřáno zdraví, úspěch, bohatství a štěstí, přičemž na ty chudé, nemocné, postižené, nemajetné si ani nevzpomenou, natož aby jim nějak pomohli (samozřejmě že výjimky potvrzují pravidlo, najdou se jedinci, kteří ty chudé, nemocné, postižené atd., čas od času cestou Nadací podporují).

Církev jako taková se sice staví do role spasitele duší, hlásá lásku, mír, porozumění mezi lidmi a národy, ve skutečnosti však dělají (z hlediska historie nijak výjimečnou) více špinavou politiku (viz církevní restituce), než své „svaté“ poslání. Církev se nadále (celosvětově, ale i v tuzemsku) prezentuje v oblasti vojenské, nadále žehná zbraním, špinavé politice a válečným plánům, žehná bohatým, kteří se církvi odměňují vysokými finančními dary a jinými pozornostmi. Řada církevních hodnostářů si užívá nejen světské radovánky, ale také praktikují činnosti, které jsou hrubým porušením nejen církevní etiky, ale i občanských zákonů (pedofilie, podpora homosexuality apod.) a svým pokryteckým jednáním tak zneužívá (oblbuje) věřící, tedy své naivní ovečky.

Nicméně říká se, že „proti gustu žádný dišputát“, takže nikomu nechci brát jeho víru a iluze o Pánu Bohu. Na druhé straně se mi zdá (spíše je to fakt), že církev a její představitelé a to nemám na mysli jen kleriky od biskupů výše, ale dokonce i na regionální úrovni, se stále více veřejně a politicky angažují, což nedávám ani tak za vinu představitelům církve, ale politikům, resp. politickým seskupením (koalicím), kteří se stále více společně angažují na veřejných akcích (něco na způsob „nadbíhání). Nechci nikomu sahat do svědomí, nemám pro to jediný přímý důkaz, ale protože dnes (po restitucích) je česká katolická církev (proti dřívějšku) o hodně bohatší , měla by být definitivně odloučena od státu. Nejen že dosud není, ale stát ještě stále církvi přispívá ze státního rozpočtu stovkami milionů korun a aby toho nebylo málo, i místní samosprávné orgány mají ve svém rozpočtu tisícové položky na církevní účely (dary ve formě účelových dotací). Kromě toho málokterá větší akce se neobejde bez účasti představitelů církve, bez požehnání a podobných praktik a aktivit.

Nechci tímto konstatováním záležitost paušalizovat, vycházím ze svých místních zkušeností a poznatků, ale nemyslím, že všeobecně je situace v jiných regionech jiná. Proto jako důkaz o církevních aktivitách a náboženských praktik uvádím v úvodu zmíněné hlášení městského rozhlasu v Holešově, které (co by jen zlomek ročního průměru) dokazuje či potvrzuje mé poznatky a názory, že tato zmíněná akce je víceméně záležitostí církve, než program obce. Už samotný název „Vštulská pouť“ má ekumenický charakter a nebýt zábavného pouťového odpoledne , je to ryze církevní záležitost. Zkrátka kdo umí (získávat voliče), ten umí, a nutno přiznat, že se to místní KDU-ČSL, na rozdíl od jiných politických stran, daří! A nevěřící či ateisté se buďto přidají a o to větší bude mít akce úspěch, nebo budou skromně závidět, že pro ně se podobná „necírkevní“ akce nedělá. Na druhé straně by to mohl být o důvod víc, proč tyto „soběstačné“ politické strany v příštích volbách více nevolit.

Jiří B a ť a , 3. října 2015