Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Okamura chytřejší Švejnara?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • tomio
aneb Jak strastiplné je hledání a prezentace prezidentského kandidáta, nota bene zrovna v době, kdy se zatracováním komunistické ideologie brzdí i takové osobnosti, jakou je pan Okamura, zatímco se zatracováním politiky sociální demokracie prokázal neinformovanost o stavu a síle politických sil v ČR pan Švejnar.

Hledání vhodného kandidáta na post českého prezidenta příštích let je těžké, přetěžké. O to více v této pohnuté době, kdy se politickým stranám podařilo nejen znevěrohodnit své vůdce, svůj program, své hospodaření se státními penězi, dokonce i to, zda jsou pravé, nebo levé, ale i to, kdo je ještě jejich straník a kdo už nestraník, jen poslanec, stranou delegovaný a za ni zvolený.

Nic neusnadňují ani samotní kandidáti, kteří možná jsa překvapeni novou situací i sami sebou, pronášejí řeči, věty, tvrzení i argumenty takové, které by jim ještě vloni na mysl nepřišly ani po hodně dlouhé hladovce, nebo hodně hustém mejdle. Budoucí voliči jsme my, kandidáti mluví k našim uším a usmívají se nám do očí, zatím usmívají, možná za rok se budou smát. Na nás je, abychom vážili, který je jaký a jaký je lepší než ten druhý. Jací kandidáti defilují médii? Přece chytří a chytřejší.

Oč je pana Okamura chytřejší než pan Švejnar? Na příklad o to, že zatímco pan Švejnar veřejně nakopl politickou stranu, která podle průzkumů má šance na nejlepší příští volební výsledek, pan Okamura po svém průletu kolem těžišť více politických stran, i těch, co pomalu odcházejí z výsluní a přízně voličů, přeladil notu a ochotně pohladil po srsti dokonce i komunisty prohlášením, že ani komunistickou ideologii nelze zatracovat.

Nelze, nelze, vždyť průzkumy přiřkly komunistům tolik voličských hlasů, že by se oni jasně dostali do vlády. Kdo by je v tom případě zatracoval i s jejich ideologií.? Zvlášť s ohledem na to, že po roce 1989 se ve velkém nezúčastnili žádného řízení tunelů ze státní pokladny na účty svých lobbistických přátel nebo podnikatelských sponzorů. Nebyli totiž u zdroje, neboť společnost je zatracovala. Až nyní takové významné Okamurovo pohlazení na domácí půdě. Komunisté musejí blahem vrnět a vděčností za zastání ani nedýchat.

Co se na začátku staronových zmatků nepodařilo panu Švejnarovi? Mimo jiné evidentně ze zahraničí nesledoval dění v ČR, a tak pod dojmem z posledního povolebního období, kdy se republikou šířil odpor vůči ČSSD a jejím příznivcům, odmítl oranžovou podporu do prezidentských voleb kvůli přílišné levicovosti. Tím šmahem ujistil valnou část populace, že nemíní být jejich kandidátem. Jak valnou? Tak mnoho, kolik obsáhnou sociální demokraté a komunisti.

Pana Švejnara v jeho návratech mlsného psíka a liščím kroku kolem voleb na prezidentský úřad v ČR už ale i tak prokoukla veřejnost i lobbisti, a tak může sázet na to, že ostatní politické strany mu takovou nabídku nedají. Navíc přílišná levicovost není doménou ČSSD, ale KSČM, která jako další politická strana má podle průzkumů veřejného mínění, ale i podle vývoje událostí v zahraničních státech, mnoho voličů na své straně, dokonce tolik, že by mohla být druhou vítěznou stranou v příštích volbách.

Podtrženo, sečteno, pan Švejnar přiběhl, naběhl si a odběhne poražen, i když jeho PR oddělení bude pár týdnů dělat bububu a jeho přívrženci budou v diskuzích dělat brekeke. Pan Švejnar odmítá účast v televizních diskuzích, čímž nás operativně ušetří nějakého huhuhu.

Pan Švejnar totiž zřejmě po posledních zkušenostech z TV duelů, kdy mluvil jako gymnazista i k ekonomice, což má být jeho silná stránka, další účast v duelech odmítl. Prostě si jen řekne svoje a nebude nic obhajovat v diskuzích s nějakými oponenty, nedejbože ještě ke vší smůle i z oboru. Riziko ztrapnění má o to větší, že komunikační technologie i u nás na evropské vsi s dobou pokročily, a tak panu Švejnarovi hrozí i fundované dotazy on-line od vesničanů.

Pan Švejnar možná ani nezjistil, že nově budeme prezidenta volit přímo, nicméně nejuvědomělejší bývají právě občané, řízení štábními kulturami ČSSD a KSČM, takže jejich hlasy dostane stranou navržený kandidát. Prohlášení o přílišné levicovosti ČSSD panu Švejnarovi přibouchlo dveře k duším velkého počtu lidí, vlastně snad těm, co zbyli po posledním přibouchnutí dveří Švejnarovým chováním. Pár příznivců ještě má, tak třeba ještě něco řekne příště, mimo duel s ekonomy, něco jen tak na okraj.

Pan Okamura ve všech směrech dokázal, že je vhodnějším kandidátem než Jan Švejnar – žije v ČR, sleduje politiku i nálady ve společnosti, vyjadřuje se k nim, jde do diskuzí i pří, hájí své názory a hlavně má je. Ne se vším s ním všichni souhlasí, ale dokáže si jednou naklonit tyhle a příště zase tamty. Umí si dělat PR sám, umí vzít zpátečku a umí vyčíhnout příležitost a skočit po ní. Nově tedy předvedl, že umí i přijmout komunistickou ideologii, tím si usmířil i naklonil houfy lidí, kteří s komunistickou ideologií ve své duši nikdy problém neměli.

Členy ČSSD nejspíše nějak masově a závratně nejspíše návrh pana Švejnara jakožto stranického kandidáta na prezidenta nepotěšil. Reprezentace ČSSD již dnes (10.5.2012) vyhlásila, že Jana Švejnara ani jiného kandidáta na prezidentský úřad nepodpoří.

Přiznejme si ale upřímně, jak dopadl významný socdemokratický kandidát na prezidenta, muž, který stranu ČSSD uplácal z prachu a postavil ho jako bájného Fénixe doslova z popela do čelní pozice, kde se tento skorofénix vyhříval na výsluní a hrál všemi barvami, ne jako Fénix, spíše jako chameleon.

Tento secdemokratický kandidát na prezidenta, který měl předem všechny protikandidáty na lopatkách, skončil díky neuvěřitelně obětavé a zarputilé podpoře svých spolustraníků v poli poražených i odbelhal se na Vysočinu se svojí dýmkou v jedné ruce a prckem bechera ve druhé, aby si terapií na zdravém ovzduší obnovil normální tepovou frekvenci a snížil hladinu cholesterolu v krvi, jinak by ho snad z podpory sehraného týmu spolustraníků musel trefit šlak.

Členové ČSSD se z rostoucích preferencí upřímně radují už pár měsíců. Mohou se svobodně radovat už i proto, že nehrozí proslovy pana Paroubka o nucené vládě s Marťany a s komunisty samo sebou. Michal Hašek se raduje potichu a Bohuslav Sobotka zatím čeká na příkaz shora, bez něhož se ani neusměje, ani chlupem nehne, natož aby samostatně nahlas počítal volební preference v procentech.

Kdyby bylo v moci členů ČSSD vystavit sympatičtější a akčnější vůdčí osobnosti, než se zatím podařilo, mohli být ještě veselejší. Nakonec barvy ČSSD a politickou kulturu této strany obhájilo snad jen Haškovo resumé nad výsledky agentury STEM ve znění, že plánovat v současnosti jakoukoliv formu budoucího kabinetu, je předčasné. To je příjemná změna po Paroubkových prohlášeních, že okolí musí respektovat vítězství ČSSD – to byl okamžitě pokyn k namydlení schodů přednostně pro socdemokraty.

Pro uklidnění některých i naštvání jiných připomenu Haškova slova – nevím, proč se nevyjadřuje pan Sobotka, ale on zajisté ví sám nejlépe proč: "Obavy z budoucí levicové vlády jsou zbytečné a neopodstatněné." Tato věta na první pohled vypadá smířlivě, neškodně, bez drápů i zubů, téměř jako i bez myšlenky. Ale pozor. Je hlubokomyslná, je jako by s tajenkou a nejspíše je pravdou prošpikována všemi směry.

V tom právě může být zakopán pes. Místa ve státní správě, ba i ve správě významných podniků, ať již byla státní, nebo nyní soukromá, zejména pak ta významná místa, se udržují v rodinách, dědí se a předávají mezi generacemi, sourozenci a dalšími příbuznými. Děti rodičů, dobře zajištěných kdysi pod záštitou socialismu a s příslibem komunismu, se dnes přetlačují u politických koryt v dresech jiných barev, kontroverzní podnikatelé, nyní vážení miliardáři povstali mnohdy z řad vexláků a kamarádů podsvětí, ale i estébáků.

Tito všichni, co se drží v ekonomicko-politických klikách a hlídají si dění v republice prostřednictvím lobby, nejspíše nemusejí mít obavy, pokud rovnou nejsou spoluorganizátory, přebarvování společenské nálady z modré na oranžovou a rudou.

Lid aneb, jak by pravil Lenin, masy, dostanou to, co si vyřvou – barvu volebních vítězů. Ale vládnou v podstatě stále stejné rodinné a ekonomicko-politické klany. Jen vládnou s postupující historií po větší spirále, tedy za větší balík do své kapsy.

Snad by na tom někdo nechtěl hledat něco nehezkého. Vždyť fotbal je vždy jenom fotbal, ať se hraje v jakémkoliv dresu a v jakémkoliv týmu. Hrají ho vyvolení a za přestupy mezi týmy hrabou oni i jejich kluby slušné zisky. Hrají ale pro lidi. Proto lidi, koukejte se a řvěte nadšením, hráče to stimuluje k vyšším výkonům a na základě vašeho zájmu si pak mohou za přestup říct více.

Přestupy budou, o tom nepochybuji, ale jeden doslova vyhlížím. Zajímá mě, kam a za kolik by přestoupil pan Kalousek. Tedy – pokud to není on, kdo s paní Kočí má těch 120 milionů na novou stranu. TOP09 po slibném začátku totiž nepokračuje nejlépe, hůře to zvládla snad už jen strana Věci veřejné.

Ostatně vyzobnout pár přeběhlíků z obou politických uskupení a vytvořit s nimi novou platformu pro moderní politiku by mohl být počin chlapa. Vždyť i Karolína Peake se pochlapila a založila platformu LIDEM. Ta nová, Kalouskova a Kočí, ta by se třeba mohla jmenovat PROLID.

Obavy z budoucí levicové vlády jsou zbytečné a neopodstatněné, jako i obavy z jakékoliv jiné vlády, která přijde. Obávejme se ekonomicko-právnicko-politických mafií, které systémem lobbistů drží v hrsti jak dění ekonomické i společenské ve státě, tak i finanční toky, vybrané formou daní na občanech, ale také zahraniční politiku, církevní restituce, neustálé pokusy o smazání, zneplatnění, zneškodnění Benešových dekretů, uznání zločinu vraždy za hrdinský boj s komunistickým režimem, navracení půdy i nemovitostí vyhnaným, poraženým, odsunutým a s těmito kauzami pak spojená odškodnění, která stát bude muset vyplatit, jen co dojde ke kýženému uznání vykonstruované viny.

Převléci kabáty, vyměnit transparenty, přepsat hesla a projevy, na klopu připíchnout placku s jiným logem jiné strany, to je to nejmenší, co pro své voliče politici udělají. Jen když budou zvoleni a bude jim umožněno zůstat i nadále součástí oněch mocných ekonomicko-právnicko-politických struktur. Rozdíl v pojetí pravicové a levicové orientace v české politice je totiž stejně výrazný, jako když berou pravou nebo levou.

Po zkušenostech s Václavem Klausem, který se nenechával vždy secvičit přesně podle přání politicko-ekonomických klik, jsou právě tyto kliky na pozoru a pečlivě váží, jak občanům tvář možného nového prezidenta naservírují. Nanejvýše nepohodlným se pak stává fakt, že zřejmě sociální demokraté a komunisté mají na svých stranách nejvíce voličů, i když se zároveň ekonomicko-politickým klikám podařilo rozprostřít napříč republikou odpor k levici, tedy alespoň v diskuzích pod články internetových portálů.

Který kandidát na prezidenta si dnes oblékne šat levičáka, aby se mohl o tuto většinu hlasů ucházet? Nebo i jinak – který pravičácký kandidát si dovolí vstoupit do levičáckého hnízda a vést tam uším libé řeči a tedy, o čem by tam řečnil, aby neztratil svou pravičáckou tvář? To je Rubikova kostka, co? Jak to přeskládat, aby to ladilo? Teď, když se konečně podařilo vmést mezi lid nesoulad a zmatek z toho, co provedla a provádí takzvaná pravicová vláda.

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře