Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

O zneužívání sociálních dávek Romy

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 
  • romov_nepokoje
Zatímco státní šiml pořehtává nad rodiči hendikepovaných dětí a ustřihuje z dotací pro nemobilní, doslova s klapkami na očích ani nemrkne, ani nefrkne nad zneužíváním dávek movitými romskými rodinami, které žijí tak, že si vysloužily název sociálně nepřizpůsobivé. Bývají početné a natolik dobře situované, že sociální dávky nepotřebují, ale berou. Proč ne, když stát dává? Jak je to možné?

Jednou z metod, jak si pro zneužívání sociálních dávek otevřít dveře, je sestěhovávání se s rodinnými příslušníky z různých koutů republiky, ba i ze sousedních států, do jednoho bytu. Kdo takovým praktikám fandí? Například různí podnikavci, kteří rádi i přiloží ruku k dílu. Sociálně slabí Romové, sestěhovaní se svými příbuznými do soukromých ubytoven, kde pak bydlí za předražené nájemné, se tak velmi lehce a bez problémů dostanou k penězům určeným pro chudé na podporu bydlení.

Původní myšlenka sice byla na „podporu skromného a levného bydlení", ale ve výsledku to dopadá tak, že jde o „podporu drahého, nadstandardně drahého a obvykle proklatě poddimenzovaného bydlení co do služeb a úrovně. Stát opakovaně a ochotně toto předražené bydlení dotuje, čímž mlčky toleruje, ba přímo napomáhá rozkvětu lichvy s bydlením a nájmy.

Romy nic nenutí shánět se po jiném bydlení a přizpůsobovat své požadavky svým možnostem. Své požadavky jednoduše vyměří státu, proúčtují a spotřebují. Dlužno dodat, že na tomto modelu profitují nejen movití Romové, ale i mazaní developeři z majoritní společnosti, přičemž oni proti Romům nepoměrně více. Sociálně slabí Romové se tak stali býlími koni pro podnikatele s bydlením při výborně fungujícím systému státních dotací.

S bydlením rodin, tvořených příbuznými tří i čtyř generací, je spjat jeden další velmi zajímavý model, o kterém státní úředníci sice vědí, ale nebrání jeho zneužívání. Chtělo by to totiž provedením testů DNA prokázat Romům podvod. Chtělo by to, ale nechce se, a tak stát raději vyplácí Romům jejich neoprávněné nároky. Jak tedy na to, aby bezva finta zafungovala?

Vypadá to složitě, ale je to jednoduché. Když se do početné vícegenerační rodiny narodí dítě, platí i u Romů okřídlené rčení, že matka je jistá, otec nikoli. Proto jistá matka uvede jako otce nějakého hodně starého člena rodiny, o kterém se dá předpokládat, že brzy skoná a zanechá matce sirotka, na kterého stát bude přispívat. A že se tak i stane a že stát i bude. Protože sociální pracovníci, kteří by do rodiny viděli a dali tip na testy DNA, neexistují. Existují pouze romští aktivisté, kteří ještě Romům poradí, jak žít chytře, prohnaně a mazaně, lépe a radostněji na úkor majoritní společnosti „hloupých gádžů".

Kromě romských aktivistů existují ještě všelijaké šimůnkové a kocábové, kteří ochotně přispěchají romským aktivistům nahrát na smeč. Řekněme si upřímně, že nemůžeme chtít po romských aktivistech, aby nesmečovali, když se příležitost tak krásně nabízí.

Další fígl kolem dětí je svěřit dítě do opatrovnictví babičce, zatímco matka běhá, kdo ví kde. Babička pak kasíruje na hlavu romského potomka slušný peníz za opatrovnictví a stará se i nestará zároveň celá početná rodina. Dítě se tak brzy naučí žít z toho, co kde sebere, urve, případně dostane. Dostávat sociální dávky se tak stává celoživotním programem, prostředkem i cílem žití příslušníků romské komunity.

Pro inteligenčně vybavenější jedince se nabízí trošku náročnější úskok. Ten je postaven na fikci, tedy konkrétně na fiktivních smlouvách mezi příbuznými, případně naopak zase fiktivním vyloučení společně posuzovaných osob z hlediska příjmů. Tento úskok ale zajisté není fér přisuzovat jen Romům. Jsou učenliví, a tak ho možná odkoukali od majoritní společnosti. Nechtějme po Romech, aby se báli využít stejných možností, jakých umějí využít i občané ČR jiné národnosti.

Až tedy půjde někdy někdo dělat pořádek s Romy, nechť odvážně a spravedlivě přibere zároveň i ty rodiny příslušníků jiných národnostních menšin a většiny, kteří takovými fiktivními, ale docela konkrétními úskoky dojí sociální systém státu.

Konečně se dostáváme i k nelegální práci, práci načerno, bez živnostenských oprávnění či pracovních smluv. Stát zřejmě tento nešvar řešit fakticky nechce. Stále jen práská bičem nad hlavami touto prací zotročených lidí, ale ne a ne si došlápnout na organizátory tohoto typu práce a pracovních smluv, na agentury, které takovou práci nabízejí, a na firmy, které na takové práci staví svůj výkon a zisk.

Chtít problém řešit znamená definovat ho a uchopit. Na zdevastovaném trhu práce, kde je pracovních míst málo, si mohou zaměstnavatelé diktovat, a nejsou-li kontrolováni, budou si diktovat opravdu drsně. Například si nadiktují pracovní dobu delší a výdělky menší, než stanovuje zákon. Také si nadiktují, že pracovní smlouvu ohnou po svém tak, aby se vyhnuli problémům s plněním za pracovní úrazy, s odvodem daní a sociálního pojištění a se zajištěním bezpečnosti práce.

Na takové jednání zaměstnavatelů doplatí jen a jen zaměstnanec svým statusem, výdělkem, nedostávající se právní ochranou a mnohdy i chybějícím sociálním pojištěním. Pak ještě ke vší smůle a jeho celkové prohře v boji na trhu práce si ho vyhledá, objeví, najde a dopadne úředník z úřadu práce.

Jak doplatí zaměstnavatel? Pokud mu někdo dokáže, že věděl, kdo se mu pohybuje po stavbě, pak zaplatí adekvátní pokutu za pohyb cizích osob a nezajištění stavby proti vstupu nepovolaných osob. Z takové rány se lehce vylíže. Zatím neproběhl médii jediný případ, kdy kvůli nelegálnímu zaměstnávání zkrachovala firma a její majitel vyhlásil osobní úpadek nebo se šel učit jiným pracovním návykům za mříže.

Jak doplatí lichváři s půjčkami na lichvářský, leč nedefinovaný úrok? Nijak. Lichva není definovaná, tak ji nelze trestat, ostatně o prokázání lichvy lze fantazírovat, ale to je tak vše. Jak doplatí developer, který tahá peníze ze sociálního programu tunelem přes bílé koně – sociálně slabé či potřebné Romy – do vlastní kapsy? Doplatí? Vždyť se ničeho nedopustil. Ten shrábne bank a svobodně si podniká za vzrůstajícího nájmu a plateb za vodné stočné, teplo, teplou vodu, elektrickou energii a plyn. Stát to rád zaplatí a po vyúčtování a vrátkách přeplatků se neptá.

Z uvedeného je patrné, proč se zneužívání sociální sítě Romy statisticky nesleduje a nedá se přesně doložit, proč šimůnkové a kocábové budou podporovat myšlenku „péče o integraci Romů" tak, jak se neúspěšně děje, proč se vždy najdou sponzoři pro romské aktivisty a proč se ti poslední Romové, co by se rádi vyhrabali ze dna, nikdy nevyhrabou.

Na otázku „komu to slouží?" dostáváme odpověď, že to slouží těm, co jsou v balíku, a mají tudíž peníze na prolobbování systému, který považují za přínosný pro jejich kapsy. Mají dokonce tolik peněz, že mohou prolobbovat i existenci a financování státem tak zbytečných koryt, jako jsou ta pro šimůnkové a kocáby, a ještě jim zbude dost na rozhazování i mezi romské aktivisty.

Ti všichni ale nesmějí kalit vodu a hledat skutečná řešení pro zlepšení postavení Romů. Tím by totiž celá skvělá mašinka na protáčení sociálních dávek ze státní pokladny rovnou na účty developerů a obchodníky s energiemi, plynem, vodou a teplem dojela. A to by byla škoda převeliká.

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře