Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Na co české soudy, když stačí paní s kosou? Aneb Sláva průtahům!

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • soudni-kladivko
Trestnímu stíhání kvůli miliardovým ztrátovým obchodům čelí již více než 12 let někdejší členové představenstva Komerční banky. S postupem času jejich řady ředí Zubatá, ta paní s kosou, kterou nelze podplatit, zkorumpovat, opít, ukecat, ani utopit v Orlické přehradě, nebo zavěsit někde v lese na strom nebo na trám v opuštěné stodole za účelem pozdějšího nalezení náhodným houbařem a prohlášením za sebevraha.

Ta paní s kosou se běžně zdá být pomalá, leče někdy pracuje rychleji než české soudy.

Zvláště tehdy, kdy soudní instance se mezi sebou dohodují o osudu obžalovaných mužů tak trpělivě, neproduktivně a nekonečně. Pokud Zákon nepřijde ani do dvanácti let, jako by nepřišel vůbec. Stává-li se to častěji, pak jako by neexistoval.

Hra na Spravedlnost začala v únoru 2005 u Obvodního soudu pro Prahu 1 a za hrací pult zasedlo 9 obviněných. Poté, co v prosinci 2007 skonal bývalý ředitel KB Jan Kopert a vloni v létě Karel Bednář v požehnaném věku 76 let, bylo trestní stíhání proti jim dvěma postupně zastaveno. Věk zbylých sedmi trestně stíhaných se pohybuje ve věku 52 až 64 let. Je to nyní jako pohádka o sedmi krkavcích. Všech sedm čeká na osvobozující rozsudek. Na co jiného, také?

Všichni se měli podílet na trestné činnosti v minulém století, konkrétně v letech 1997 až 1999. Mužům se klade za vinu, že zavinili miliardové ztrátové obchodování banky při obchodu s rakouskou firmou B.C.L. Trading podnikatele Baraka Alona. Všech sedm zbylých krkavců vinu popírá a čeká na osvobozující verdikt nějakého vhodného soudce.

Se soudci je ale řeč jiná než s tou paní s kosou. Dokonce i žalobci spolupracovali na průtahu celé kauzy. První obvinění totiž bylo k slyšení na přelomu dubna a května 2000, jenže žalobce pozbyl přesvědčení, či snad ho nikdy ani nenabyl, že by se muži nějak provinili, a tak po 4 letech stíhání zastavil jako bezpředmětné.

Nadřízené státní zastupitelství tento závěr ale rozporovalo a obžalobu protlačilo k soudu koncem listopadu 2004. Tak tedy si s kauzou musel poradit Michal Výtisk, v současnosti předseda Obvodního soudu pro Prahu 10. Žádné máchání kosou se nekonalo, vydal totiž postupně tři osvobozující rozsudky, a to v prosinci 2005, v lednu 2007 a v únoru 2008.

Vypadá to, jako by i státní žalobci kopali proti sobě v různých týmech, respektive jako by někteří hráli za stát jakožto státní, kdežto jiní za jinou organizaci, byť si říkají státní. Kteří z nich hrají za stát ČR, jak si představujeme my občané, a kteří za stát, ovládaný jinak, než si představují občané? Jak a kým je ovládán stát a jeho státní žalobci?

Takhle je vše napínavější a nejspíše taková práce s hráčským zaujetím byla i lépe honorovaná. Jisté nepochopení pro věc ale projevili soudci na Městském soudě v Praze. Odtud přišlo zrušení toho, co již bylo panem Výtiskem zrušeno, a popostrčeno vpřed, co bylo dříve popostrčeno vpřed.

Není blíže známo, jak se soudci domluvili na postupu a dalších dělbách práce a odměn, ale výsledkem bylo ohrazení se pana Výtiska ve stylu, který by laik nečekal. Pan Výtisk se totiž vyjádřil ve smyslu, že neví, co po něm městský soud vlastně chce.

Laik si může myslet, že problém se zadrhl někde cestou. Buď tak složité úkony nebyly správně zaplaceny, nebo se honorář zatoulal, nebo padl jinam, nebo čert ví co, ale aby si někdo ze Spravedlnosti dělal kolo Štěstí, to zde ještě nebylo. Tak se tedy znovu začalo točit kolem Štěstí a házet šipkami.

Odvolací instance případ odebrala panu Výtiskovi a přidělila ho Karlu Kudláčkovi. Ani ten ale nepochopil, co po něm městský soud vlastně chce, a tak po marných pokusech to pochopit, které páchal v časovém úseku od června 2009 do června 2010 a zakončil zprošťujícím rozsudkem, šel od válu a městský soud musel zrušit i jeho rozsudek. Paní Zubatá by takhle klidně zrušila rovnou jeho.

Pan Kudláček přežil, jen jeho místo u obvodního soudu zaujala nová figurka v hracím poli, a tou se stala jeho kolegyně Blanka Bedřichová. Nějak se jí podařilo hodit šipkou a spor vyhrála. Podařilo se jí však vyloučit se pro podjatost. Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou, a tak od loňského března kauzu řeší v pořadí již čtvrtý soudce, paní Helena Králová. I ona se pokusila dvakrát stíhání zastavit, a to kvůli nepřiměřené délce řízení.

Soudci si kauzu přehazují jako horký brambor, verdikty vynášejí a ruší, a pak by vše chtěli zahodit kvůli průtahům, které sami způsobili. To by se paní Zubaté stát nemohlo. Obě rozhodnutí o zastavení zrušil nadřízený soud, naposledy takto zasáhl vloni v prosinci – veselé Vánoce 2012. připomínám, že s kauzou se začalo v minulém století, ale do konce století ještě stále máme času dost.

Skoro se takhle vyplatí nechat vystudovat práva syna a pak se jím nechat osvobodit. Takhle aspoň majetek, o který vždy jde, zůstane v rodině. Kam se vlastně ukryje, vypaří, odkloní onen majetek, o který vždy jde? Mění majitele? Uplácejí se jím svědci, obhajoba, žalobci, státní zástupci? Nebo je poklad zapomenut v tajné skrýši pod podlahou? Nebo se vynoří, až bude čistý vzduch a tlaky povolí? Možná za průtahy mohou peníze, za velké průtahy pak velké peníze.

Komu k dobru slouží průtahy v korupčních a defraudačních kauzách? Průtahy přinášejí jednak znevěrohodnění svědků, mohou počítat s jejich vymíráním, vymíráním obžalovaných a zapomínáním veřejnosti. Jsou tedy užitečné spíše pro nevyřešení kauz, než pro rozkrytí jejich pozadí a vyřešení. Někdy veřejnost zapomenout nechce a nechce, a tak musí nastoupit někdo, kdo dá k zapomenutí otevřený a jasný příkaz. Kdo to může být? Na příklad samozřejmě advokát obžalovaných.

Advokát obžalovaných tedy přichází na scénu s vizí a předkládá jako pádný důvod k zastavení trestního stíhání svých mandantů právě tyto užitečné průtahy. Má důvod. Soudci totiž bojují udatně sami se sebou v prodlouženém zápase, který je asi jen špektáklem pro diváky, a protahují a protahují. Avšak pozor na to, kdy hrají v jakém dresu ti, co mají ve své moci mluvčí.

Ti, co rozhodují, tedy vysílají mluvčí městského soudu Martinu Lhotákovou, aby veřejnosti sdělila, že Městský soud v Praze v souladu s ustálenou judikaturou i názorem Ústavního soudu zastává názor, že pouze délka řízení nemůže být sama o sobě jediným důvodem pro zastavení trestního stíhání, ale je potřeba zkoumat veškeré okolnosti případu.

Advokát obžalovaných má však jasno. Jak plyne čas, snižuje se hodnota důkazů a paměťové schopnosti svědků se otupují, ba i jejich počet klesá, navíc mnozí zapomínají z různých důvodů a pohnutek a někteří svědci jsou nedostupní., dokonce už i na Pravdě Boží. Zlatá Zubatá, ta to aspoň vyřešila – a zadarmo. Na co české soudy, když stačí paní s kosou? Aneb Sláva průtahům!

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře