Genocida, o které se nemluví

Podrobnosti

Speciály CFP! / Zóna kultura|

22. leden 2010|

George Monbiot|

35527 x

Je hluboký, protože stejně jako všechny ostatní filmy o vetřelcích, je metaforou kontaktu mezi různými lidskými kulturami. V tomto případě je ale metafora vědomá a přesná: vypráví o evropském střetu s původními obyvateli Amerik. Je zároveň i hluboce hloupý, protože vyumělkovat happy end si žádalo scénář tak blbý a předvídatelný, až to celému filmu vzalo srdce. Osud původních Američanů mnohem věrněji evokuje jiný nový film nazvaný The Road, v němž zbytky populace v hrůze utíkají před hrozbou vyhubení.

To je ale příběh, který nikdo slyšet nechce, protože ohrožuje způsob, jakým jsme si navykli nahlížet sebe sama. Evropa na genocidách v Amerikách neskutečně zbohatla, americké státy na nich byly ustaveny. To je historie, kterou nemůžeme přijmout.

Americký historik David Stannard ve své knize American Holocaust zdokumentoval největší akty genocidy, které svět kdy zažil. V roce 1492 žilo v Amerikách asi 100 milionů původních obyvatel. Na konci 19. století byla už většina z nich vyhlazena. Mnozí zemřeli v důsledku chorob, ale většina jejich masového vymření byla způsobena uměle.

Když Španělé dorazili do Amerik, jen sotva mohli narazit na svět odlišnější od toho, který znali. Evropa byla zpustošena válkami, útiskem, otroctvím, fanatismem, nemocemi a hladem. V Amerikách ale uviděli národy zdravé, dobře živené a vesměs (s výjimkou třeba Aztéků nebo Inků) mírumilovné, demokratické a rovnostářské. Po celé Americe první dobyvatelé vyzdvihovali neobyčejnou pohostinnost místních. Konkvistadoři byli uneseni kvalitními silnicemi, kanály, stavbami a uměním, které v mnoha případech silně překračovalo vše, co znali z domova. Nic z toho jim ale nezabránilo, aby nezničili vše a všechny, na které narazili.

Tu řezničinu začal už Kolumbus. Neuvěřitelně brutálním způsobem zmasakroval obyvatele ostrova Hispaniola (dnes Haiti a Dominikánská republika). Jeho vojáci rvali matkám děti z náručí a hlavy jim rozbíjeli o kameny. Živými dětmi krmili své psy. Při jedné příležitosti na počest Ježíše Krista a dvanácti apoštolů oběsili třináct domorodců tak, aby se špičkami prstů mohli dotýkat země, a pak je vykuchali a ještě zaživa spálili. Kolumbus nařídil, aby mu všichni původní obyvatelé každé tři měsíce odevzdávali určité množství zlata, a když to někdo nesplnil, usekli mu ruce. Do roku 1535 poklesl počet původních obyvatel Hispanioly z osmi milionů na nulu, částečně v důsledku chorob, částečně byl povražděn, podlehl vyčerpání z nucených prací nebo hladu.

Konkvistadoři šířili svou civilizační misii napříč Střední a Jižní Amerikou. Když se jim nepodařilo zjistit, kde se nacházejí mýtické zlaté poklady, původní obyvatele bičovali, věšeli, topili, sekali jim končetiny, nechali je trhat psům, pohřbívali zaživa nebo upalovali. Vojáci ženám uřezávali prsa a posílali lidi zpátky do jejich vesnic s useknutýma rukama a nosy visícími na cárech kůže, pro zábavu na ně štvali psy. Většinu ale zabily zotročení a choroby. Španělé zjistili, že je lacinější udřít indiána k smrti a pak ho nahradit čerstvým, než je udržovat při životě: průměrný čas dožití na jejich plantážích a v jejich dolech byly tři až čtyři měsíce. Během jednoho století od příchodu Španělů bylo zničeno na 95 procent populace Střední a Jižní Ameriky.

V Kalifornii v 18. století dali Španělé tomuto vyhlazování systém. Františkánský misionář Junipero Serra tam založil několik „misií", ve skutečnosti ovšem koncentračních táborů využívajících otrockou práci. Původní obyvatelé byli silou nahnáni a přinuceni pracovat na polích při denních dávkách jídla, která tvořila jednu pětinu kalorií, které dostávali černošští otroci o století později. V neuvěřitelných počtech umírali vyčerpáním, hladem a na nemoci, přičemž byli neustále nahrazováni jinými. Kalifornský Eichmann Junipero Serra byl v roce 1988 ve Vatikánu blahořečen. Ještě jeden jeho zázrak a bude prohlášen za svatého.

Zatímco Španěly poháněla kupředu hlavně vidina zlata, Britové, kteří kolonizovali sever Ameriky, chtěli půdu. V Nové Anglii obkličovali vesnice domorodců a vraždili je ve spánku. A jak se genocida šířila směrem na Západ, dostalo se jí schválení z nejvyšších míst. George Washington osobně nařídil zničit obydlí a půdu Irokézů. Thomas Jefferson prohlásil, že války jeho národa s indiány musejí pokračovat, „dokud nebudou všechny kmeny zničeny nebo zahnány za Mississippi". Při masakru v Sand Creeku v Coloradu v roce 1864 vojáci povraždili bezbranné lidi, kteří se shromáždili pod praporem míru, včetně dětí, a zohavili těla svých obětí, přičemž si z jejich genitálií dělali váčky na tabák nebo je nosili jako ozdobu svých klobouků. Theodore Roosevelt tuto událost označil za „nejsprávnější a nejpřínosnější čin, který se kdy odehrál v pohraničí."

A masakry nekončí dodnes. The Guardian nedávno oznámil, že se brazilští rančeři v západní Amazonii pokusili dopadnout a zabít posledního člena jistého pralesního kmene, když všechny ostatní už povraždili předtím. Přesto se tyto největší akty genocidy v lidské historii do našeho kolektivního povědomí dostávají jen výjimečně. Možná by se právě něco takového stalo, kdyby nacisté vyhráli druhou světovou válku: holocaust by byl popřen, ospravedlněn nebo minimalizován stejně, jako genocidy v Amerikách. Lidé ze zemí, které nesou největší odpovědnost - Španělska, Británie, USA a dalších -- nepřipouštějí srovnání, ale konečné řešení dosažené v Amerikách bylo mnohem úspěšnější než u nacistů. Lidé, kteří masakry páchali nebo je schvalovali, dodnes zůstávají národními nebo náboženskými hrdiny. Ti, kteří se snaží oživit naši paměť, jsou přehlíženi nebo odsuzováni.

Proto pravice nesnáší Avatar. V americkém neokonzervativním týdeníku Weekly Standard si John Podhoretz stěžoval, že mu film připomíná „revizionistický western", v němž se „z indiánů stávají dobří hoši, zatímco z Američanů ti špatní". Tvrdí, že film po divácích chce, aby „si přáli porážku amerických vojáků z rukou rebelů". Rebelie je zajímavý termín pro snahu zastavit invazi: povstalcem, stejně jako divochem, tak nazýváme někoho, kdo má něco, co chceme my sami. A oficiální vatikánský deník L´Osservatore Romano film odsoudil coby „obyčejné antiimperialistické, antimilitaristické podobenství".

Pravice alespoň ví, kvůli čemu film napadá. Liberální kritik New York Times Adam Cohen vyzdvihl film kvůli zdůraznění nutnosti vidět historii bez příkras. Podle jeho názoru snímek „odhaluje dobře známý princip totality a genocidy - že je nejsnazší utiskovat ty, které nevidíme." Mimořádnou ironií přitom ale Cohen obchází zcela očividnou metaforu a mluví namísto toho o světle, které film vrhá na zvěrstva nacistů a sovětů. Všichni jsme zkrátka mistři v umění nevidět.

Souhlasím s pravicovou kritikou, že je Avatar hloupý, přesládlý a plný klišé. Vypovídá ale o pravdě mnohem důležitější - a mnohem nebezpečnější - než jsou sdělení obsažená v tisících jiných snímků.

Převzato z monbiot.com

Komentáře