Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Revoluční bubny hřmí Španělskem

Ve Španělsku tkví nová hrozba politickým lídrům. Hrozba je to o to větší, že politici proti sobě nemají politickou stranu, nebo lídra, kterého by následovaly masy lidí. Říkají si Indignados, neboli česky „Pobouření". Toto hnutí stojí za organizací převážné většiny pouličních protestů, a ačkoli se distancují od násilí, tak vyhledat někoho odpovědného, který by poskytl informace pro média, není vůbec jednoduché.

  • revolucni-bubny-hrmi-spanelskem

Pokud už se novinářům podaří někoho kontaktovat, tak většinou na interview lidé kývnou, jen pokud novinář splní určité podmínky. Jelikož hnutí není o tvářích a jménech tak se nesmí fotit, a zveřejňovat jména. Hnutí se snaží o jediné, a to vyburcovat lidi ke změně systému. „Jména a tváře nejsou důležité, ani nemáme a nechceme mít žádného vůdce", zní většinou z úst lidí, kteří jsou ochotni se setkat s novináři.

Indignados se kromě jiného snaží zviditelnit problémy lidí, kteří přišli kvůli krizi a ztrátě práce o byty a domy, protože nemohli splácet hypotéky. Politickou stranou se Indignados stát nechtějí, spíše jim jde o změnu existujících politických stran. Za součást prohnilého systému považují i odbory, přestože jsou jim v některých bodech blízké.

Indignados se nesnaží rozvracet zemi, či hrát na proti evropskounijní strunu, ale snaží se poukázat na to, že Evropská unie v podobě jaké je dnes, nemůže dále fungovat, jelikož podle hnutí jde Evropské unii více o blaho nadnárodních korporací, než o blaho samotných lidí. Jen ve Španělsku přesáhla nezaměstnanost 27 % a tamní ekonomika se stále nemůže ani přes zjevnou snahu vymanit z recese.

Naděje pro lidi s věkem okolo 25 let je téměř nadlidský úkol při nezaměstnanosti této skupiny dosahující až 57 %. Co dále se hnutí nelíbí? Například, že po několika desetiletích některým Španělům poprvé reálně hrozí podvýživa, zatímco v hotelích a supermarketech se tuny potravin vyhazují do odpadků.

Španělská vláda předpokládá, že příští rok by se ekonomika mohla konečně vrátit k mírnému růstu. Premiér Mariano Rajoy ve středu v parlamentním projevu prohlásil, že doba tvrdých úsporných opatření nesmí trvat déle, než je nutné.

Nicméně na závěr tohoto článku bychom si měli také uvědomit, že za celkovou hospodářskou situací jak Španělska, tak jiných jižních ekonomik je dlouholetý prohnilý státní aparát, nebo velmi silné odbory, které diktují podnikům podmínky. Podniky je buďto splní nebo odbory ihned svolávají generální stávky.

Tímto způsobem se firmám nedaří, ani při rekordních tržbách tvořit tako potřebný zisk a při politice 13 a 14 platů, které v těchto krajinách nejsou nic výjimečného, se prostě nemůže situace pohnout k lepšímu. Dokud se nepodaří snížit cenu pracovní síly, nebo snížit náklady firem, kterým by se tak uvolnil prostor k náboru další levnější pracovní síly, tak nebude s vysokou nezaměstnaností možné nic dělat.

Samozřejmě, snadno se to říká, ale každá taková změna je prudkým zásahem do generačně zažitých zvyklostí a jen tak snadno se prostě prosadit nedají. Při analogii s naší zemí se pád Topolánkovy vlády se často v médiích svaloval na 30 korunový poplatek u lékaře, přitom běžný občan se k lékaři dostane maximálně 5x za rok. Nicméně byl to na naší dobu velký krok a zásah do našich zvyklostí, že si musíme připlatit za něco, co bylo do té doby zadarmo. A tak by se dalo pohlížet i na neochotu lidí smířit se s tím, že by místo 14 platů měli dostávat snad jen 12, nebo že by se jim mzda měla snížit o nějaké to procento.

Další články najdete zde: http://stox.cz/zpravodajstvi/clanky

Autor článku: Miroslav Vybíral

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře