Salafové byli první tři generace "zbožných následovníků" Mohameda. Jejich ideologie byla během posledních několika desetiletí převzata Al-Káidou, ISIS a různými místními pobočkami Al-Káidy. Podle studie salafisté, kteří věří v islám, tak jak ho praktikovali Mohamedovi ranní následovníci, se snaží odmítat Západní společnost ve prospěch "čistého" islámu: "Ne všichni salafisté jsou džihádisté, ale všichni džihádisté jsou salafisté." [2]
I když studie neumožňuje odhadnout, kolik salafistů se ve Švédsku nachází, tak popisuje, jak se tam salafistické hnutí rozvíjelo a sílilo, zejména v posledních deseti letech. Rovněž uvádí několik příkladů jejich vlivu v různých švédských městech a lokalitách.
Autoři studie dospěli k tomuto závěru: "Salafisté obhajují sexuální segregaci, požadují, aby ženy omezovaly své sexuální touhy, odmítají působení žen ve veřejné sféře a důrazně odmítají poslech hudby a některé sportovní aktivity." [3]
Podle této studie také mnoho salafistů tvrdí, že muslimové nemají švédské přátele a Švédy považují za "kuffār" (káfiry), což je arabský termín pro nemuslimy, nebo "nevěřící". Jeden salafistický kazatel Anas Khalifa prohlásil:
"Pokud se setkáte s křesťanem nebo židem, znamená to, že byste ho měli porazit nebo mu vyhrožovat? Ne. Mezi vámi, křesťany a židy ve vaší škole není žádná válka. Nenávidíte je kvůli Alláhovi. Nenávidíte skutečnost, že nevěří v Alláha. Ale přejete si ve svém srdci, aby Alláha milovali, takže s nimi musíte pracovat a mluvit s nimi, protože chcete, aby je Alláh vedl." [4]
Salafisté si zřejmě rozdělili Švédsko geograficky mezi sebou. Podle studie:
"Je zajímavé, že salafističtí kazatelé, na které se studie zaměřila, více spolupracují mezi sebou, než se svými soupeři. Zdá se, že tito kazatelé si rozdělili svou dawu (misi) podle různých zeměpisných oblastí..." [5]
Zjištění této studie z různých měst, kde jsou salafisté aktivní, zahrnují:
V Borås, některé děti nepijí ve škole vodu a nepoužívají vodorozpustné barvy, protože tvrdí, že voda je "křesťanská". Policie uvedla, že muslimské děti vyhrožovaly svým spolužákům, že jim podříznou hrdla, a ukazovaly jim přitom na mobilních telefonech záběry takových exekucí. Jsou známy případy "dospívajících", kteří na konci školního dne přijíždějí do mešit, aby se "omyli" po interakci s nemuslimskou společností. Sociální pracovníci [zdravotní péče, péče o děti atd.] ve městě přinášejí svědectví o tom, jak muži kontrolují ženy a kontrolují je dokonce i v čekárnách [6]. Jeden ošetřovatel řekl:
"Uvědomil jsem si, že existuje síť, která kontroluje ženy, takže ani nemohou být ponechány o samotě s ošetřovateli. Nemají příležitost hovořit s kýmkoli o své situaci. Mnohé ženy zde mají mnohem horší život, než by měly ve svých bývalých zemích".
Tento druh kontroly nad ženami se vyskytl prakticky ve všech švédských městech uvedených ve studii.
Ve Västerås se náboženský vliv mísí s kriminalitou. "Pokud by banda výrostků přišla do obchodu a pokud by pokladní v pokladně nebyla zahalena, vzali by si cokoliv bez zaplacení a na pokladní by plivali a pokřikovali 'švédská kurvo'," uvedla ve studii policie. Mezi další příklady patří Syřané a Kurdové, kteří provozují obchody a restaurace v oblasti a jsou mladými muslimy vyslýcháni ohledně jejich náboženství. Pokud odpovědí není islám, jsou obtěžováni. Jinde se zase chlapci ve věku 10-12 let obracejí na starší ženy v okolí, vyzvídají na nich, zda jsou muslimky, a říkají jim "toto je naše oblast". [7]
V Göteborgu, podle studie [8], salafisté nutili muslimy, aby nehlasovali v posledních volbách, protože je to "haram" (zakázáno). "Řekli jim, že pokud budou hlasovat, tak budou v soudný den zodpovědní za činy všech hloupých politiků. Hlídali ve volebních místnostech... V jedné volební místnosti mávali vlajkou IS [Islámského státu]", sdělil autorům studie místní úředník. Podle jednoho místního imáma je Göteborg od devadesátých let hlavním městem wahhábismu (saúdské verze salafismu) v Evropě. [9]
Z 300 švédských muslimů, kteří se připojili k ISIS v Sýrii a v Iráku, pochází téměř třetina z Göteborgu. [10] (V poměru k celkovému počtu obyvatel vycestovalo ze Švédska do Sýrie a Iráku více lidí, než z většiny evropských zemí - hůře na tom jsou jen Belgie a Rakousko. [11]). Somálsko-kanadský kazatel Said Regeah, který kázal v salafistické mešitě Bellevue v Göteborgu, "zdůraznil, že je důležité, aby se lidé narodili 'čistí'a že pouze muslimové jsou čistí. Všichni se rodí jako muslimové, ale jsou to rodiče, kteří formují své děti, aby se stali 'židy, křesťany nebo zoroastriány'". [12]
Studie také uvádí, že nemuslimští majitelé podniků se setkávají s tím, že mají své podniky pomalované graffiti Islámského státu a že křesťanským kněžím je vyhrožováno, že přijdou o hlavu [13]. Jeden člověk, Samir, řekl: "Pokud nevěříte v islám, lidé vás budou ignorovat. Jsou i rodiče, kteří na své tříleté děti použijí závoj. Je to neskutečné, nejsme přece v Iráku." [14]
Jinému imigrantovi, Anwarovi, bylo odepřeno zaměstnání v muslimské restauraci, protože není nábožensky založen. Anwar zdůrazňuje, že švédská společnost nepodporuje sekulární muslimy: "K životu nepotřebuji ani Bibli ani Korán. Jediná kniha, kterou potřebuji, je... švédský zákoník, ale když společnost není na vaší straně, co můžete dělat?" [15]
Studie odhaduje, že v oblasti Stockholmu v současné době existuje až 150 salafistických džihádistů [16]. Salafisté jsou zvláště soustředěni v "no go zóně" ve čtvrti Järva. Někdy džihádisté a zločinecké muslimské skupiny terorizují ostatní lidi, kteří v této oblasti žijí. Jedna žena uvedla, že salafisté a islamisté za posledních deset let ovládli podniky, suterény mešit a kulturních sdružení a že "Švédové nemají ponětí, jak velký vliv má politický islám na předměstích". Popsala, jak jsou dokonce i děti segregovány podle pohlaví a že náboženští vůdci nabádají ženy, aby úřadům nežalovaly, když je jejich manžel zneužívá. "Švédské zákony na předměstích neplatí." [17]
Studie končí kritikou švédských úřadů za jejich zjevnou neschopnost propojit jednotlivé radikální muslimy s "prostředím, které formuje jejich ideje a v některých případech usnadňuje uskutečnění úmyslů radikálnějších a násilnějších skupin". Studie uvádí následující příklad:
"Tehdejší národní koordinátor proti násilnému extremismu se vyjádřil, že otázka, proč se tolik lidí ze Švédska rozhodlo vycestovat do Sýrie a vstoupit do IS, je 'otázkou za milion dolarů'. A toto bylo názornou ukázkou celkové neschopnosti švédských úřadů (s výjimkou policie a bezpečnostních služeb) vypátrat, že se tento problém najednou neobjevil v nějakém vakuu." [18]
Tato neschopnost - nebo možná záměrná slepota - nevidět, že džihádistický terorismus nevychází z vakua, ale vyrůstá ve zcela konkrétním prostředí a zdaleka to není jen výlučně švédský problém. Že tolik evropských a dalších Západních vlád připisuje teroristické útoky "duševním chorobám", ilustruje tento problém naprosto perfektně.
Autoři studie také zmínili, že školy a další místní úřady nevědí, jak řešit problémy, které vytvořili salafisté. Ve studii se například uvádí, že muslimská školačka chtěla odložit šátek, aby si s ostatními dětmi mohla hrát na kadeřnictví, ale švédští pracovníci jí to nedovolili v souladu s přáním rodičů. Jiný příklad je ze švédské školky, kde malé děvčátko nechtělo nosit šátek, ale švédští pracovníci ji k tomu donutili, "i když cítili, že je to nesprávné", jen proto, že to bylo přání rodičů. Švédští školní pracovníci také popsali, že nevědí, jak jednat, když děti chtějí jíst a pít během ramadánu, ale rodiče dali pokyn, že musí držet půst. [19]
Studie je důležitým prvním krokem, aby si Švédové uvědomili, že mají problém, avšak pokud příslušné švédské úřady - včetně švédské vlády a politických vůdců, kteří ve Švédsku odmítají uznat realitu - si ji pouze přečtou a budou ji bagatelizovat jako mezinárodní problém, byla tato studie vytvořena marně.
Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička.
Překlad původního textu: The Relentless Radicalization of Sweden
Překlad: Josef Janeček
