Komu důvěřují lidé v Evropě

A mužou potom čekat, že jim lidé budou věřit? Těžko, lidé jsou zatím sice jako ovce, drží hubu a krok, ale všeho dočasu, jednou se ucho utrhne.

Takže jak je to s důvěrou lidí v Evropské unii? Na to si EU dělá průzkumy. Výsledky nejsou lichotivé. Dělá se průzkum důvěry v EU a  průzkumy důvěry v parlamenty a národní vlády.

Průzkum důvěry lidí v EU má klesající tendenci. V roce 2004 mělo důvěru v EU 50% lidí. Poslední průzkum byl prováděn na konci roku 2012. Evropská unie má největší důvěru v Bulharsku – 60%. Kolem 50% důvěry má v Lotyšsku Polsku a Estonsku. Tedy v zemích s nízkou životní úrovní. Tam ti chudáci stále ještě věří, že jim Evropská unie pomůže. Zajímavé je, vysokou důvěru má EU také ve Finsku, Dánsku, v Belgii a na Maltě. Tedy v zemích s vysokou životní úrovní. I to se dá vysvětlit. Lidé mají vysokou úroveň a jsou tedy spokojeni. V další velké skupině států důvěřuje EU okolo 30% lidí. S tím už se není co chlubit. Nejhorší výsledky jsou  v Britanii a Španělsku – 20%. V Řecku je to 18% lidí. Na situaci jaká v Řecku panuje je to dost vysoké číslo.

Další institucí jejíž důvěru průzkumy zkoumaly jsou národní parlamenty. Nejvíce věří svým parlamentům lidé ve Švédsku, Finsku a Dánsku kolem 65%. Dobré výsledky jsou ještě v Nizozemsku, Rakousku a Lucembursku – okolo 50%. Potom už to jde prudce z kopce. Nedůvěra vzrůstá v rozmezí 60 až 80%. Ve Španělsku nevěří svému parlamentu 85% lidí. Primát drží Česko a Řecko, kde parlamentu nevěří 89% lidí. Ano, tolik lidí nevěří vlastním parlamentům. Je to trochu podivné, vždyť si lidé ty poslance zvolili. Že by je poslanci neposlouchali a dělali si co chtějí? Asi ano, vždyť ví, že lidé je budou opět volit. Specielně čeští poslanci mohou být v klidu. Vždyť volební průzkumy jsou stále optimistické.

Nakonec jsem si nechal národní vlády. Tabulka důvěry ve vlády je obdobná důvěře v parlamenty. Nakonec to jsou spojené nádoby. Největší důvěru mají vlády Finska, Švédska, Lucemburska – kolem 60%. Upřímně řečeno nic moc – skoro polovina lidí jim nevěří. I důvody pro důvěru jsou stejné – vysoká životní úroveň. Přesto je zajímavé, že i v těchto bohatých zemích tolik lidí vládě nevěří. Že by i tam bylo 40% chudáků? Ve většině států Evropy – mezi nimi i Slováci - nedůvěřuje své vládě v průměru okolo 65 až 80% lidí. České vládě nedůvěřuje 88% lidí. A nejhůře je na tom řecká vláda, které nedůvěřuje 91% občanů. Řekové se bouří a protestují. Češi spokojeně přežvykují u žlabu a čekají, že to někdo udělá za ně.

Celý tento průzkum mluví o tom jak se lidé mají a jak vidí svoji budoucnost. Je jasné, že bohatí se cítí dobře v EU, mají důvěru ve své parlamenty a vlády. Vždyť vidí že slouží jim. Horší je to s chudými – ti nedůvěřují nikomu a vidí, že jejich parlament ani vláda jim nepomůže. V podstatě resignovali na svůj osud a trpně čekají co přijde. Nechodí k volbám, protože nevěří, že by se mohlo něco změnit. A v počtech těchto nevoličů je právě ten zakopaný pes. Vládám nevadí, že více než třetina občanů nejde k volbám. Vědí, že kdyby ti lidé šli volit, byl by to jejich konec. Proto dělají všechno pro to, aby volit nešli. Dokud bude tolik pasivních lidí, bohatí se nemají čeho bát. Počty nespokojených rostou, protože bohatí jsou nenažraný a chtějí stále víc a víc. Ale jednou hrnec přeteče. A když to bude papiňák tak vybuchne. Bývaliť Čechové jinačí junáci. A defenestrace je to nejmenší co by se mohlo stát.

I my jsme vstoupili do EU. A lidé se probouzejí ze snu. Máme novou stranu NE Bruselu - národní demokracie. Tady je pár sentencí z jejich programu. Je naprosto zřejmé, že garnitury současných politických lokajů sloužící Bruselu a globálním elitám se bez úzké vazby na mocenské struktury EU neobejdou. Nevěděly by, jak si mají udržet současnou moc. Proto by za všech okolností dál hrály podle not napsaných plutokratickými elitami západních imperiálních mocností, protože nic jiného ani neumějí. Nakonec samy to ukazují v podobě svých nomenklaturních kádrů. Jejich lokajství neomylně čiší například z postoje, jaký zaujímají k situaci na Ukrajině: Zbabělý pokrytec Zaorálek, cvičený žvanil Sobotka, bonmoty upocený klaun Zeman a k tomu všemu komediant Stropnický. Nikdo z nich se neodváží pohledět otevřeně pravdě do očí, přestože nemohou být tak hloupí, aby nechápali, o co USA a jejímu vazalovi Evropské unii jde.

Podvedli nás. Lhali nám, že se staneme součástí svobodné a prosperující Evropy. A lžou nám i dnes, když tvrdí, že členství v Evropské unii je jedinou rozumnou a bezpečnou alternativou budoucnosti České republiky.

Opak je pravdou. Pouze osvobození z diktátu Bruselu a odstranění protektorátní vlády České republiky může vést k naší nezávislosti, tedy k důstojné a svobodné budoucnosti naší krásné vlasti. Mnoho lidí má však obavy, že žádná ze stran bojujících za vystoupení z EU nebude vědět, co dělat dál, až dosáhne svého cíle. Ale nikdo se nemusí bát. Horší už to být nemůže.