Karel Schwarzenberg: Jsou to teroristé, ale…

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

17. květen 2010|

Lenka Kučerová, Věra Marjanovićová, Václav Dvořák a Petr Murmil|

29057 x

Předposlední dubnový den si k nám U Dělového Kříže předvolebně přisedl senátor Karel Schwarzenberg, vůdce nové pravicové strany TOP 09, a co že prý bychom od něj chtěli slyšet. Jako členové občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu jsme se ho proto logicky zeptali, co ho vedlo k uznání jednostranně vyhlášeného albánského Kosova.

Hned na úvod jsme připomněli, že Kosovo odmítly uznat nejen Slovensko, Rumunsko, Řecko, Kypr a Vatikán, ale i Španělsko, o velkých státech jako je Rusko, Čína či Indie nemluvě. Tak proč Česká republika?!

Pan Schwarzenberg nám vysvětlil, že „uznání není morální čin, uznání je uznání faktu" a prý podle mezinárodního práva „kosovská autorita" splnila předpoklady potřebné k uznání samostatnosti. Oním amerikanismem s „autoritou" měl na mysli teroristickou organizaci UČK úzce provázanou s obchodem s narkotiky, zbraněmi, bílým masem a lidskými orgány, největší mafiánskou síť v Evropě a (zatím) druhou největší mafiánskou organizací v USA.

Připomněli jsme mu rezoluci 1244 Rady bezpečnosti OSN z roku 1999, která Srbsku zaručila územní celistvost s tím, že část území (Kosovo a Metochia) budou dočasně pod správou OSN. Mimochodem, teprve po tomto slibu přestala jugoslávská armáda na Kosovu bojovat a území postoupila správě misi UNMIK. Zdůraznili jsme, že žádná jiná rezoluce RB OSN přijata nebyla. „Taky nemluvím o Radě bezpečnosti," zabručel pan bývalý ministr zahraničí, „mluvím o době, kdy ještě Spojené národy neexistovaly(!) Kdy se uznával stát? Stát se uznával nikoli jako teritorium, které samo o sobě vládlo, které území ovládlo a nastolilo tam pořádek..."

Skočili jsme mu do řeči: „Co myslíte tím pořádkem? Etnické čistky z let 1999 a 2004, kdy bylo vyhnáno přes 300 tisíc lidí, vypáleno 52 tisíc domů, zničeno 130 křesťanských kostelů a klášterů? Říkáte, že tam zavedli pořádek, ale i Hitler zaváděl podobné pořádky..."

Pan Schwarzenberg vztekle bouchl pěstí do stolu a vykřikl: „Můžete mne nechat domluvit? Skákáte mi do řeči!" Omluvili jsme se, byť mezi svými slovy dělal takové odmlky, že jsme byli přesvědčeni, že už domluvil.

Jen co se ale zase zklidnil, projevil znalosti, které „balkanologové" typu Matyáše Zrna nebo Filipa Tesaře nikdy nezískali, nebo je před českou veřejností virtuózně tajili. Ví například, že etnické čistky dělali Albánci na Kosovu i daleko dřív, tedy už v 80. letech, kdy vypalovali srbské domy. Poté prý tam ale nastolil „diktaturu tajné policie" zase Milošević, prohlásil Schwarzenberg a přešel ke svým zážitkům z Kosova právě z té doby: „Srbsko už nebylo schopné ovládat Kosovo, nemá na to sílu, aby tam mohlo vládnout. Ne ne, nemá na to sílu..."

„Nemá sílu, protože jste ho bombardovali," namítli jsme. „Ono mělo sílu a vyhrálo nad UČK, ale vy jste bombardovali, vy jste provedli agresi..."

„Já že jsem bombardoval?" ohradil se pan senátor rozhněvaně „Když se ve Washingtonu jednalo o tom, že útok na Srbsko asi bude, tak já a nynější švédský ministr zahraničí Carl Bildt -- a pozoruhodně i Kissinger -- jsme tehdá byli proti. Stalo se, dějiny jdou dál. Zkrátka a dobře, znovunastolení srbské vlády v Kosovu už možné není. To vám je naprosto jasné, že?" Proč nemůže být Kosovo vráceno pod správu demokratického Srbska nám sice jasné není, ale bojíme se už skákat řeči.

„Ten útvar (Kosovo) existuje. To by byla ještě další nechutná válka. To by bylo nekonečné. Aby se Srbové vrátili k vládě na Kosovu, to už není možné... Ta válka je prohraná ..."

„Takže vy jste před demokratickým Srbskem dali přednost narkomafii a zločincům, kteří dnes ovládají kosovsko-albánskou společnost?"

„Částečně ano. Mně nemusíte o lidech z UČK mnoho vyprávět."

Karel Schwarzenberg nám trochu vyrazil dech -- ví, že zločinci z UČK drží všechny hlavní a důležité posty ve strukturách samozvané Republiky Kosova, přesto navrhl české vládě mafiánské Kosovo uznat. Argument, že je to akt vážně ohrožující bezpečnost naší společnosti by pan asi senátor nepochopil. Raději proto vysvětloval, že srbští generálové byli „stejní hajzlové, stejní teroristi jako UČK", i když z vlastní zkušenosti víme, že ani řadoví kosovští Albánci ve vzpomínkách na tu dobu nenadávají na Jugoslávskou (srbskou) armádu, ale na srbské polovojenské organizace. Ty se objevily na Kosovu až během bombardování Jugoslávie letouny NATO, tedy v době, kdy jugoslávská federální vláda i srbská vláda, policie a armáda ztratily nad územím Kosova plnou kontrolu. A mnohé vraždy, které se tehdy odehrály na Kosovu, spíš ukazují na zinscenované provokace UČK. Ta jen pokračovala v tom, co se její velitelé naučili za občanské války v Bosně od bosenských muslimů a instruktorů z Al Kajdy. Opáčili jsme tady, že šlo o boj s teroristy, a jak známo, „s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje."

Na to Schwarzenberg kontroval: „Kdyby Milošević nedělal tak blbou politiku, tak k válce vůbec nedošlo."

„Vy se na Miloševiće pořád vymlouváte."

To pana senátora také nadzvedlo, a tak jsme raději změnili téma: „Původně jste deklaroval, že si počkáte až jak se kosovští Albánci budou chovat k menšinám. A potom jste najednou ve vládě vyvolal jednání o uznání Kosova. Jaký jste měl důkaz o tom, že se chovají dobře?"

„Chovali se o něco líp, než jsem se obával."

„Máte nějaký důkaz?"

„Ale vždyť tam máme lidi. Máme tam zastoupení, máme tam velvyslanectví, máme tam českou misi, od které dostáváme týdně zprávy." Částečně má pravdu - ČR má v Prištině opravdu velvyslanectví, ale nikoli velvyslance, protože prezident Klaus si nepřeje, abychom si zadali s gangstery z UČK. Podle měřítek pana Schwarzenberga to sice není postoj realistický, ale za to je to postoj morální. „Kosovští Srbové přišli o své pozemky a domy řádně zapsané v katastru," pokračujeme. „Byl byste ochoten poskytnout nějaké své pozemky, aby ti vyhnaní Srbové měli kde se usadit?"

Schwarzenberg kývl, že se tam odehrála nespravedlnost, ale „dát české území Srbům? No nazdar!" Neměli jsme ale na mysli území českého státu, nýbrž pozemky pana Schwarzenberga, který kdesi řekl, že politik má být za své činy osobně zodpovědný. Inicioval uznání Kosova, je tedy podle nás spoluviník a měl by nás odpovědnost. „Máte přece i jiné pozemky než v Čechách."

„Myslíte, že by Rakušané s tím byli srozuměni?"

„Lidsky byste byl ochoten to udělat?"

„Můžu si to za jistých podmínek představit. Je ale věcí Srbské republiky, aby se o své krajany postarala. Koneckonců, oni tu válku částečně začali."

Zase jsme nevěděli kudy dál: „Jezdíte na Kosovo, znáte to tam. Existuje nějaká albánská architektonická památka, která by dokládala historickou sounáležitost albánské národnosti k tomuto území?"

„S odpuštěním neexistuje, všechny starý památky tam jsou srbský," projevil na českého politika mimořádné znalosti pan senátor, „protože to původně bylo srbské území. Ta srbská emigrace začala už v 17. století." Dál přesně popsal několik emigračních vln srbského národa ze své kosovské vlasti a svůj překvapivě zasvěcený výklad ale nakonec znovu uzavřel mantrou „Srbové si za to můžou sami."

S Karlem Schwarzenbergem nás spojovala znalost faktů, v jejich výkladu jsme se neshodli ani v nejmenším, stejně jako ve východiscích ze současné kosovské krize. Ale hlavně, ať se to panu Schwarzenbergovi líbí nebo ne, morálka do politiky patří až na prvním místě. Podle morality činů politiky posuzujeme, a proto také budeme dál odsuzovat přístup vlády ODS, zelených a dnešních TOP 09 k otázce Kosova a okupace jižního Srbska. Domníváme se, že tito pravicoví politici mají na svědomí, že 300 tisíc lidí bylo oloupeno o majetek, který je pro pravici jinak vždy svatý. Mají na svědomí „privatizaci" srbských fabrik, elektráren, dolů a kosovského nerostného bohatství. Mají na svědomí zhoršení mezinárodní situace, důvěry a spolupráce mezi státy. Pomohli na svět nebezpečnému precedentu, podle něhož mezinárodní právo neplatí pro všechny. Pomohli velmoci šoupat národy, etnicky čistit a loupit jako za Josifa Vissarionoviče.

 

Lenka Kučerová, Věra Marjanovićová, Václav Dvořák a Petr Murmil.

Publikováno v Literárních novinách

-----------

 

Komentáře