Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

ads

Islámský antisemitismus ve Francii: Směřujeme k etnickým čistkám

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Na židovských domech se objevují graffiti, které vlastníky varují, aby "okamžitě utekli", pokud chtějí zůstat naživu. V poštovních schránkách židovských domů se objevují anonymní dopisy s ostrými náboji.

Mezitím jsou zákony, které měly trestat antisemitské výhrůžky, zneužívány k tomu, aby trestaly ty, kteří tyto výhrůžky odhalují. Nové vydání učebnice dějepisu pro veřejné školy pro osmý ročník uvádí, že ve Francii je zakázáno kritizovat islám.
Francouzští židé, kteří mohou Francii opustit, odcházejí. Mnoho rodin odchází narychlo a hodně židovských rodin prodává své nemovitosti hluboko pod tržní cenou. Židovské oblasti, které dříve prosperovaly, jsou nyní na pokraji zániku.
"Problémem je, že antisemitismus dnes ve Francii více než od extrémní pravice pochází od jedinců, kteří vyznávají muslimskou víru a kulturu." — bývalý premiér Manuel Valls.

  • islamsky-antisemitismus-ve-francii-smerujeme-k-etnickym-cistkam

Pátek 12. ledna 2018, Sarcelles (město na severním předměstí Paříže). Patnáctiletá dívka se vrací ze školy. Má na sobě uniformu židovské školy a na krku má náhrdelník s Davidovou hvězdou. Napadne ji muž, nožem jí pořeže tvář a uteče. Dívka bude znetvořena po zbytek jejího života.

29. ledna, opět Sarcelles. Osmiletý chlapec s jarmulkou na hlavě je napaden dvěma mladistvými, ti ho skopou a zmlátí.

Rok před tím, v únoru 2017, byli ve městě Bondy dva mladí židé, kteří měli na hlavách jarmulky, vážně zmláceni klacky a kovovými tyčemi. Jeden z židů má prsty pořezané pilkou na železo.

Předtím v Marseille zaútočil student střední školy mačetou na židovského učitele. Student řekl, že chtěl "setnout hlavu nějakému židovi". Učitel se chránil knihou Tóry, kterou měl při sobě. Přežil, ale s vážným zraněním.

Protižidovské útoky se ve Francii množí.

Většina útoků je páchána za bílého dne, židé vědí, že se po ulicích musí pohybovat obezřetně. Někteří útočníci se do domů patřících židům vlámou násilím.

V září 2017 byl Roger Pinto, prezident organizace Siona (hlavní pro-izraelská organizace ve Francii), zmlácen a několik hodin zadržován násilníky, kteří vylomili dveře jeho bytu.

Sarah Halimi, byla stará židovská dáma. Byla zmlácena a mučena ve vlastním pařížském bytě a nakonec ji její vrah shodil z balkónu dolů na ulici.

18. ledna 2018, šest dní po útoku nožem v Sarcelles, byl jeden z vedoucích představitelů židovské komunity v Montreuil celou noc mučen dvěma muži, kteří se k němu vloupali přes okno a napadli ho, když spal.

Na židovských domech se objevují graffiti, které vlastníky varují, aby "okamžitě utekli", pokud chtějí zůstat naživu. V poštovních schránkách židovských domů se objevují anonymní dopisy s ostrými náboji a sdělením, že další kulka bude adresátovi vpálena do hlavy.

Slovo "ŽID" vyvedené velkými písmeny se objevuje na fasádách židovských obchodů a restaurací. V den třetího výročí útoku na košer supermarket v Paříži byl vypálen a zničen jiný košer obchod.

"Za poslední dva roky, byl ze všech rasisticky motivovaných útoků každý třetí útok namířen proti židům, ti přitom tvoří méně než 1 % francouzského obyvatelstva," uvedla nejnovější zpráva, kterou francouzské vládě zaslala Organizace pro ochranu židovských komunit (Service de Protection de la Communauté Juive).

"Antisemitismus v poslední době zesílil natolik," dodává zpráva, "že incidenty, při kterých nedošlo ke zranění, již nejsou ani hlášeny. Většina obětí se cítí bezmocná a bojí se odplaty, kdyby si stěžovaly oficiální cestou."

Francouzští židé, kteří mohou Francii opustit, odcházejí.

Ti, kteří se k odchodu ještě nerozhodli a ti, kteří na odchod nemají dostatek finančních prostředků, se stěhují do bezpečnějších oblastí.

Mnoho rodin odchází narychlo a hodně židovských rodin prodává své nemovitosti hluboko pod tržní cenou. Některé rodiny skončí v příliš malých bytech, ale raději vydrží nepohodlí než, aby riskovaly přepadení nebo zabití.

Židovská komunita ve Francii je stále největší v Evropě, ale rychle se zmenšuje. V roce 2000, byla její velikost odhadována na 500 000 osob, ale v současnosti má méně než 400 000 osob a toto číslo se stále snižuje. Židovské oblasti, které dříve prosperovaly, jsou nyní na pokraji zániku.

Richard Abitbol, prezident Spolku francouzských židů a přátel Izraele (Confederation of French Jews and Friends of Israel) uvedl: "To, co se nyní děje je etnická čistka, která se pouze čistkou nenazývá. Za pár desetiletí ve Francii nebudou žádní židé."

"Bez francouzských židů Francie již nebude Francií," řekl v roce 2016 bývalý premiér Manuel Valls. Řekl, ale neudělal nic.

Nedávno prohlásil, že udělal, co šlo a že nemohl udělat více. "Problémem je," řekl, "že antisemitismus dnes ve Francii více než od extrémní pravice pochází od jedinců, kteří vyznávají muslimskou víru a kulturu."

Dodal, že nejméně za poslední dvě desetiletí všechny protižidovské útoky, u nichž se podařilo odhalit pachatele, spáchali muslimové a že nejnovější útoky nejsou výjimkou.

Manuela Vallse nicméně rychle dostihly následky jeho otevřené upřímnosti. Byl vystrkán na okraj politického života. Muslimské weby ho nazvaly "agentem židovské lobby" a "rasistou". Bývalé vedoucí osobnosti jeho vlastní strany, jako například bývalý ministr zahraničí Roland Dumas, prohlásily, že Vallsova manželka je židovka a naznačily že Valls "je pod jejím vlivem".

Mluvit ve Francii pravdu o islámském antisemitismu je nebezpečné. A pro politika je to rovnou sebevražda.

Francouzští politici, levicoví i pravicoví bez rozdílu, vědí, že vládne politická korektnost, a že když přestoupí její nepsané hranice, média je začnou přehlížet a budou z nich účinně vyloučeni. Politici vědí, že některá slova se ve Francii již nemohou používat a že "protirasistické" organizace zajistí, aby nikdo nekritizoval islám.

Nové vydání učebnice dějepisu pro veřejné základní školy pro osmý ročník uvádí, že ve Francii je zakázáno kritizovat islám a cituje soudní rozhodnutí, aby zákaz kritiky ospravedlnil.

Politici vidí, že ve Francii je počet muslimů tak velký, že bez muslimských voličů je prakticky nemožné vyhrát volby a že rozdíl mezi porodností muslimů a nemuslimů donutí politiky tento fakt brát na zřetel takřka povinně.

Politici také vidí, že rozloha 600 francouzských "no-go zón" se zvětšuje. Vidí, že radikalizovaní muslimové mohou zabíjet a že kdykoliv mohou propuknout násilné nepokoje. Ve Francii bylo islámskými teroristy za poslední 4 roky zavražděno nebo zmrzačeno více než 500 lidí.

Politici také vidí, že vlny migrantů z Blízkého východu a Afriky vytvořily slumy, které jsou převážně mimo kontrolu policie. Vidí, že francouzské věznice jsou na pokraji výbuchu a že hlas židů nemá ve volbách váhu a z tohoto hlediska jsou židé v podstatě bezmocní.

Politici proto volí setrvačnost, popírání a zbabělost.

V muslimských čtvrtích islamističtí imámové odhalují "špatný vliv" židů a šíří protižidovské konspirační teorie. Francouzští politici mlčí.

Ve Francii islámská knihkupectví prodávají jinde zakázané knihy, jako jsou zfalšované Protokoly sionských mudrců a CD a DVD s k násilí vyzývajícími antisemitskými projevy radikálních kazatelů. Například Jusúf al-Karadáví, duchovní vůdce Muslimského bratrstva, pro kterého platí zákaz vstupu do Francie a USA, říká, že lituje, že Hitler "nedokončil práci". Francouzští politici mlčí.

 

To, že na synagogy od roku 2014 ve Francii nikdo nezaútočil, je pouze díky tomu, že všechny jsou nepřetržitě stráženy ozbrojenými vojáky v neprůstřelných vestách za bariérami z pytlů s pískem. Stejně jsou chráněny židovské školy a kulturní centra.

Mezitím jsou zákony, které měly trestat antisemitské výhrůžky, zneužívány k tomu, aby trestaly ty, kteří tyto výhrůžky odhalují.

Před šesti lety spisovatel Renaud Camus vydal knihu Velká výměna (Le Grand Remplacement, The Great Replacement). V této knize si povšiml, že muslimové nejenže nahrazují židovské a křesťanské obyvatelstvo, ale i to, že je často obtěžují a pronásledují. Autor bědoval nad zničenými kostely a popisoval útoky na židy jako "pomalý pogrom". Byl odsouzen za "podněcování k nenávisti".

Novinář Éric Zemmour nedávno vydal svědectví o tom, jak v muslimských čtvrtích žijí muslimové "podle jejich vlastních zákonů" a nutí ostatní obyvatele odejít. Byl shledán vinným z "podněcování" a pokutován.

Nedávno také jeden televizní reportér natočil dokument o francouzských muslimských čtvrtích, jehož závěrem je, že Muslimské bratrstvo a další radikální islamistické organizace rychle přebírají kontrolu nad francouzskými muslimskými komunitami a přitom šíří nenávist k židům a k Západu a že tyto organizace vlastní mnoho škol, kde se vyučuje džihád.

Reportér dodal, že tím, že francouzská vláda financuje tyto školy, tak se stává spolupachatelem v zasévání ničivých semen, které mohou snadno přerůst ve zničení francouzských židů. Řekl, že "Západ bude podroben, ale nikoli válkou – stane se tak tiše pomocí infiltrace a podvratné činnosti." Žádná francouzská televize dokument neodvysílala a žádná to ani neplánuje. Dokument byl vysílán pouze v Izraeli.

Protiizraelské demonstrace podporují terorismus. Lidé na nich křičí: "Smrt židům," tito lidé nejsou nikdy zatčeni za "nenávistný projev" (hate speech).

Průzkumy veřejného míněné ukazují, že nijak neomezované šíření muslimského antisemitismu a násilí, které z něho vyplývá, vedlo k nárůstu celospolečensky rozšířeného antisemitismu, který jasně připomíná temná období v dějinách Francie.

Stále více Francouzů říká, že židů je ve Francii "příliš mnoho" a že jsou "příliš viditelní".

Zprávy pro Ministerstvo školství odhalují, že ve veřejných školách jsou široce používány výrazy jako např. "Nejednej jako žid", což je výraz, kterým se kritizují studenti, kteří skrývají, co si myslí. Židovští studenti jsou stále častěji předmětem posměchu - a to nejen od muslimských spolužáků.

Před několika dny jednu z řad pořadu "Francie má talent" vyhrála komička Laura Laune. Některé její vtipy si dělají srandu ze skutečnosti, že v roce 1945 bylo na světě méně židů než v roce 1939. Židovské organizace protestovaly, ale marně. A teď vyprodává sály. A sportovní haly vyprodává i antisemitský komik Dieudonné.

Nedávno prestižní francouzské nakladatelství Gallimard požádalo o svolení k novému publikování antisemitských spisů Louise Ferdinanda Celineho, což byl francouzský obdivovatel nacistického Německa a hlasitý stoupenec vyhlazování evropských židů během francouzského vichistického režimu. Francouzský premiér Edouard Philippe řekl, že je pro zveřejnění spisů a zdůraznil, že nelze popírat Celineho "výsadní postavení ve francouzské literatuře". Slavný lovec nacistů Serge Klarsfeld mu na to odpověděl, že spisy, které poslaly jeho rodiče na smrt, "nesmí být znovu zpřístupněny". Gallimard dočasně odložil publikaci.

Před několika lety byla francouzská "povinnost připomínat si" to, co bylo učiněno židům, předmětem mnoha článků. Minulý měsíc, 27. ledna, tedy na Mezinárodní den památky obětí holocaustu, nebyla v žádných francouzských novinách o holocaustu ani zmínka.

Francouzský prezident Emmanuel Macron mlčel. Napsal tweet evokující "Osvětim" a potřebu "zachovat mír, jednotu a toleranci". O židech a holocaustu ani slovo. V dnešní Francii je těžké nalézt, kde se "mír, sjednocení a tolerance" nacházejí – zvláště pokud jste francouzský žid.

Dr. Guy Millière je profesorem na Pařížské univerzitě a autorem 27 knih o Francii a o Evropě.

Překlad původního textu: Islamic Anti-Semitism in France: Toward Ethnic Cleansing
Překlad: Jiří Hradecký

zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/12086/francie-etnicke-cistky

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 JazzBoo 2018-03-24 02:00
a?

Facebook komentáře