11. listopadu 2018 oslavil francouzský prezident Emmanuel Macron 100. výročí ukončení První světové války tím, že pozval hlavy sedmdesáti států do Paříže, a uspořádal nákladné, zbytečné a velkolepé "Fórum míru", které nic nepřineslo. Pozval také amerického prezidenta Donalda Trumpa a pak ho urazil. Macron dobře věděl, že jen před pár dny se Donald Trump definoval jako nacionalista, který je odhodlaný bránit Ameriku. Přesto se pak v pompézním projevu Macron dovolával "vlastenectví", které následně podivně definoval jako "přesný opak nacionalismu", který označil za "zradu".
Kromě toho, krátce před setkáním s prezidentem Trumpem, se Macron rozhovořil nejen o "naléhavosti" budování evropské armády, ale také zařadil Spojené státy mezi "nepřátele" Evropy. Toto nebylo poprvé, kdy Emmanuel Macron postavil zájmy Evropské unie nad zájmy své země. Ale bylo to poprvé, co zařadil Spojené státy na seznam nepřátel Evropy.
Prezident Trump zřejmě okamžitě pochopil, že Macronův postoj je manévrem k udržení iluze vlastní velkoleposti a zároveň snahou získat doma politickou výhodu. Trump také věděl, že tam nemůže jen tak sedět a nechat se urážet. V sérii tweetůTrump světu připomněl, že Francie potřebovala pomoc USA, aby znovu získala svobodu během dvou světových válek, že NATO stále ještě chrání prakticky bezbrannou Evropu a že mnoho evropských zemí na svoji vlastní obranu nevynakládá dohodnutou částku. Trump také dodal, že Emmanuel Macron má u voličů mimořádně nízkou popularitu (26 %), čelí extrémně vysoké míře nezaměstnanosti a pravděpodobně se snaží od všech těchto věcí odvrátit pozornost.
Trump měl pravdu. Již řadu měsíců je popularita prezidenta Macrona ve volném pádu a v současné době je v této fázi svého mandátu nejméně populárnímfrancouzským prezidentem v moderní historii země. Francouzský lid se od něj hromadně odvrátil.
Nezaměstnanost ve Francii je nejen na alarmující výši (9,1 %), ale tak vysoká je už celá léta. Počet lidí žijících v chudobě je také vysoký (8,8 milionu lidí, 14,2 % obyvatel). Hospodářský růst se ve skutečnosti vůbec nekoná (ve třetím čtvrtletí roku 2018 to bylo 0,4 %, oproti 0,2 % v předchozích třech měsících). Mediánpříjmu 20 520 eur ročně je neudržitelně nízký. Znamená to, že polovina Francouzů vydělá měsíčně méně než 1 710 eur. Pět milionů lidí živoří z méně než 855 eur měsíčně.
Když byl Macron v květnu 2017 zvolen, slíbil, že bude liberalizovat francouzskou ekonomiku; nicméně žádná významná opatření nebyla zatím přijata. Navzdory některým kosmetickým reformám - např. omezení kompenzace za neoprávněné propuštění nebo uvolnění podmínek pro malé podniky, které si teď mohou se zaměstnanci vyjednat kratší pracovní smlouvy - francouzský zákoník práce, který je stále jedním z nejstrnulejších v rozvinutém světě nadále zdárně brání úspěšné tvorbě nových pracovních míst. Daňové zatížení (více než 45 % HDP) je nejvyšší v rozvinutém světě. I když některé daně byly od doby, kdy se Macron stal prezidentem, zrušeny, tak mnoho nových daní bylo zavedeno. Veřejné výdaje stále představují zhruba 57 % HDP (16 % nad průměrem zemí OECD) a nevykazují žádné známky poklesu.
Po svém zvolení slíbil Macron také zlepšení bezpečnosti. Špatná bezpečnostní situace se ale projevuje všude a počet násilných útoků a znásilnění neustále strmě roste. No-Go zóny jsou stejně rozšířené jako před rokem a žijí zuřivým životem vymykajícím se jakékoliv kontrole. Příliv neprověřených ilegálních imigrantů do Francie přeměnil celé čtvrti na slumy.
V květnu 2018 Macron varoval, že Francie na mnoha předměstích "prohrála boj s drogovými dealery".
Když ministr vnitra Gérard Collomb 3. října 2018 odstoupil, tak mluvil o "velice zhoršené situaci" a dodal, že v mnoha oblastech "platí zákon silnějšího a obchodníci s drogami a radikální islamisté si přisvojili pravomoci Republiky".Gérard Collomb tím prostě potvrdil mrazivé hodnocení komentátorů, kteří jsou "mimo přízeň establishmentu", jako jsou Éric Zemmour, autor knihy Le Suicide Français (Francouzská sebevražda), a Georges Bensoussan, autor knihy Une France Soumise (Pokořená Francie).
Násilné nepokoje jsou časté a naznačují rostoucí neschopnost vlády udržet pořádek. Stávky zaměstnanců veřejných dopravních prostředků, které trvaly celé jaro roku 2018, byly doprovázeny demonstracemi a nadšeným rabováním bank a obchodů. Francouzské vítězství na mistrovství světa ve fotbale v červenci 2018 bylo přivítáno jásotem, který se však rychle zvrhl v násilí páchané tlupami rozbíjejícími výkladní skříně obchodů a útočícími na policii.
Od svého vstupu do politického života utrousil Macron mnoho poznámek, které nejen že odhalují jeho pohrdání Francouzi, ale jsou také stále častější. To mu samozřejmě také neprospělo. V roce 2014 když byl ministrem hospodářství, nechal se Macron slyšet, že zaměstnankyně jedné bankrotující firmy jsou "negramotné"; v červnu 2017, těsně po tom, co se stal prezidentem, mluvil o rozdílech mezi "těmi, kteří jsou úspěšní a těmi, kteří nejsou ničím". Nedávno řekl mladému muži, který mu vypravoval o svém strastiplném hledání práce, že musí pohnout pozadím a "přejít na druhou stranu ulice". Během návštěvy v Dánsku prohlásil, že Francouzi jsou "Galové, kteří se zuby nehty brání změnám".
Zdálo se, že jedním z mála problémů, které chtěl Macron nadšeně řešit, byl islám. Několikrát zdůraznil své odhodlání definovat "Islám Francie". To, co naprosto nezohlednil, byly obavy zbytku původního obyvatelstva z rychlé islamizace země. 20. června 2017 řekl (ne zcela přesně, například zde, zde, zde, zde, zde a zde): "Nesmíme si namlouvat, že muslimská víra není slučitelná s Francouzskou republikou." Zdá se, že také nebere do úvahy rizika islámského terorismu, o kterém se skoro nikdy nezmiňuje. Vypadá to, že dává přednost slovu "terorismus"bez přídavného jména a jen jednoduše připouští, že "existuje radikální výklad islámu, jehož principy nerespektují náboženská hesla".
Současný ministr vnitra Christophe Castaner, kterého Macron jmenoval do funkce místo Collomba, obavy svého předchůdce odmítl, a popsal islám jako "náboženství štěstí a lásky, stejně jako katolické náboženství".
Další oblastí, ve které se prezident Macron neúnavně angažuje, je "boj proti změně klimatu", v němž jsou jeho cílovými nepřáteli automobily. U vozidel starších čtyř let zdražily povinné technické kontroly a trest za nedodržení této povinnosti je nyní daleko více represivní, zřejmě v naději, že to způsobí snížení počtu starších vozidel. Nejvyšší povolená rychlost jízdy byla na většině silnic snížena na 80 km/h, bylo instalováno mnoho nových policejních radarů pro měření rychlosti jízdy a lidem byly odebrány desítky tisíc řidičských průkazů. Daň z benzínu prudce vzrostla (za jeden rok o 1,8 Kč za litr). Bezolovnatý benzín tak nyní ve Francii stojívíce než 42 Kč za litr. (Poznámka překladatele: Aktuální kurz je 25,9 Kč za 1 EUR.)
Malá menšina Francouzů, kteří stále Macrona podporují, není těmito opatřeními dotčena. Průzkumy ukazují, že patří k bohatým vrstvám společnosti, že žijí v bohatých čtvrtích a téměř nikdy nepoužívají osobní automobily. Pro většinu ostatních Francouzů, zejména pro zapomenutou střední třídu, je situace bolestně odlišná.
Nedávné rozhodnutí o zvýšení daně z pohonných hmot bylo poslední kapkou. Daň vyvolala okamžité rozhořčení a vztek. Petice požadující, aby vláda zvýšení daně zrušila, nasbírala za dva dny téměř milion podpisů. Na společenských sítích lidé diskutovali o pořádání demonstrací v celé zemi a navrhli, aby si demonstranti oblékli žluté bezpečnostní vesty, které jsou součástí povinné výbavy automobilu. 17. listopadu 2018 zablokovaly stovky tisíc demonstrantů velkou část země.
Vláda požadavky demonstrantů ignorovala. Místo toho vládní činitelé opakovali mnoho nepotvrzených imperativů "změny klimatu" a potřebu eliminovat "fosilní paliva". A naprosto odmítli změnit směr.
Poté byl vybrán další národní den protestů. 24. listopadu 2018 uspořádali demonstranti pochod do Paříže. Zdá se, že se mnozí, navzdory vládnímu zákazu, rozhodli jít na Champs Elysées a pokračovat směrem k prezidentskému Elysejskému paláci.
Došlo ke střetům s pořádkovou policií, byly postaveny barikády a byla zapálena parkující auta. Odveta policie byla tvrdá. Zaútočila na nenásilné protestující, použila tisíce granátů se slzným plynem a potom dokonce i vodní děla. To v minulosti policie zatím nikdy neudělala. Přestože mělo mnoho demonstrantů v ruce červené vlajky, což naznačovalo, že patří k politické levici, nově jmenovaný ministr vnitra Castaner řekl, že násilí pochází z rozporuplné a buřičské "krajní pravice". Jeden z členů vlády přilil olej do ohně tím, že přirovnal francouzské "žluté vesty" k německým "hnědým košilím" třicátých let minulého století. Macron prohlásil, že ti, kteří se snaží "zastrašit státní činitele", by se měli "stydět".
Konečně 25. listopadu 2018 Macron s viditelnou neochotou nakonec uznal utrpení "dělnické třídy". O dva dny později Macron pronesl slavnostní projev a oznámil, že vytvoří "státní radu pro klimatické změny" složenou z ekologů a profesionálních politiků, a že jeho cílem je zachránit planetu a předejít "konci světa". V tomto projevu stále ještě neřekl ani jediné slovo o finančních potížích Francouzů, které byly příčinou demonstrací během posledních deseti dnů.
Mluvčí středopravé strany Republikánů Laurence Sailliet řekla: "Francouzi si stěžují: 'Pane prezidente, nemůžeme vyjít s výplatou' a prezident odpovídá: 'Vytvoříme státní radu pro klimatické změny.' Vidíte ten propastný rozdíl?"
Marine Le Pen, předsedkyně pravicového Národního sdružení (do roku 2018 Národní fronta, v současnosti hlavní opoziční strana ve Francii), to popsala takto: "Existuje zde nepočetná kasta, která pracuje jenom pro sebe a na druhé straně je převážná většina Francouzů, na které vláda kašle a ti se cítí degradováni a ožebračení."
"Žluté vesty" mají nyní podporu 84 % francouzského obyvatelstva. Požadují rezignaci prezidenta Macrona a okamžitou změnu vlády. Účastníci demonstrací, kteří mluví v rozhlase nebo v televizi, říkají, že Macron a francouzská vláda jsou beznadějně slepí a hluší.
V sobotu 1. prosince 2018 se "žluté vesty" rozhodly uspořádat v pořadí třetí národní protest s dalším pochodem do Paříže a na Elysejský palác. Vzpoura nabývá na intenzitě a nevykazuje žádné známky zpomalení.
Politolog Jean-Yves Camus popsal hnutí "žlutých vest" jako vzpouru milionů lidí, kteří se cítí škrceni "likvidačním" zdaněním a nechtějí "dál dávat vládě bianco šek", když se zdá, že je vláda "neschopná omezit výdaje".
A dodal: "Politici si neuvědomují tu strašnou míru odmítnutí vládní politiky, kterou demonstranti vyjadřují."
Profesor Pařížského institutu politických studií Dominique Reynié řekl, že "Macron a jeho vláda neočekávali, že jejich daňová politika vyprovokuje takovou bouři."
Volby do Evropského parlamentu se budou konat v květnu roku 2019. Průzkumyveřejného mínění ukazují, že strana Marine Le Pen, Národní sdružení, bude v čele daleko před stranou La République En Marche! (Republika na pochodu!), stranou Emmanuela Macrona.
Prezident Emmanuel Macron byl zvolen v květnu 2017 a za necelý rok a půl ztratil téměř všechnu důvěru voličů a svou politickou legitimitu. Je také pozoruhodné, že je jedním z posledních evropských lídrů, kteří podporují Evropskou unii v její nynější podobě.
Macron, který tvrdil, že porazí "populistickou" vlnu, která se zvedla po celém evropském kontinentu, také prohlásil, že lídři, kteří naslouchají lidem, kteří chtějí bránit svůj způsob života, jsou "malomocenstvím" a "zlým povětřím" Evropy.
"Populistická" vlna nyní zasáhla také Francii a mohla by způsobit třeba i konec funkčního období prezidenta Macrona.
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.
Překlad původního textu: France's Meltdown, Macron's Disdain
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský
