Hendry situaci kolem brexitu přirovnává ke kolapsu zlatého standardu, kdy odchod jedné země vedl ke kolapsu celého systému. Jen dva roky po odchodu Británie ze systému v něm totiž zůstalo z původních 45 členů jen 12. Dnes je v zemích, jako jsou Německo, Francie, Španělsko nebo Itálie, cítit růst nacionalistických, protiimigračních, a protievropských nálad, což pro příští roky vzbuzuje obavy. Podle Hendryho tak existuje "reálné a přítomné nebezpečí", že další země budou následovat příklad Británie. "Obavy souvisejí zejména s růstem imigrace, nezaměstnanosti a rozšiřováním nerovnosti, které nejvíce ovlivňují výsledky národních voleb v EU," míní Hendry a doplňuje, že "systém prostě nefunguje".

Problémem je pole portfoliomanažera také Směrnice pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (Bank Recovery and Resolution Directive), která komplikuje zachraňování finančních institucí v případě problémů. Může tak přispět k šíření další finanční krize, protože banky nebudou mít dostatečné množství prostředků na záchranu. Pokud se k tomu přidá současná monetární politika a možné ukončení kvantitativního uvolňování ze strany ECB, lze se podle Hendryho těšit na velkou bouři. "Bez vhodné monetární politiky, fiskální politiky a možnosti zachraňovat banky zůstává Evropské unii pouze strach z toho, zda se udrží pohromadě," uzavírá Hendry.

Proč možná není tak zle

Hendry má pravdu v tom, že budoucnost EU je nejistá, ale srovnávat éru zlatého standardu se současnou EU je tak trochu mimo. Už z toho důvodu, že Spojené království, respektive Anglie, dnes již nemá tak významné a silné geopolitické postavení jako před 85 lety, což je fakt, s nímž se mnoho Angličanů dodnes nedokáže vyrovnat. Británie možná zůstává jednou z nejsilnějších ekonomik v EU, ale svým pozitivním postojem k izolacionismu těžko ovlivní mínění lidí v EU, o bruselských politicích nemluvě. Myšlenky o odchodu z EU nejsou v řadě zemí žádnou novinkou, a odchod Británie z EU navíc může mít i opačný efekt, pokud se ukáže, že jí ekonomicky nepomohl.

Argument o tom, že "nezachraňování" bank může uškodit EU, je vysloveně populistický. Právě protekcionismus v určitých oblastech (zemědělství je dobrý příklad) je jednou z největších slabin unie. Pokud EU podlehne finanční lobby a opět se dostane do situace, kdy zisky bank jsou soukromé a ztráty veřejné, její stabilitě to pravděpodobně příliš nepomůže. Někdy člověk až žasne, co vše se napsalo v souvislosti s novými pravidly ohledně (ne)zachraňování bank pomocí veřejných peněz.

Celkově se ale dá souhlasit s tím, že současná situace EU má poměrně daleko ke stabilitě a riziko rozpadu je stále poměrně velké.

zdroj:http://www.kurzy.cz/zpravy/411644-boure-v-eu-nekonci-unii-hrozi-rozpad/