Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Britské nenávistné centrum proti nenávisti

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Problémem je, že "nenávist" je špatně definovatelná věc. Co přijde nenávistné jednomu, nemusí přijít nenávistné druhému. Co je nenávistné v jednom kontextu, nemusí být nenávistné v jiném.

Britské úřady dovolují takovou definicí nenávistných trestných činů, které umožňují, aby oběť rozhodovala o tom, zda byl spáchán trestný čin z nenávisti. Toto privilegium umožňuje lidem, kteří se domnívají, že byli "obtěžováni trolly"nebo "šikanováni" na internetu kvůli své "rase, náboženství, sexuální orientaci, zdravotnímu postižení nebo transgender identitě", aby byli soudci i žalobci všech těchto zločinů. Stojí za to zvážit, kam až to může zajít.

Může se někdo odvážit vyjádřit nesouhlas s jakýmkoli "oficiálním" pohledem na realitu, když mu hrozí obvinění z "trollování", "šikanování" a "spáchání trestného činu z nenávisti"?

  • britske-nenavistne-centrum-proti-nenavisti

Kdybyste byli policistou, co byste raději dělali: seděli před chladným domem známého extrémisty celý den, nebo seděli za stolem se šálkem čaje a prohlíželi jste si Twitter?

V květnu, těsně po druhém ze čtyř islámských teroristických útoků v Británii, které se letos konaly, britští zpravodajští představitelé identifikovali 23 000 známých extremistů v zemi. Z nichž u asi 3 000 věří, že představují akutní hrozbu a jsou předmětem vyšetřování nebo aktivního sledování. Dalších 20 000 je v kategorii představující "potenciální riziko". Kvůli nedostatku zdrojů těchto 20 000 není pod neustálým sledováním policie.

Jedná se o problém, který od květnového teroristického útoku vyvolal u britské veřejnosti pobouření, v neposlední řadě kvůli identitě útočníků. Khalid Masood, spolupachatel atentátu na Westminsterský most a parlament, stejně jako Salman Abedi (mladý muž libyjského původu, který provedl sebevražedný bombový útok během koncertu v Manchesteru) byli oba na radaru britských úřadů - oba byli v kategorii lidí považovaných za "potenciální riziko", ale ne bezprostřední hrozbu. Pokud by úřady měly dostatečné prostředky, aby sledovaly každého, kdo je zajímá, možná by byli v době, kdy plánovali útoky, sledováni. Možná by také mnoho lidí, kteří během těchto útoků zemřeli, byli stále na živu.

Veřejnost však dokáže u těchto záležitostí odpouštět. Pokud uzná, že zdroje nejsou nekonečné, že musí být učiněna těžká rozhodnutí a jednotlivá ministerstva se musí rozhodnout kam alokovat peníze.

Tato rozhodnutí kam alokovat zdroje jsou dalším důvodem, proč veřejnost může reagovat s pohoršením na oznámení ministerstva vnitra z minulého týdne. Minulý týden britská ministryně vnitra Amber Rudd oznámila vytvoření nového národního policejního střediska, které by se zabývalo takzvanými "nenávistnými trestnými činy" a online "trollingem". Jednotka, která bude zřejmě vedena odbornými specialisty, bude posuzovat stížnosti a zjistí, zda se jedná o zločin nebo ne. Bude také doporučovat odstranění materiálu z online platforem, pokud - v centru pro nenávist – budou považovat tento materiál za "nenávistný".

Tato iniciativa tvrdí, že "zlepší podporu obětem a zvýší trestní stíhání trollů, kteří šikanují ostatní přes internet za jejich rasu, náboženství, sexuální orientaci, zdravotní postižení nebo transgender identitu". Ministryně vnitra řekla:

"Co je nezákonné offline je nezákonné on-line a ti, kteří se dopustili těchto zbabělých zločinů, by měli být potrestáni podle zákona. Národní centrum proti online zločinům z nenávisti, které financujeme, je důležitým krokem, jak zajistit, aby více obětí získalo důvěru předat a oznámit zneužívání, kterému je vystaveno."

Problémem je, že "nenávist" je špatně definovatelná věc. Co přijde nenávistné jednomu, nemusí přijit nenávistné druhému. Co je nenávistné v jednom kontextu, nemusí být nenávistné v jiném. Mohli by se jednoho dne objevit lidé, kteří by tvrdili, že považují materiál za "nenávistný", i když by se ve skutečnosti jednalo jenom o materiál obsahující názory, s nimiž nesouhlasí?

Už tady existují, celkem oprávněně, dostatečná opatření, která pomáhají předcházet podněcování ke zločinu z nenávisti. Ale "nenávist" se liší od podněcování k nenávisti. Je lehké "nenávidět", když je dovolené "nenávist" diagnostikovat tak širokou škálou lidí.

V Británii existuje další složitost. Od roku 1999 a zveřejnění Macphersonovy zprávy (o rasistické vraždě černého teenagera Stephena Lawrencese) britské úřady dovolují takovou definicí nenávistných trestných činů, které umožňují, aby oběť rozhodovala o tom, zda byl spáchán trestný čin z nenávisti. Toto privilegium umožňuje lidem, kteří se domnívají, že byli "obtěžováni trolly" nebo "šikanováni" na internetu kvůli své "rase, náboženství, sexuální orientaci, zdravotnímu postižením nebo transgender identitě", aby byli soudci i žalobci všech těchto zločinů. Stojí za to zvážit, kam až to může zajít.

O někom, kdo je transgender, může například být online napsáno něco nepříjemného. Pokud někdo vyhrožuje, že ho zabije, je to už zločin. Co ovšem, pokud se jenom někdo jednoduše zeptá, jaké má chromozomy? Co když "trans" osoba říká, že není ochotna přiznat, že na chromozomech záleží, a záleží pouze na tom, jak se identifikuje sama. Může někdo, kdo se odváží vyjádřit nesouhlas s tímto - nebo jakýmkoliv jiným módním - názorem, být obviněn z "trollingu" a "šikanování" a že se "dopouští se zločinu z nenávisti"? Bude materiál, který říká, že na chromozomech záleží, odstraněn z internetu? Je těžké si představit, jak by mohl zůstat dostupný, když je schopný způsobit takové hluboké rozrušení a potenciální obvinění z "nenávisti".

Dále zvažte, co by se mohlo stát, kdyby někdo - kdokoliv – přišel s názorem, že islamismus je hlavní problém, ale lišil by se od oficiálního názoru tím, že by netvrdil, že tento islamismus nemá žádnou souvislost s mírumilovným a humánním náboženstvím islámu. Co kdyby někdo vyjádřil tento názor? Není nemyslitelné, že k tomu jednoho dne dojde. Jak to budou orgány moci vnímat? Je to nenávist? Mohou být i věci, které jsou nenávistné, pravdivé? A pokud ano, jaké priority upřednostňujeme: "nenávistné" skutečnosti nebo lži bez "nenávisti"?

Po upozornění na tuto kritiku, příslušné orgány zdůraznily, že ve Spojeném království stále existuje svoboda projevu. A asistent náměstka u Národní policejní rady pro zločiny z nenávisti Mark Hamilton, řekl: "Uznáváme a budeme podporovat právo na svobodu projevu i tam, kde to někoho urazí - ale to se nevztahuje na podněcování nenávisti nebo vyhrožování lidem."

V letech 2015-2016 bylo v Anglii a Walesu zaznamenáno celkem 62 518 trestných činů z nenávisti. Vyšetřovací útvar tvrdí, že během tohoto roku dokončil 15 442 trestných stíhání za zločiny z nenávisti. K tomu došlo ve stejné době, co Khalidu Masoodovi, Salmanu Abediemu a 20 000 dalším "známým extrémistům", bylo dovoleno se pohybovat bez policejního sledování. A tak se zdá, že priority vlády a priority veřejnosti se liší: což je skutečnost, která může mít pouze negativní důsledky - ať už jsou "nenávistné" nebo ne.

Douglas Murray je britský autor, komentátor a analytik v oblasti veřejných záležitostí, sídlí v Londýně v Anglii. Jeho nejnovější kniha, mezinárodní best-seller, je "Zvláštní smrt Evropy: imigrace, identita, islám".

Překlad původního textu: UK's Hateful Hate-Crime Hub
Překlad: Mikuláš Hrubiško

zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/11287/britske-nenavistne-centrum-proti-nenavisti

+ BONUS ----------

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře