Ztrácí NATO důvěryhodnost?

První vojenský zásah NATO v historii.

28. února 1994 sestřelily americké letouny F-16 čtyři vojenská letadla Republiky srbské útočící proti pozemnímu cíli; byl to první vojenský zásah NATO v historii.

24. března 1999 NATO zahájilo jedenáctitýdenní leteckou operaci Spojenecká síla (Allied Force) proti Svazové republice Jugoslávie s cílem zastavit násilné jednání vůči albánskému obyvatelstvu Kosova ze strany Srbů, kteří se snažili potlačit vojenskou silou ozbrojené povstání kosovskoalbánských separatistů. NATO požadovalo souhlas Rady bezpečnosti OSN s vojenskou intervencí, ten však nebyl poskytnut kvůli vetu Ruska a Číny. NATO i přes to zaútočilo.

Později následovaly pochybné operace v Afghánistánu, v Iráku a intervence v Libyi, po nichž zůstali miliony mrtvých a rozvrácené země, kde bují terorismus. Podpora umírněných rebelů aliancí v Sýrii je také velmi pochybná, protože žádní umírnění rebelové v Sýrii neexistují. Existuje však propojenost těchto skupin s IS. Kromě toho zbraně, které USA dodaly těm hodným „rebelům“ do Sýrie, se posléze objevily právě u bojovníků IS. Z toho lze usuzovat, že Syrská svobodná armáda má napojení na IS.. Basel Idrís, velitel povstalecké syrské brigády v rámci SOA nedávno přiznal, že Amerikou podporovaní „umírnění“ povstalci nadále s IS spolupracují. Navíc to potvrdil i bývalý agent CIA Bob Baer Says a američtí vládní představitelé se s tím také již netají.

Do války o Sýrii se postupně zapojují všichni. Na jedné straně USA, ropné společnosti, plynaři a bankéři, ti všichni mají v regionu své zájmy. A samozřejmě Izrael, EU a na jejich straně pro někoho trochu nepochopitelně bojující Al-Kajda a do toho z řetězu utržená IS. Proti nim stojí syrská legitimní vláda a na její straně Hizbaláh a jednotky Íránských revolučních gard. Asada podporuje dodávkami zbraní také Rusko. Své strategické zájmy na bojišti má i Turecko a Čína.

Člen NATO spolupracuje s teroristy.

Džihádisté volně přecházejí hranici z Turecka do Sýrie, někdy i po tisících. Proudí tudy dodávky zbraní a peněz radikálům, opačným směrem pak pašovaná ropa od hnutí Islámský stát. K tomu už i oficiálně potvrzená spolupráce mezi Saúdskou Arábií a Tureckem o podpoře džihádistů bojujících nejen mezi sebou, ale hlavně proti režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Taková je dnešní realita Blízkého východu.

Džihádisté přitom likvidují jednu zemi za druhou - Sýrii, Irák, Libyi, Jemen a řádí i v Egyptě; tedy oblasti, které patří ke kolébkám vyspělých civilizací.

Co na to NATO?

Spojené státy už několik měsíců bombardují pozice Islámského státu, v uplynulých týdnech se několikrát zaměřily i na Frontu al-Nusrá. Tu ale teď podporuje Turecko, které dokonce pomáhalo

džihádistům při obsazování strategického města Džisr aš-Šughúr v severosyrské provincii Idlib.

Spekuluje se také o tom, že by Turecko přímo v Sýrii intervenovalo. A i když jsou proti tomu všechny turecké opoziční strany, mezinárodní společenství opět mlčí. Hlavně pak Severoatlantická aliance, jejímž je Turecko členem, navíc jedním z nejvýznamnějších a nejsilnějších.

Ankara přitom odmítla žádost svých aliančních spojenců a nepovolila jim využívat své základny k úderům na islamisty. Teď s některými z džihádistických skupin spolupracuje. Proč se k tomu velení NATO nijak nevyjadřuje? A co by se stalo v případě, že by syrská armáda na případný turecký vojenský zásah reagovala? Znamenalo by to, že by Turecku přispěchaly na pomoc ozbrojené síly ostatních států NATO, kdy by tak de facto pomohly teroristům? Tedy v duchu principu „jeden za všechny, všichni za jednoho“?

Příliš mnoho otázek, které ale patří k zásadním.

Zvykli jsme si věřit, že organizovat, podporovat a politicky krýt teroristické organizace je zločin. Nicméně, věci se změnily.

Teroristé: USA je vytváří, Turecko je cvičí, Katar je financuje.

Na svém počátku byla Severoatlantická aliance jen o trochu více než politické sdružení. Korejská válka ale podnítila členské státy k vytvoření vojenské struktury pod dohledem dvou amerických velitelů. Slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi.“ V roce 1966 odešla Francie z vojenských struktur NATO kvůli snaze o udržení si vojenské nezávislosti na Spojených státech. Kvůli tomu se sídlo přesunulo z Paříže do Bruselu.

16. prosince 2002 byla mezi NATO a Evropskou unií podepsána dohoda o spolupráci Berlín plus, která mimo jiné umožňuje Evropské unii využívat prostředky i kapacity NATO. V současnosti je součástí Severoatlantické aliance 28 členských států, nejnovějšími členy jsou od dubna 2009 Albánie a Chorvatsko. Celkové armádní výdaje všech členů NATO tvoří přes 70 % celosvětových armádních výdajů. Samotné Spojené státy zodpovídají za 43 % celosvětových výdajů na armádu a Spojené království, Francie, Německo a Itálie za dalších 15 %.

V březnu 2015, po uzavření příměří v Minsku mezi proruskými separatisty v Donbasu a ukrajinskou vládou, němečtí představitelé z okruhu kancléřky Merkelové kritizovali vrchního velitele sil NATO v Evropě amerického generála Philipa Breedlova za "nepravdivá tvrzení a přehnané soudy" o přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině, které zbytečně vyhrocují ukrajinskou krizi a ohrožují důvěryhodnost NATO. Podle německého magazínu Der Spiegel generál Breedlove v posledních měsících opakovaně veřejně varoval před hrozící ruskou invazí nebo před přítomností vysokého počtu ruských vojáků na Ukrajině, a pokaždé se podle německé rozvědky jeho informace ukázaly jako přehnané nebo nepravdivé. Znepokojení nad výroky generála Breedlova vyjádřili i někteří velvyslanci členských států při NATO.

Potřebujeme společnou evropskou armádu, prohlásil prezident Miloš Zeman v Berlíně roku 2013.

Tehdy se setkal s prezidentem Joachimem Gauckem, kancléřkou Angelou Merkelovou i s dalšími politiky.

Patrick Joseph Buchanan , slavný americký komentátor a patriot, s neskrývaným mrazením v zádech uvažuje o hasnoucích nadějích na řešení chaosu, který světová velmoc číslo jedna s pomocí NATO svým "vývozem dobra" způsobila (nejen) na Blízkém východě:

„Když uvážíme ty miliony mrtvých, utečenců bez domova, nemocných a trpících – jak Američanů, tak místních – které naše intervence a bombardování Afghánistánu, Iráku, Sýrie, Libye a Jemenu zatím vyrobily, opravdu si ještě můžeme myslet, že jsme pro tamní národy - jimž jdeme údajně „pomáhat“ - spíš požehnáním, než prokletím?“

Nejpravděpodobnější kandidát na úřad předsedy britské labouristické strany Jeremy Corbyn kritizoval NATO a prohlásil, že tato organizace měla přestat existovat už v roce 1990.

V průběhu televizních debat kandidátů na úřad předsedy strany potvrdil Corbyn svou pozici, že Velká Británie by měla z aliance vystoupit.

Corbyn prohlásil, že Británie musí rozvíjet vztahy s Ruskem, aby aktivizovala proces demilitarizace hranice Ruska a Ukrajiny, „v opačném případě mohou být následky velmi nebezpečné". Podotkl, že „když si NATO vytyčuje otevřený cíl rozšiřování, pak ruští vojenští představitelé svému vedení řeknou: my se také musíme rozšiřovat, abychom čelili NATO".

„Kritizuji NATO, protože tato organizace z dob studené války měla ukončit svou existenci v roce 1990 spolu s Organizací Varšavské smlouvy", prohlásil Corbyn.

Copak dnes neplatí pro NATO slova prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye, vyřčená před desítkami let, že bylo úkolem NATO udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi? Mám pocit, že tyto slova zůstávají pro velení NATO posvátnou mantrou také dnes.

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/1528592-kdyz-clen-nato-spolupracuje-s-teroristy http://www.almanach.cz/2015/03/teroriste-usa-je-vytvari-turecko-je-cvici-katar-je-financuje/ http://cz.sputniknews.com/svet/20150828/1012611.html#ixzz3k7gZNHga