Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Základní mediální gramotnost

Emil Kalabus

Západní svět se dostal do situace, že dominantní média mohou lhát a u veřejnosti jim to překvapivě projde. Čím to je? Je to pasivita, apatie a lenost lidí nebo strach z poznání, že svět není takový, jaký by měl být?

Jakkoliv se média mohou různit v závislosti na zemi, kultuře nebo politickém systému, jejich struktura zůstává v zásadě podobná.

Média dělíme do kategorií podle různých typů. Máme zde tiskové agentury, noviny, časopisy, televize, rádia, internetové servery atd.

Dělíme je také podle působnosti-mezinárodní, národní, regionální, lokální. Podle periodicity - média vysílající určitý pořad každou hodinu či několikrát denně, deníky, týdeníky, měsíčníky atd. Podle zaměření-zpravodajství, publicistika, ekonomika, zábava atd.

Chceme-li do médií prosadit to "naše" téma, musíme se pokaždé nejdříve zamyslet, které médium, pořad či rubrika jsou pro ně vhodné. K tomu je potřeba ovládat základní mediální gramotnost...

Tak pojďme na to.

  • zakladni-medialni-gramotnost

Tiskové agentury

 

Vše, co projde tiskovými agenturami, má zpravidla masivní dopad. Stává se, že zajímavou nebo důležitou agenturní zprávu citují desítky nejrůznějších médií - od celostátních televizí, až po lokální plátky.

V naší zemi kromě ČTK operuje několik dalších mezinárodních agentur: Jsou to hned ty největší na světě: britská agentura Reuters, americká Associated Press, francouzská Agence France Presse či agentura Bloomberg zaměřená na ekonomické a finanční zpravodajství. Dále tu mají zastoupení některé další agentury, jako například německá DPA, polská PAP, slovenská TASR, atd.

Velké agentury tu mají kromě píšících zpravodajů také vlastní nebo spolupracující fotografy a televizní štáby. Pokud se ovšem nestane něco výjimečného (mistrovství světa, únos letadla, katastrofa typu tisícileté povodně atd.), dostává se Česká republika jen zřídkakdy do ohniska zájmu světových médií.

 

Televize

 

Z hlediska účinnosti a dopadu jakéhokoliv sdělení na diváka je televize nejúčinnějším ze všech médií vůbec. Stejně jako je tomu u textové informace předávané tiskovou agenturou, tak také televizní divák vnímá obrazovou informaci vysílanou "jeho" televizí podvědomě jako pravdu. To dobře vědí všechny totalitní režimy, které se vždy urputně snažily mít veškeré vysílání zcela pod svou kontrolou.

 

Rozhlas

 

Rozhlas, tento starší bratr televize, má mezi ostatními médii úlohu zcela výjimečnou. Vstupuje do našeho soukromí snad ještě silněji a s větší intimitou, než televize.

Lidé si pouštějí rozhlas, když ráno vstávají. První ranní zprávy poslouchají ještě rozespalí, zatímco si vaří kávu. Poslouchají rozhlas v autě, když jedou do práce. To vše jsou patrně důvody, proč rozhlas s vynálezem televize nezanikl a pravděpodobně nikdy nezanikne.

Rozhlas má dvě stránky, v nichž je silnější než ostatní média. Tou první je, že umí informovat nesmírně rychle. O náhlé katastrofě, dopravní nehodě nebo neobvyklé události se pravděpodobně dozvíte nejdříve z rádia.

 

Deníky

 

Deníky mohou být mezinárodní (Financial Times, International Herald Tribune), národní (MF DNES, Právo, Hospodářské noviny, Lidové noviny), regionální (Jihočeské listy) nebo lokální (Listy Domažlicka).

Jakkoliv je hlavní snahou většiny titulů přinášet nejdůležitější události dne s pokud možno bombastickými titulky na první stránce, obsahují deníky také celou řadu rubrik, kam by se mohlo hodit naše téma. Společnost, věda, kultura, názory, životní styl, spotřebitelské stránky, zábava, víkendové magazíny, regionální stránky - možná, že právě zde je příležitost uplatnit náš příběh.

Velmi důležité jsou zejména názory a dopisy. Každý den vychází glosy, poznámky, komentáře a fejetony na nejrůznější témata. Většinou mají rozsah okolo 600 až 1500 znaků. Naučme se do těchto rubrik psát.

 

Časopisy

 

Svět časopisů či magazínů se v posledních letech dramaticky změnil. Jmenujte jakékoliv odvětví lidské činnosti - je skoro jisté, že už má svůj časopis. Vytipujte si ty vaše. Nezapomeňte ale, že u některých měsíčníků může být lhůta od dodání rukopisu k vydání až 3 měsíce i více.

Nepohrdejte společenskými časopisy pro ženy a muže. Jakkoliv vás mohou popuzovat svými hloupými titulky typu "deset zaručených způsobů, jak svést svého šéfa", právě v nich je potenciál oslovit trochu jiné publikum. I tak navýsost kultivovaný autor, jakým byl Aldous Huxley, psal svého času poutavé články pro Playboy.

 

Internetová média

 

Internetová média, kterým se někdy také říká Nová média, jsou zatím nejmladším a nebouřlivěji se vyvíjejícím masmédiem. Mezi internetová média patří zpravodajské portály, internetové televize, blogy a další typy webů, které vytvářejí alternativní prostor ve světě médií.

 

Zpravodajské portály

 

Nepočítáme-li velké portály a vyhledávače, jsou to právě zpravodajské portály, které si ve světě Internetu dobývají největší pozornost veřejnosti. Je to tím, že jsou schopny dnem i nocí přinášet čerstvé novinky a tím pádem je kolem nich neustále rušno. U nás například iDNES.cz

 

Blogy

 

V poslední době se čím dál více prosazují také tzv. blogy (od slova web log čili něco jako webový záznamník). Většinou jsou to weby, na které jsou v chronologickém pořadí umísťovány novinky a komentáře na určitá konkrétní témata, jako je například kultura, politika, válka proti terorismu, ale může to být třeba i tak obyčejné téma jako vaření nebo zahrádkaření (viz Wikipedie).

Blogy bývají zakládány jednotlivci a mohou mít podobu osobního deníku, který navštěvují pouze blogerovi nejbližší přátelé (většinou mají blogy jména svých zakladatelů). Jindy se blogerovi podaří zapojit do zajímavé diskuse opravdový výkvět společnosti.


Velkou a oslavovanou výhodou internetových médií je, že poskytují prostor pro necenzurované informace, které lze sdílet prakticky s kýmkoliv, kdo má přístup k internetu. Další nespornou výhodou je obrovská rychlost a nízké náklady k provozování těchto médií.

Jako každý lidský vynález, lze i internetová média zneužít. V poslední době se například objevují informace o tom, že některé země se pokoušejí internet cenzurovat a vyvíjejí k tomu důmyslné nástroje.

 

Internetová média

 

Zdá se, že kdykoliv se podaří vybojovat alternativní prostor svobody, najde se vždycky způsob, jak tento prostor opět zmanipulovat. Nedávno například vyšlo najevo, že velké nadnárodní společnosti si dnes již platí celé týmy blogerů, kteří přispívají svými "názory" do významných blogů a vylepšují tak obraz společnosti v očích veřejnosti nebo prostě jen dělají reklamu na její produkt.

Přesto internetová média představují jednu z nejúžasnějších alternativ k tradičním masmédiím.


Je potřeba si uvědomit, že Česká televize vysílá v jedné linii se světovými médii jako BBC, Die Welt, The New York Times. Všichni čtyři si kupují informace od stejných zdrojů, což jsou ty tři největší západní tiskové agentury: Reuters (Anglie), Associated Press (USA) a DPA (Německo). Byl by zázrak, kdyby Česká televize byla nezávislá na těchto zdrojích, což je de facto nemožné, protože vyrobit zprávy je nákladné.

Dokonce i komerční a soukromé televize jako například Prima vycházejí z chybných předpokladů a závěrů. I ony totiž kupují zprávy od stejných „velkoobchodů zpráv“ (Reuters, AP a DPA), takže de facto velký rozdíl není. Maximálně v tom, že soukromý subjekt, není vždy tak ideologický a emotivně angažovaný, jako ti politikové, kteří „střeží“ veřejnoprávní televizi.

 

Česká mediální scéna je proto dvoubarevná. Na jedné straně máme veřejnoprávní sektor, kde je profesionalita zatížena ideologickým balvanem, i když ten je často mimo něj. Na straně druhé komerční sektor, který toto moc neřeší, a proto se občas stává terčem novodobých ideologů nebo „průvodců“ té „správné pravdy.

 

V každém případě je nutné si uvědomit, že média nám nepředkládají skutečný obraz světa. A pokud jedinec hodlá najít pravdu,jak se říká za každou cenu, musí si být vědom skutečnosti, že tak činí sám a na vlastní riziko.

 

Média nás nutí uvěřit tomu, co šíří. A využívají k tomu záměrné manipulace s fakty. Mnozí už podlehli a jsou jen pasivními konzumenty...
Většina Čechů žije jen mediálním divadlem a nehledá odpovědi na otázky, které jsou pro jejich život důležité.

Možná to zní banálně, ale je důležité nevěřit ničemu, co není možné si ověřit. Jinak jsme vystaveni tomu, co říkají komentátorům politici. Před každou válkou se vede válka o ovládnutí našich mozků. Copak nezačíná každá válka démonizací nepřítele?

 

Média zprostředkovávají především názory mezinárodní elity lidem dole, kteří mají sice odbornou kvalifikaci ve svém oboru, ale nikoli v politice. Dají se snadno obloudit a vystrašit. Hlavním cílem je občany zabavit, aby nepřemýšleli o souvislostech, které způsobují mravní a sociální úpadek. Denní tisk nepovažuje za svou povinnost pravdivě informovat, ale bavit, protože právě to přináší zisk jeho majitelům. Vzniká nový prostředek, jakýsi kříženec mezi seriózní informaci a zábavou, nazývaný infotainment. Zpravodajství se nedá dost dobře věřit, protože přejímá informace od PR agentur, které je vytvářejí na základě objednávek od držitelů moci či dokonce od tajných služeb.

 

Zdroj: htp://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vrchol-tmarstvi-cista-totalita-

tSociolog-a-vysokoskolsky-pedagog-nalozil-Tomasi-Halikovi-za-to-co-zase-predvedl-v-mediich-486227

 

http://press-servis.ecn.cz/manual/jak-funguji-media/

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře