Výzkumy dokládají, že svět politiky je ideálním polem působnosti pro psychopaty

„Oni zjistili skutečně exaktním způsobem, že mezi vysokými politiky a manažery je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů než mezi vězni ve federálních věznicích Spojených států. Jenomže to nepoznáte. Jsou nesmírně vzdělaní, inteligentní, jazykově vybavení, dokonale oblečení. Ale současně draví, bezohlední a bezcitní, prostě bestie,“ přiblížil lékař Jan Hnízdil ve své řeči, která je k dispozici na YouTube.

Zároveň vysvětlil, že psychopatie není nemoc a že to nejsou nemocní lidé. „Jim chybí kus mozku, což je doloženo nukleární magnetickou rezonancí. Jim chybí mozková centra, která jsou rozhodující pro svědomí, soucit, zodpovědnost a spolupráci. Oni to nemají. My rozumíme tomu, že se může narodit člověk s nějakou tělesnou vadou. Nevyvine se mu noha, ruka, oko. Podle toho se k němu chováme,“ podotkl odborník na komplexní medicínu Jan Hnízdil.

Někteří lidé fungují uvnitř skutečně jinak, než zbytek populace. Psychopatická osobnost se vyznačuje tím, že ji chybí cit a svědomí, mají však grandiózní pocit sebehodnoty, povrchní šarm a
potřebu silných prožitků. Mají úžasnou schopnost lhát a schopnost manipulovat své okolí.
Jejich chování vykazuje často chladnokrevnost, bezohlednost, absenci morálních zábran, citu, soucitu a zodpovědnosti.

Podle Hnízdila tito lidé, ať už vysocí politici či manažeři, mohou mluvit o emocích, ale neprožívají je. Mluví o demokracii, svobodě, ale pro ně to jsou vyprázdněné pojmy, které se naučili používat, ale neznají jejich obsah. „To ale není problém těch psychopatů, to je problém systému. Celý ten společenský systém je založený na dravosti, bezohlednosti, neustálém ekonomickém růstu a vyčerpávání energetických zdrojů.“

Podle něj je systém patologický a přitahuje typ osobností takto postižených a oni tento systém dál utvrzují a rozvíjejí. V té souvislosti také odmítl názor, že je ohrožena naše demokracie, jak tvrdí politolog Jiří Pehe. „Nemůže být ohroženo něco, co neexistuje. U nás vládne skupina psychopatů dosazených různými finančními podnikatelskými skupinami ve prospěch těchto skupin na úkor občanů. To není demokracie, to je patokracie, což je speciální termín pro vládu psychopatů,“ vysvětlil spisovatel a publicista Jan Hnízdil.

Podle výzkumů je svět politiky pro psychopaty přímo ideálním polem působnosti. Osobní šarm a charisma, schopnost získávat důvěru a inteligence jsou základními předpoklady úspěšné kariéry. Klamání a lhaní, schopnost manipulovat druhé, intriky, vytváření sítí kontaktů a podpory jsou víceméně standardní náplní práce. Odolnost proti stresu, absence emocí a schopnost je předstírat, bezskrupulózní chladnokrevnost a odvaha jsou výhodami. Nezávislá kontrola výsledků neexistuje, přivlastňovat si cizí úspěchy a svádět neúspěchy na druhé patří k řemeslu. O kariéře rozhodují anonymní voliči na základě toho, co jim politik sám napovídá a naslibuje. A kořist obsahuje všechny žádané ingredience - moc, peníze, kontrolu, prestiž, popularitu. Steven J. Rubenzer a Thomas R. Faschingbauer provedli v roce 2000 výzkum osobností všech 41 amerických prezidentů, založený na hodnocení jejich životopisci. Dle očekávání vykazovala řada z nich jednoznačně psychopatické rysy, nejvýrazněji John F. Kennedy a Bill Clinton. 

To ovšem zdaleka neznamená, že politik rovná se psychopat. I v nejexponovanějších vzorcích jako těžcí zločinci či management velkých korporací se výskyt těžkých psychopatů pohybuje v několika málo procentech a není důvodu se domnívat, že by mezi politiky měl být významně jiný. Významně jiná jsou ovšem rizika. Jsou-li psychopati schopni v průběhu času rozložit a zničit prosperující podniky, dokáží analogicky rozložit a zničit také fungující státy a vyvolat války. Abychom zůstali u nejprofánnějších příkladů, Hitler i Stalin vykazovali všechny znaky těžce psychopatické osobnosti.

V historii existují období, kdy bohatí bohatnou a chudí chudnou. Tato období pravidelně končí revolucemi, rozpady impérií a vznikem nových řádů – a ovšem také nových garnitur psychopatů. Nejzajímavější otázkou dnes tedy je, zda si naše západní kultura ještě dokáže proti nástupu psychopatů vyvinout účinné detekční a obranné mechanismy.