Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Vedoucí představitelé EU nejednají nezávisle – ve skutečnosti jsou loutkami USA

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Emil Kalabus

Právě jsem dočetl zajímavý článek v němž Viktor Kuzmenko nastavuje zrcadlo Západní civilizaci.

Kuzmenko tvrdí, že USA se vydaly cestou rozpoutání světové války, ale je zde stále šance na mír.

Vede USA hybridní válku proti Rusku, Evropě, Blízkému a Střednímu východu, nebo je to pouze ruská propaganda? Názor si udělejte sami.


USA ztrácejí svou pozici světového hegemona – již byly předstiženy Čínou v objemu výroby a exportu technologicky vyspělých výrobků. Čína bleskurychle dohání USA v počtu vědců a vysokoškolsky vzdělaných technických kádrů a řada čínských výrobků, které jsou výsledkem vědy, výzkumu a vývoje, se prosazuje na světových trzích. Čínská ekonomika roste pětkrát rychleji než americká. Systém ekonomických institucí a pravidel tak, jak byl vybudován v Číně, je jakýmsi obrazem nových celosvětově platných ekonomických zásad.

  • vedouci-predstavitele-eu-nejednaji-nezavisle-ve-skutecnosti-jsou-loutkami-usa

 

Řídící ekonomické mechanismy dominující ve Spojených státech, a zabezpečující zájmy finanční oligarchie, rozkolísaly americký měnový a finanční systém, který se prakticky každoročně dvakrát potýká s platební neschopností. Můžeme pozorovat, jak se bublina amerických dluhů neustále nafukuje a bobtná. Příznaky globální finanční krize z roku 2008 nezmizely, pyramidový systém (finančních) derivátů a státní dluh USA roste.

Z hlediska teorie systémů nemůže tento vývoj pokračovat věčně. Americká oligarchie by se ráda břemene svých dluhů zbavila. Vede proto hybridní válku nejen proti Rusku, ale také proti Evropě, Blízkému a Střednímu východu.

Tak, jak k tomu dochází vždy při celosvětové změně ekonomických zásad a vztahů, tak ten stát, který přitom ztrácí své celosvětové vedoucí postavení, se snaží rozpoutat světovou válku s cílem udržet si kontrolu nad periférií (oblastmi národních zájmů). Protože Američané považují postsovětský prostor za oblast svých finančních a ekonomických zájmů, tak také získání kontroly nad územím Ruska odpovídá této jejich představě.

 

Dnes se bohužel Spojené státy vydaly cestou rozdmýchávání světové války. Právě to se učí američtí politici sedící na ministerstvu zahraničí a v Bílém domě, kteří i nadále vidí svět prizmatem studené války a anglicko-ruského a anglicko-německého nepřátelství v 19. století.

Souhrnem objektivních problémů americké finanční oligarchie, ztrácející vedoucí pozici ve světě, a výše uvedeného způsobu myšlení amerických „expertů“ na zahraniční politiku vzniká nebezpečí světového konfliktu. Krym s tím nemá nic společného, v případě potřeby použijí jakýkoli jiný důvod. Musíme vyjít ze skutečných rozporů, které tlačí Spojené státy k agresi a které hrozí rizikem vzniku hybridní války s celým světem. Za směr hlavního úderu si zvolily Rusko a za hlavní prostředek jeho demontáže Ukrajinu, kterou fakticky okupují.

Pokud chceme za těchto okolností přežít, zachovat si suverenitu a zajistit úspěšný rozvoj, je nutno vytvořit širokou protiválečnou koalici, uskutečňovat svoji strategii zrychleného rozvoje, upevňovat finanční a ekonomickou suverenitu a rozvíjet eurasijskou integraci. Klíčem k odvrácení války je uskutečnění myšlenky našeho (ruského) prezidenta, který za cíl vyhlásil vytvoření společného prostoru rozvoje od Lisabonu až po Vladivostok. Chtěl bych naše evropské partnery, ale také partnery na východ a na jih od Ruska, přesvědčit o nutnosti vzájemné spolupráce, a to nikoli vydíráním a hrozbami, ale realizací vzájemně výhodných projektů, propojením našich ekonomických potenciálů – vše při zachování a respektování suverenity všech států.

 

Nezbytnou podmínkou pro úpravu vztahů s Evropskou unií je obnova její svrchovanosti. Projevy evropských politiků na Euromajdanu před tlupami řádících nacistů ukázaly, jak hluboko klesla evropská politická kultura. Vedoucí představitelé EU nejednají nezávisle – ve skutečnosti jsou loutkami USA.

To souvisí i se specifikou evropského politického prostoru, kterému vévodí americké (nebo USA kontrolované) sdělovací prostředky. Ty se snaží zakotvit do podvědomí veřejnosti nejrůznější antiruské smyšlenky, děsí obyvatele „ruskou hrozbou“ – a politici, kteří potřebují ve volbách získat hlasy, se musí řídit názory médií ovládaných a manipulovaných z Washingtonu (viz např. zde uvedené komentáře politikú k účasti jihomoravského hejtmana na uctění památky společně s Nočními vlky – pozn. edit.). Taková jednání nevedou jinam než ke katastrofě. Svědky jejich projevů jsme dnes v Bruselu a v dalších evropských městech, poblázněných ze strachu a z neschopnosti státních institucí zajistit bezpečnost obyvatel.

Suverenita Evropy se bohužel nedá obnovit pouze na základě pozitivních změn veřejného mínění. Její problémy nevznikly ani dnes, ani včera. Jsou způsobeny tím, že evropští politici ztratili pochopení pro národní zájmy. Evropu proto čeká těžké přechodné období. Zatím to není partner, ale „stín“ Washingtonu.

Evropané ztratili orientaci a žijí v jakémsi fragmentovaném, z mozaiky složeném světě, aniž by si uvědomovali základní zákonitosti vzájemných vztahů. Ale život je donutí vrátit se do reality a myslím, že nakonec evropské demokratické tradice a evropský humanismus sehrají svou důležitou roli při návratu Evropy k zdravému rozumu.

 

Není od věci občas přemýšlet o možnosti války ještě v jiných souvislostech, než je Ukrajina a Putin. Rok před vypuknutím první světové války napsala Rosa Luxemburgová v Akumulaci kapitálu, že militarismus a válka jsou výtečným prostředkem, jak kapitalismus aspoň na čas dostat z potíží a obnovit hospodářský růst. Po sto letech se k nám její lekce vrací v nečekané podobě. Otázka zní: je ekonomická krize Evropské unie a USA za námi, nebo je naopak tak odolná vůči všem ozdravným strategiím, že militarismus a válka se nakonec stanou jediným ekonomickým řešením?

 

Ekonomická krize, kterou dnešní globální svět prožívá, má svůj základ ve způsobu, jakým vznikají peníze. Měny (odvozené či závislé na americkém dolaru) nejsou ničím kryty a jsou dluhem (příslušných států) navíc zatíženým úrokem. Důsledkem tohoto procesu (pokud probíhá dostatečně dlouho a trh se nasytí těmito nekrytými „dluhovými“ penězi) je, že v reálné ekonomice je v daném okamžiku vždy více dluhů, než peněz.

Státní dluh USA, bezmála 20 triliónů dolarů visí jako Damoklův meč nad americkou ekonomikou a může vést k další globální krizi a následné světové válce.

Zdroj: Lenta.ru

 

podporte-width

 

Facebook komentáře