Reportáž z knihy - M. Morris Co nesmíte vědět! 2.

Nadbytek povrchních informací je pro Morrise protikladem vzdělání: Vede k otupění, sociální nekompetenci a izolaci. Moderní technologie, skrze něž jsme vždy a všude dostupní, mají právě tyto účinky. Stále více lidí se cítí jako vyhnanci.

Je prokázáno, že zacházení s tablety a jinými počítači je pro malé děti škodlivé. Často vede k vývojovým poruchám jako je ADHD (=porucha pozornosti s hyperaktivitou) a autismu. V roce 2010 přiznal Steve Jobs – vynálezce iPadu! - v rozhovoru s New York Times, že jeho děti tyto přístroje doma používat nesmějí. Stejně jako Jobs konají také jiní představitelé technologických koncernů.

Kdo chce uniknout závislosti na permanentních povrchních informacích, měl by omezit kvantitu a zvýšit kvalitu. Klíčové je nebýt permanentně dosažitelný!

Mnoho dnešních informací je navíc cíleno k ovlivňování a jsou používány jako dezinformace.

Morris si všímá, že dnes mladí lidé nekladou kritické otázky, nehledají souvislosti ani se neodvažují zkoumat podrobnosti. Mnoho mladých lidí dnes žije představami o světě, který jakoby vypadl z komiksů.

George Orwell předpověděl přesně takový vývoj již po druhé světové válce ve svém utopickém románu 1984.

Orwell byl vizionář a dokázal předpovědět stav naší dnešní společnosti. Co není „politicky korektní“, se nesmí vyslovit. Místo toho se používají bezobsažné všeobecnosti a fráze. Média a politika hovoří neustále o „trzích“, které (údajně) ovlivňují naše hospodářství. Takováto vyjádření cíleně zakrývají pravdu a zamlžují dění v hospodářské oblasti, což ho činí neuchopitelným. Přitom je pravda jednoduchá: Naše hospodářství ovlivňuje nejvyšší jedno procento lidí. Oni jsou tím trhem a jsou hmatatelní. Jestliže média tvrdí, že „ekonomika vyžaduje“ takové či jiné opatření, pak se ve skutečnosti jedná o lobbisty velkých koncernů, kteří něco požadují.

Veřejné mínění je dnes ovlivňováno a manipulováno v takovém rozsahu, který byl dříve připisován pouze fašistickým režimům, a proto se musíme ptát: „Komu to prospívá?“

Díky odhalení Edwarda Snowdena dnes víme, že tajná americká a britská jednotka úzce spolupracují s americkou službou NSA (=National Security Agenci=Národní bezpečnostní agentura). Zabývají se hlavně tím, že na internetu útočí na „potenciální nepřítele“, ruší jejich aktivity atd.

Kritici systému, aktivisté i kritičtí novináři v USA a v Evropě jsou již několik let v rámci těchto tajných akcí sledováni na každém kroku doma, v kancelářích i v hotelích. Takzvaní debunkeři produkují pod jejich jménem na internetu falešné příspěvky nebo kritizují pod falešnými jmény jejich pravé příspěvky.

V současnosti jsme kontrolováni a manipulováni na nejrůznějších úrovních, aniž bychom o tom věděli, a dokonce se z toho dělá věda. Jsme pozorováni a testováni jako krysy v laboratořích. Prolomit princip kontroly a řízení předpokládá, že jej nejprve odhalíme.

Propaganda! Bernays, synovec Sigmunda Freuda, je považován za praotce moderní propagandy. Propaganda, která se později přeměnila v Public Relations (PR=vztahy s veřejností), jsou stále účinnou zbraní. „PR“ tedy není nic jiného než moderní forma propagandy!

Propaganda (PR) slouží účelu ovlivňovat masy a manipulovat jejich myšlení a jednání tak, jak si propagandisté přejí.

Sám Bernays byl také známý jako vynikající spin doctor (Spin doctors=odborníci na manipulaci nebo překrucování. Jsou to vysoce specializovaní lobbisti, kteří se prezentují jako nezávislí poradci v politice, mediální a reklamní oblasti. Jsou to lidé, kteří rozumí tomu jak posunout politiky do správného světla, vylepšit jejich pověst a představit je v sympatičtějším světle, než ve skutečnosti jsou. Spin doktoři jsou často najímáni politiky v různých kampaních, například při volbách nebo když je potřeba případně změnit image.

Služby těchto profimanipulátorů příležitostně využívá většina známých politiků a špičkových manažerů. Spin doktor Baracka Obamy se jmenuje David Axelrod a Angela Merkel vděčí svoji popularitě dovedným kampaním Němce Lutze Meyera.

Princip ovlivňování či manipulace se odehrává ve všech oblastech života, ve kterých jsou lidé závislí na jiných lidech, na nepružných zaměstnavatelích nebo na státních autoritách. Většina států má dnes na svých ministerstvech vlastní oddělení, jež jsou odpovědná za manipulaci s lidmi, a stále častěji to dokonce i veřejně potvrzují. Jen se propagandě a manipulaci dávají jiná jména.

Tak v roce 2010 založil britský premiér David Cameron Behavioural insights team (=tým pro ovlivňování chování), pod názvem Nudge Unit, jako samostatné oddělení ve svém úřadě. Toto oddělení je zodpovědné za nudging, což je něco jako postrkování. Nudging je moderním nástrojem, který využívá politika i byznys, aby jemným(nepozorovatelným) nátlakem přiměly masy k tomu, aby činily (z pohledu politiků i manažerů) „to správné“. Je to manipulace v novém obalu.

Autor knihy Co nesmíte vědět! (2) Michael Morris se rovněž zmiňuje o novém způsobu ovlivňování a řízení občanů. Má název liberální paternalismus, což můžeme přeložit jako vlídné poručnictví. Morris píše, že mu to připomíná přístup k obtížně vychovatelným nebo mírně zaostalým mladistvým.

Hlavním problémem je přístup státních autorit, které jednají se svými voliči jako s malými dětmi. Tato forma chování podle Morrise vytváří stále větší propast mezi „těmi nahoře“ a „těmi dole“.

Morris píše, že Západ se po 11.září 2001 proměnil v jeden velký špiclovský stát, v němž má jednotlivec stále méně svobody a je stále důkladněji kontrolován. Politické vedení nedůvěřuje lidem. Sdělovací prostředky se rovnají státní propagandě v diktaturách. Jejich zprávy jsou pořád o tomtéž a dávají stále méně prostoru jiným, alternativním názorům. Příliš to však neudivuje, neboť tyto sdělovací prostředky patří podle Morrise několika málo rodinám, jež jsou součástí tajné světovlády.

Morris si klade otázku, zda můžeme prorazit bludný kruh bezobsažných a povrchních dezinformací. Možné to podle něj je. Je třeba vyšetřit si čas a jednotlivá témata zkoumat z různých pohledů a z různých zdrojů. Abychom mohli informace správně vyhodnotit a zařadit, potřebujeme vědomosti a zkušenost. Co je pro někoho důležitou informací, může být pro jiného zcela bezvýznamné. Abychom mohli s informacemi rozumně pracovat, potřebujeme čas. Ale právě ten dnes mnoha lidem schází.

Morris píše, že je nutné vybírat kvalitní a vyvážené informace. Stále rostoucí výskyt pseudovědomostí a hesel vede k přibývajícímu černobílému pohledu na věci a současně k přiostřování politických, náboženských problémů. Pokud nikdo nedokáže v klidu naslouchat druhému, šíří se podle něj idiocie.