Princetonská studie tvrdí, že USA nejsou demokracií, ale oligarchií. Za TTIP stojí oligarchové.

Martin Gilens, profesor politiky na Princetonské univerzitě, spolu s Benjaminem I. Pagem, profesorem Severovýchodní univerzity, zveřejnili výsledky jedinečné analýzy, která „použila jedinečnou datovou řadu, jejíž součástí byly i veličiny jedinečných proměnných u 1,779 politických otázek“. Tato studie dochází k závěru, že: „Analýza s mnoha proměnnými naznačuje, že ekonomická elita a organizované skupiny zastupující podnikatelské zájmy mají výrazný nezávislý vliv na americkou vládní politiku, zatímco průměrní občané a zájmové skupiny s masovou základnou mají malý, či žádný nezávislý vliv. Výsledky poskytují výraznou podporu teoriím nadvlády ekonomické elity…“

Studie dále uvádí: „Zatímco preference ekonomické elity a organizovaných zájmových skupin se zohledňují, preference průměrných Američanů se zdají mít na veřejnou politiku jen zanedbatelný, téměř nulový, statisticky nevýznamný vliv.“

Nakonec uzavírají: „…Naše analýza naznačuje, že většina americké veřejnosti má skutečně malý vliv na politiku, kterou naše vláda přijme. Američané se těší mnoha aspektům charakteristickým pro demokratické vládnutí, jako pravidelné volby, svoboda projevu a shromažďování, a volební právo. Ale věříme, že pokud je tvorba politiky ovládána mocnými podnikatelskými organizacemi a malým počtem vlivných Američanů, pak tvrzení Ameriky, že je demokratickou společností, je vážně ohroženo.“

V následném rozhovoru pro média Gilens poznamenal, že to, k čemu ve své analýze údajů z let 1981-2002 týkajících se vládních politických rozhodnutí a role elity versus role běžných občanů u asi 1,800 různých politických iniciativ došli, bylo: „Jedním z ústředních faktorů je role peněz v našem politickém systému, a drtivá role, kterou vlivní jedinci a organizované zájmy hrají u financování kampaní a lobbování. A druhou věcí je nedostatek masových organizací, které zastupují a zprostředkovávají hlas běžných občanů. Součástí toho je rozklad odborů v zemi, který byl v posledních 30 či 40 letech dosti dramatický. A součástí toho je neexistence socialistické strany nebo strany pracujících.“

Oligarchové stojí za Transatlantickým obchodním a investičním partnerstvím

Studie pomocí rozsáhlých empirických dat dotvrzuje to, čeho jsem byl svědkem během vlastního života coby Američana v posledních čtyřiceti letech. Došlo k tichému státnímu puči provedenému prachatou, americkou oligarchií. Jmény jako Bill Gates, Warren Buffet, David Rockefeller, Sheldon Adelson (hlavní finančník prezidentské kampaně Mitta Romneyho), bratři Kochovi (hlavní finančníci politického hnutí Čajová párty), George H. W. Bush a rodina. Horní 1% přetvořilo základy amerického života, kultury, a především politiky. Rozhodnutí vést válku proti Iráku, Afghánistánu nebo Sýrii nezávisí na vůli průměrných Američanů. Obama byl zvolen na základě slibu, že zavře mučící středisko americké armády na Guantanamu, a po mnoha letech se k tomu ještě nedostal. Získal Nobelovu cenu míru v prvním měsíci funkčního období a přistoupil k dalšímu pokračování války v Afghánistánu, k válce v Egyptě, Libyi a z poslední doby v Sýrii a na Ukrajině.

Je důležité mít to na paměti, když posuzujeme „Ameriku“. Spojené státy americké dnes již jen málo připomínají to, co jsem znával, když jsem v nich na počátku 60. let vyrůstal, když ojetý Chevy stál 650 dolarů a školné si mohl běžný Američan dovolit, pokud byl ochoten studovat. Oligarchie, která převzala politickou kontrolu za tenkou fasádou „demokracie“, nakonec průmyslové a sociální předivo Spojených států zlikvidovala. Oni stojí za Transatlantickým obchodním a investičním partnerstvím, nebo za deregulací bank, aby mohly drancovat planetu. Tato nová studie profesora Princetonu Gilense je osvěžujícím pokusem, i když jen akademickým a přicházejícím z jedné z nejelitnějších akademických univerzit, jak vrhnout jisté světlo na to, co je s Amerikou v posledních třiceti letech špatně.

 Paul Craig Roberts tvrdí, že USA jsou oligarchií a demokracie je jen show...

Nejdříve je třeba říci, že finanční krize je vlastně jen zástupný problém. Opravdovou krizí Ameriky je ten fakt, že její ekonomika není již s to nabídnout dostatečné množství pracovních příležitostí střední třídě. Většina těchto pracovních pozic se totiž již delší dobu přesunuje mimo Spojené státy.

Střední třída, motor ekonomiky  v USA „vymírá“.

Ztenčuje se. Vzniká tak silně polarizovaná společnost. Na úplném vrcholu je méně než jedno procento populace – lidé se stovkami milionů, nebo dokonce miliardami dolarů, lidé s opravdu masivními příjmy. No a pak je tu zbytek, tedy lidé, kteří horko těžko splácejí své hypotéky, dluhy na kreditních kartách, studentské půjčky, leasingy.

Kdokoli se chce ucházet o vysoký politický úřad – třeba o post kongresmana nebo právě prezidenta –, musí sehnat obrovskou sumu peněz na volební kampaň. Rozhodující fondy na politické kampaně mají v rukou silné zájmové skupiny, ona oligarchie, o níž jsem hovořil. Dostatečné peníze tak lze získat jen tak, že budete těmto zájmům sloužit. Kdo se vzpříčí a prohlásí třeba, že si nepřeje další válčení na Blízkém východě, jde od válu. Zákony tady píše oligarchie. A to, že je schvaluje Kongres a podepisuje prezident, to je jenom divadlo.

Klíčovým motivem, proč jsme zahájili válku s Libyí, je naše sílící obava z čínského hospodářského vzestupu. Také Japonsko bylo ve třicátých letech, kdy vzkvétalo, staženo Spojenými státy prostřednictvím odstřižení země od ropy a strategických surovin. Výsledkem toho byl – podle mého názoru – útok na Pearl Harbor. A nyní panuje stejná obava z Číny. Není to tak dlouho, co Mezinárodní měnový fond zveřejnil zprávu, že během několika let Čína hospodářsky předběhne Spojené státy. To Washington děsí k smrti.

Podle pana Paula Craiga Robertse lidé obecně dosud nepochopili ten zásadní fakt, že Spojené státy se od Reaganových let fundamentálně proměnily. Došlo k nástupu neokonzervativců, kteří sdílejí stejnou ideologii jako jakobíni během Francouzské revoluce. Nabyli přesvědčení, podobně jako kdysi francouzští revolucionáři, že Američané jsou tím vskutku ctnostným národem. A že jsme povinováni vštěpovat svoje hodnoty zbytku světa. Proto též ty vojenské invaze, podvracení cizích vlád nebo jejich přímá koupě. V nákupech cizích vlád jsme ostatně velmi efektivní – koupili jsme si většinu bývalé sovětské říše, třeba středoasijské státy. Ty tamní vlády ovládáme, vlastníme – v Gruzii, taktéž loutkové zemi, jsme dokonce rozpoutali válku. A pravděpodobně vlastníme i Českou republiku...

Při pohledu na kroky řady evropských vlád, včetně té české, se nelze ubránit dojmu, že se svým jednáním pokoušejí převrátit starou Platónovu tezi o tom, že oligarchie, vláda bohatých, ústí do demokracie, vlády lidu. Dnes jsme svědky pohybu od demokracie k oligarchii.

Nositelé ekonomické moci se zmocňují rozhodujících institucí, čímž si zajišťují, že budou působit ku prospěchu jejich úzké zájmové skupiny a na úkor drtivé většiny společnosti. Postupují při tom buď zdánlivě legální cestou privatizace, nebo nelegální cestou korupce.

Obě cesty ústí do destrukce demokraticky spravovaného veřejného prostoru, který je nahrazován prostorem střetu zájmů mocných ekonomických skupin, z něhož jsou občané vyloučeni.

Na tomto podkladě se dá pochopit i to supertajné Transatlantické obchodní a investiční partnerství.

Více o TTIP zde: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Mrtve-krysy-v-parcich-v-USA-velke-utajeni-Profesor-Keller-debatoval-o-americko-evropske-smlouve-TTIP-a-bylo-rusno-361491

Zdroj:

Sborník – Krize, nebo konec kapitalismu?

http://www.zvedavec.org/komentare/2014/11/6222-usa-se-staly-oligarchii-nejsou-demokracii.htm

http://www.penize.cz/svetova-ekonomika/222003-paul-craig-roberts-spojene-staty-jsou-rizeny-oligarchii-demokracie-je-jen-show