Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Nevydařené atentáty! Atentát na koho...?

Emil Kalabus

První část Nevydařených atentátů, pojednávala o atentátu na Theodora Roosevelta.
Druhá část nám přiblížila útok na V. I. Lenina. Ve třetí části odnese útok na prezidenta Franklina D. Roosevelta chicagský starosta českého původu Anton Cermak.
Historická pojednání jsou čerpána z časopisu 21.století.cz a určitě stojí za podrobnější studium nebo přečtení.

  • nevydarene-atentaty-atentat-na-koho

 

3. Anton Cermak: Atentát na koho…?

Kde: Miami Kdy: 15. února 1933 Místo: Bayside Park Akce: 5 – 6 kulek z revolveru Důsledky: Umírá chicagský starosta Anton Cermak Atentátník: Giuseppe Zangara “Uslyšel jsem ránu, výstřel, pak několik dalších,” popisuje prezident Franklin D. Roosevelt situaci, která se odehrává těsně před jeho očima a dodává: “Ohlédl jsem se a viděl jsem, jak se starosta Čermák potácí, jakási žena vedle klesla k zemi. Řekl jsem řidiči, aby zastavil. Muži z tajné služby mu nařídili, aby jel. Zastavil jsem ho však znovu. Policistům jsem řekl, že nestojím o to, aby za mně umírali jiní. Viděl jsem, že je starosta Čermák odnášen. Dali jsme ho do mého auta. Byl živ, ale bál jsem se, že nevydrží. Jeho puls netepal. Seděl na sedadle u mne, měl jsem levou paži kolem něho. Držel jsem ho celou cestu do nemocnice a jeho puls se neustále lepšil. Zdálo se mi, že do nemocnice je nejméně 25 mil.”

Proč v Miami?

Franklin Delano Roosevelt (1882-1945), je zvolen 32. prezidentem USA v listopadu 1932. Svých povinností se má ujmout 4. března 1933 a tak se rozhodne, že v únoru tohoto roku stráví dovolenou na Floridě. Ačkoli má stále dovolenou, hodlá večer 15. února 1933 pronést řeč v Bayside Park v Miami. V davu lidí se ve stejné chvíli nachází chicagský starosta českého původu Anton Cermak a Giuseppe Zangara, zedník z Itálie, žijící v Americe od roku 1923. Když nově zvolený prezident dokončuje ze svého vozu projev, přistupuje k němu Cermak, jenž má v úmyslu mu poděkovat za podporu, kterou slibuje věnovat městu Chicago, zejména ve prospěch učitelů a dalších zaměstnanců městské správy. Ale právě v tomto okamžiku zazní výstřely. K zemi se skácí Cermak.

Historická věta

Když sanitní služba před vchodem do nemocničního pavilonu ukládá Cermáka na nosítka, prezident Roosevelt mu srdečně stiskne ruku a povzbudivě se na něho usměje. Cermák mu chce zřejmě poděkovat, ale vše, co může v této chvíli učinit, je pouze chabý pokus o matný úsměv. Chopí se prezidentovy paže a tiše pronáší slova, která pak vstupují do povědomí široké veřejnosti: “Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy.” Tato věta pak obletí celou Ameriku a stanou se výrazem Čermákova hrdinství. Není divu, že ji vytesají i do Čermákova pomníku v Miami a že je i na Čermákově pamětní desce na Kladně, na místě, kde stával jeho rodný dům. Za atentátníka je označen 33-letý Guiseppe Zangara. Tento bývalý podruh u sedláka v Itálii a pak cihlářský dělník, kvůli své chudobě nenávidí krále, prezidenty a guvernéry. Jako údajně psychicky vyšinutý člověk se netají tím, že chce odstranit všechny státní představitele. Když se mu nepodaří zabít italského krále

Viktora Emanuela, tak se snaží zabít prezidenta Roosevelta. Taková je i jeho výpověď.

V kritickém stavu

Jakmile Roosevelt doveze Cermaka do nemocnice, kterou je ústav Jackson Memorial Hospital, zahajují tamní lékaři dramatický zápas o jeho život. Po prvním vyšetření se lékařské konzilium shodne, že Cermákovy naděje jsou padesát ku padesáti. Lékaři se nejdříve domnívají, že největším problémem je kulka proniknuvší pravou plicí a trčící v obratli. Brzy se totiž dostaví další komplikace, zejména příznaky septického zánětu plic a vzápětí je potvrzena gangréna srdečního svalu. Po šesti dnech, tedy 21.února, lékaři označují Cermákův stav za kritický.

Rooseveltovo dojetí Starosta se i v této kritické době zajímá o své město, o dění v Americe. Když ho například hned druhý den po atentátu navštěvuje Roosevelt, tak přítomní lékaři později popisují dojemnou scénu, kdy se starosta chopí prezidentovy paže a s veškerou naléhavostí, jaké je v tomto stavu schopen, svého vzácného návštěvníka znovu žádá o pomoc ve prospěch chicagských učitelů. Musí to být pro Roosevelta zřejmě velmi silný citový zážitek, protože se pak před novináři o poraněném muži vyjadřuje s nesmírnou úctou a neskrývaným dojetím.

“Víte, dámy a pánové, takových setkání s tak statečným člověkem v životě asi příliš mnoho nezažijete”, prohlašuje Roosevelt při následném interview s novináři. “Zdá se, že jedinou věcí, která ho znepokojuje, je Chicago. Ačkoliv byl nesmírně zesláblý, přesto mě opětovně popisoval situaci tamních učitelů a dalších městských zaměstnanců, kteří mají zadržený plat.”

Starostův skon

Těsně před půlnocí 5.března 1933 Antonín Cermak upadne do bezvědomí, ze kterého se již neprobere. Zemře 6.března 1933 v 5.57 hodin ráno. Bezprostřední příčinou Cermakova skonu je zánět pobřišnice z ulcerózní kolitidy. Kulka ovšem také přispěje, nikoliv však přímo, nýbrž jen částečně, k celé řadě komplikací – od kolapsu plíce až po částečné selhání srdce – které lékaři vzhledem k tehdejší úrovni medicíny nejsou schopni překonat.

Krátký proces se Zangarem

Ačkoliv je po Čermákově skonu Zangara odsouzen a ihned popraven, není případ nikdy zcela vyjasněn, lépe řečeno, začínají se objevovat pochybnosti. Například americký expert Robert J. Schoenberg tvrdí ve své knize Mr.Capone z roku 1992, že sílí tvrzení těch, kdo revidují Čermákův případ a zastávají názor, že “Zangara byl vyslán Nittim s cílem mířit na Čermáka, jenž byl ve stejné době jako Roosevelt na odpočinku”. Jiní, jako Alex Gottfried z University of Chicago, zase propagují tezi, že Zangara sám vůbec nepatřil k žádnému gangu, ale mohl být zneužit Al Caponeho lidmi a to zcela plánovitě, neboť se zavčas dověděli o jeho chorobných úmyslech. Jeho střelba tedy měla zakrýt skutečné vrahy, kteří byli v pozadí a chtěli se Čermákovi pomstít za to, že vedl důsledný boj proti Al Caponovi, až byl tento zločinec nakonec odsouzen k dlouholetému vězení. Ať to bylo tak či onak, kdo se chtěl pomstít Čermákovi, mohl hovořit o tom, že se toto zlověstné dílo dokonale podařilo.

A co Nitti?

V roce 1993 přicházejí chicagští historikové Don Hayner a Tom McNamee s novou variantou. Ve své publikaci o Chicagu (Metro Chicago Alamanc – fascinating facts and offbeat offerings about the Windy City), kterou píší na základě analyzovaných faktů a rozhovorů s mnoha odborníky, uvádějí doslova, že “Zangara mířil na Cermaka od samého začátku a to na rozkaz Al Caponeho.” K tomu existují jisté věcné, byť nepřímé důkazy: Zangara má pětiranný bubínkový revolver. Může tedy vystřelit jen 5 kulek a také jich vystřelí jen 5. Ale po atentátu je zraněno 6 lidí (!?) – starosta Cermak, 2 ženy, 2 muži a 1 chodec. Podle pitevního protokolu má kulka, která zasáhne Čermákovu plíci ráži 0.45, ale Zangara prokazatelně pálí z revolveru ráže 0.38, který u něho policie nachází.

Je tedy Guiseppe Zangara vůbec vrahem? Nejedná se nakonec o akci někoho jiného, kdo se chce také pomstít, protože mu Cermak “něco” slíbí a svůj slib nesplní? Podezření ovšem padá i na Franka Nittiho – Al Caponova bratrance, který se cítí ohrožen Cermakovým výrokem , že jeho gang “vymete z města”.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře