Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Mainstreamová a alternativní média

Emil Kalabus

Co jsou vlastně média? Média slouží jako prostředek komunikace, sdělovací prostředek, nejčastěji technické zařízení umožňující komunikaci mezi komunikátorem a recipientem. A dále jsou to především hromadné sdělovací prostředky, nositelé propagace.
Mezi média řadíme tiskové agentury, televize, rozhlas, deníky, časopisy, internetová média, zpravodajské portály, blogy. To všechno jsou média.

Média nás nutí uvěřit tomu, co šíří. A využívají k tomu záměrné manipulace s fakty.
Média dnes silně ovlivňují to, co si lidé myslí o životě, utváří lidskou zkušenost a prožívání reality. Svým způsobem určují chod dějin. Je pravdou, že dějiny utvářejí lidé, ovšem v dnešní přetechnizované době platí, že kdo ovládá média, ovládá i veřejné mínění. Mezi médii však existují přece rozdíly a to především mezi médii mainstreamovými a medii alternativními.

  • mainstreamova-a-alternativni-media


Média nejsou ani přátelé ani nepřátelé. Média jsou prostě média. Jsou součástí naší společnosti a proměňují se tak, jak se mění společnost. Mnoho nedorozumění při sledování médií spočívá v tom, že podléháme iluzím o tom, k čemu média vlastně slouží a jak pracují. 

Často panuje představa, že média jsou povinna plnit ve společnosti úlohu jakéhosi hlídacího psa. Že musí informovat o věcech, které nám připadají důležité, že jsou zavázána říkat vždy pravdu, že musí chránit slabé a bezmocné proti silným a bezohledným a tak dále. Ano, to je ideál - kéž by tomu tak bylo. Drtivou většinu médií však tvoří média komerční. A ty nic takového dělat nemusí. Jediné, co dělat opravdu musí, je vytvářet zisk pro svého majitele. A právě tomu musí většinou přizpůsobit vše ostatní.

Mainstreamová média mají ze svého titulu v zásadě oslovovat většinu populace jazykem jednoduchých sdělení, de facto nepolemizovat s jejich začleněním ve společnosti a tím udržovat mocenské status quo. Alternativní média naopak přinášejí marginalizované či marginální úhly pohledu, provokativní a alternativní pohled na aktuální dění a zasazování událostí do jiného kontextu, než jak to činí mainstream. 

Účinky novin, televize a internetových médií se odborníci snažili popsat celé 20. století. Od primitivních teorií o zázračné a totální účinnosti postupně přešli k podrobnějšímu zkoumání role aktivního publika. Radikálnější teorie pak tvrdí, že média realitu nepopisují, ale vytvářejí.

Mainstreamová média zprostředkovávají především názory mezinárodní elity lidem dole, kteří mají sice odbornou kvalifikaci ve svém oboru, ale nikoli v politice. Dají se snadno obloudit a vystrašit. Hlavním cílem je občany zabavit, aby nepřemýšleli o souvislostech, které způsobují mravní a sociální úpadek. Denní tisk nepovažuje za svou povinnost pravdivě informovat, ale bavit, protože právě to přináší zisk jeho majitelům. Zpravodajství se nedá dost dobře věřit, protože přejímá informace od PR agentur, které je vytvářejí na základě objednávek od držitelů moci či dokonce od tajných služeb.

V takovém žijeme světě…

Úkolem alternativních médií je tuto iluzi zprostředkovanou mezinárodními elitami rozkrýt a pokud možno veřejnost pravdivě informovat.

Alternativní média si uvědomují, že politický marketing, dovednost ovlivňovat veřejné mínění a vytvářet souhlas, spočívá v bezpečném ovládnutí symbolů a mechanismů společenské komunikace včetně médií. Ten, kdo tyto skryté mechanismy ovládá, disponuje značnou mocí řídit naše osudy s naším souhlasem. Tím vládcem jsou představitelé mocenské elity, domácí i zahraniční, které usilují o souhlas občanů pro svou vlastní politiku, správou věcí veřejných a o ekonomickou a politickou kontrolu masmédií. Ekonomické elity kontrolují činnost médií buď přímým vlastnictvím či inzercí a rozhodují o redakční personální politice i o mediálním obsahu. Nastolují témata, vymezují společenskou debatu a vnímání světa. Vrcholní představitelé ekonomiky významně sponzorují, a tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty. Pomocí sítě lobbistů ovlivňují legislativní proces, jeho obsah a výsledek. Jedině lidé, kteří nahlédnou do kuchyně politického marketingu, mají možnost výrazně kontrolovat svůj osud v prostředí dnešní společnosti tím, že se nenechají zmanipulovat.

Z hlediska účinnosti a dopadu jakéhokoliv sdělení na diváka je televize nejúčinnějším ze všech médií vůbec. Stejně jako je tomu u textové informace předávané tiskovou agenturou, tak také televizní divák vnímá obrazovou informaci vysílanou "jeho" televizí podvědomě jako pravdu. To dobře vědí všechny totalitní režimy, které se vždy urputně snažily mít veškeré vysílání zcela pod svou kontrolou. Politici z obou stran politického spektra se prostřednictvím svých stranických zástupců v mediálních radách snaží co nejvíce ovládnout veřejnoprávní rozhlas a televizi. Doslova se stopkami v ruce měří, jak dlouho byl proponent té či oné strany na obrazovce, a jsou schopni nemilosrdně tlačit na editory, či se dokonce snažit ovlivnit kariéru jednotlivých redaktorů.

Alternativní, internetová média, kterým se někdy také říká Nová média, jsou zatím nejmladším a nebouřlivěji se vyvíjejícím masmédiem. Mezi internetová média patří zpravodajské portály, internetové televize, blogy a další typy webů, které vytvářejí alternativní prostor ve světě médií.

Velkou a oslavovanou výhodou internetových médií je, že poskytují prostor pro necenzurované informace, které lze sdílet prakticky s kýmkoliv, kdo má přístup k internetu. Další nespornou výhodou je obrovská rychlost a nízké náklady k provozování těchto médií. 

Jako každý lidský vynález, lze i internetová média zneužít. V poslední době se například objevují informace o tom, že některé země se pokoušejí internet cenzurovat a vyvíjejí k tomu důmyslné nástroje. 
Zdá se, že kdykoliv se podaří vybojovat alternativní prostor svobody, najde se vždycky způsob, jak tento prostor opět zmanipulovat. Nedávno například vyšlo najevo, že velké nadnárodní společnosti si dnes již platí celé týmy blogerů, kteří přispívají svými "názory" do významných blogů a vylepšují tak obraz společnosti v očích veřejnosti nebo prostě jen dělají reklamu na její produkt. 

Přesto internetová média představují jednu z nejúžasnějších alternativ k tradičním masmédiím.

Nejpřekládanější slovenský spisovatel, politik a diplomat Jozef Banáš napsal otevřený dopis německé kancléřce Angele Merkelové. V dopise poukazuje na skutečnost, že lidé v této době jsou opět nuceni hledat pravdivé zdroje informací v alternativních médiích.

„Dnes se situace začíná opakovat a my, Slováci, spolu s těmi Němci, kterým ještě mainstreamová média zcela nevymyla mozky, opět musíme pravdu hledat. Bohužel ne na Deutsche Welle, ZDF, ARD nebo RTVS, které byly za komunismu pro nás zosobněním svobody slova, ale v alternativních zdrojích informací. Jednoduše už těm Vašim zdrojům nevěříme. Mám neblahé tušení, že ani Vám se to nelíbí...

Podle jednoho slovenského průzkumu je u nás takových, kteří médiím hlavního proudu nevěříme, už 91 procent. Vaši novináři totiž zapomněli na jednu věc – odvykli jsme si číst očima a poslouchat ušima, teď čteme hlavně srdcem. Uši a oči oklamete, srdce ne. Zdá se, že se Vám ani v Německu příliš nedaří ovlivňovat mínění občanů. Týdeník Der Spiegel nedávno informoval, že velká část Němců se „oddělila od demokratického konsenzu“. Tito lidé nemají koho volit, zavedené politické strany ignorují a média hlavního proudu již v podstatě nesledují. Tam to němečtí, ale i slovenští politici a novináři svým pokrytectvím dopracovali.“

Nezapomeňme na slova Gerarda Celenteho:
„Války často začínají umělými aférami. Incident v Tonkinském zálivu, jímž začala válka ve Vietnamu, se nikdy nestal. Zvěsti o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení a má vazby na Al-Kajdu - tak tomu také nikdy nebylo. Ničemu, co vláda říká, nevěřím.“

V roce 1989 zemřelý legendární americký novinář J.F. Stone - říkával za katedrou fakult žurnalistiky studentům: „Ze všech věcí, o kterých zde budu hovořit, si zapamatujte především tato dvě slova: Vlády lžou.“

Je to smutná pravda, že občané v této době jsou opět nuceni hledat pravdivé zdroje informací v alternativních médiích.

A tak jak píše Jozef Banáš: „Uši a oči oklamete, srdce ne.“ 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře