Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Kdo jsme a čeho jsme schopni? Psychologické příčiny holokaustu

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Emil Kalabus

Kdysi jsem napsal, že věda mi na otázku, kdo je člověk, nedala plnou odpověď, protože to prostě neví a nedokáže obsáhnout lidský duchovní rozměr...Člověka de facto teprve objevuje. Filozofie a psychologie nabízejí spoustu různých směrů a škol. Náboženství vyžaduje víru, která není každému dána. Odpovědí tak zůstává ta známá každodenní realita nekonečných bojů a sváření a je naprosto jedno, zda máme na mysli boje vnitřní nebo vnější. Jsme zvířata nebo inteligentní bytosti? Jak působí Luciferův efekt?

Přestože máme morálku z velké části vrozenou, neznamená to, že ji nelze změnit. Máme sice velmi silně vyvinuté přirozené zábrany zabíjet či zraňovat příslušníky vlastního druhu, stačí však člověku „vysvětlit“, že se to nevztahuje na Židy, kulaky nebo jiné viry, a slušný člověk se znepokojivě snadno změní v bestii. Při tomto procesu je nejdůležitější poslušnost.

Aniž by to sami tušili, většina normálních vojáků podvědomě odmítá zabíjet. V akci se pak často snaží vyhnout chvíli, kdy by museli brát životy – jde totiž o výsledek morální výchovy. Přimět muže a ženy vystřelit na jinou lidskou bytost proto vyžaduje nemalé úsilí. Poté, co americký generál Samuel Marshall prostudoval za druhé světové války strukturu palby pěchoty, došel k závěru, že v průběhu akcí vypálilo ze své zbraně jen 15 až 20 % mužů. Většinou stříleli specialisté (kulometčíci, odstřelovači) či osádky vozidel – mezi ty, kdo nedali ani ránu, patřili téměř výlučně pěšáci.

  • kdo-jsme-a-ceho-jsme-schopni-psychologicke-priciny-holokaustu

Armádní veterán, publicista a psycholog Dave Grossman ve své studii O zabíjení (On Killing) zmiňuje tři věci, které z lidí dělají zabijáky: návyk, nedávná zkušenost a povaha. Vojákům pomáhá při překonávání etických zábran mimo jiné i nácvik, kdy pálí rychle a bez přemýšlení na sklápěcí terče ve tvaru lidské postavy, až si tento pohyb zautomatizují.

To, s jakou intenzitou budou mačkat spouště, podstatně ovlivní i dohled instruktorů anebo přítomnost dalších kolegů – boj v týmu je proto mnohem efektivnější. Poté, co americká armáda zjistila, že své vojáky musí lépe uvyknout drsné realitě skutečného boje, změnila po druhé světové válce dosavadní výcvikové programy (mimo jiné i výměnou klasických kruhových terčů za ty ve tvaru lidských postav). V době korejské války tak vzrostl počet střelců na 55 %, což se během války ve Vietnamu vyšplhalo až na 95 %.

Touhu zabíjet může prudce vyvolat i nedávná zkušenost, jakou je třeba smrt kamaráda. Jedná se o dočasný stav frustrace vyplývající z bojového stresu, který však může odeznít stejně rychle, jako se objeví. Marshall však při svém výzkumu mezi vojáky odhalil vojáky, kteří mají k zabíjení vrozené vlohy.

Také ze studie dopisů vojáků z druhé světové války vyplývá, že 2 % mužů spadala do ranku agresivních psychopatů, kteří netrpěli normální lítostí nebo traumaty ze smrti. Hlavním úkolem pěšáka je sice eliminace lidského protivníka, avšak většina z nich při tom trpí. Vojenské sociopaty charakterizuje soutěživost i nadprůměrné fyzické schopnosti. Takoví sociopaté patří mezi extroverty a jejich nervový systém je poměrně odolný vůči nízké úrovni stimulace, takže ochotněji čelí situacím, jimž se většina lidí raději vyhne. Tito lidé jsou ve vojsku rozpoznatelní. Postrádají sociální emoce, nemají pocity studu, viny, lítosti, avšak bystře předvídají chování jiných. V bojích jsou tito jedinci neocenitelní, ale v přípravě se často ocitají ve vězení, protože mnohým z nich chybí disciplína a nadprůměrná inteligence. Je zajímavé, že průměrné IQ vojáků americké pěchoty ve zkoumaném vzorku skončil na hodnotě pouhých 85 bodů, což je o patnáct bodů méně než činí populační průměr (IQ 100). Z toho vyplynulo, že Američané posílají do bojových akcí své jednodušší spoluobčany. Nejlepší výkony pak vykazují většinou jen ti nejchytřejší z nich a nepomohou ani velké svaly. Velké svaly přinášejí v boji o přežití hlavně problémy, protože vyžadují velkou údržbu.

Navíc američtí Rangers, podobně jako většina speciálních jednotek, preferují ve výběrovém řízení odolné typy schopné rychlého pohybu s velkým nákladem. Samozřejmostí je poslušnost. Dobrý voják je poslušný voják plnící rozkazy. Jak je to s poslušností obecně?

Poslušnost v lidském chování vyjadřuje stav podřízení se, vykonávání rozkazů, nebo bytí ovládán jiným způsobem. Poslušnost autoritě je sociálně psychologický pojem související se sociálním vlivem ve skupinách. Na rozdíl od ostatních typů sociálníchvlivů je vyvolaný tlak explicitní – přímý, zřetelný. Autorita nařizuje jedinci, aby se choval způsobem, který by spontánně nepreferoval. Zároveň se vyznačuje monitoringem, zda osoba příkaz skutečně vykonala. Ovládaná osoba funguje v jakémsi zástupném módu, ve kterém deleguje odpovědnost za důsledky svých činů na autoritu.

Známý je, pokus který byl už dávno uveden do psychologické síně slávy. Tento experiment je známý pod názvem Milgramův experimentJto název pro experiment amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, jenž se v roce 1963 pokusil ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě. Milgram se tak pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holokaustu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milgramův_experiment

O repliku experimentu se pokusil v roce 1971 americký psycholog Philip Zimbardo.

Ve sklepě Stanfordovy univerzity postavil simulované vězení. Studenští dobrovolníci byli rozděleni na „dozorce“ a „vězně“. Hra se ale rychle zvrtla a musela být už po šesti dnech předčasně ukončena kvůli neočekávané krutosti dozorců. „Zimbardo přitom ze všech studentů vybral ty nejzralejší, zcela vyrovnané osobnosti. Nikdo nepředpokládal, že se to takhle zvrhne. A už vůbec nikdo nečekal, že se takhle zvrhne i sám Zimbardo. Nebýt Maslachové (Zimbardova přítelkyně. Psycholožka Christina Maslachová), nechal by je snad i umlátit. Strhlo je to všechny.

Měnil jsem se při experimentu v monstrum“, přiznal sám Zimbardo, který pak na základě experimentu sepsal svou nejslavnější knihu Luciferův efekt: Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí.

V ní vysvětluje, že kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností.

Podle psychologů Stanleyho Migrama a Philipa Zimbarda je téměř jisté, že holokaust má své psychologické příčiny v naprosté poslušnosti a podřízenosti autoritě... Kdo tedy jsme a čeho jsme schopni?

Zdroj: http://czechfreepress.cz/emil-kalabus/zrozeni-si-pomahat-luciferuv-efekt.html

 

Měsíčník PŘEŽÍT GUNS & SURVIVAL

 

podporte-width

 

Facebook komentáře