Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Kazatelé liberalismu a krysí závodníci

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

Emil Kalabus

Cítíme, že se světem není něco v pořádku, i když bychom těžko definovali, v čem to vlastně vězí. Smysl života spočívá v moderní orientaci na vlastnění majetku, touhy po moci. Ano, přiznejme si, že druhý člověk nás zajímá jen potud, pokud od něj můžeme získat jmění, slávu nebo rozkoš. Za tuto lačnost však draze platíme - úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, citovou deprivací, beznadějí.

Málokoho by napadlo, že liberalismus má v sobě ukryt metafyzické prvky již ve svém zárodku. Nezapomínejme,že náboženství opravdu často působí spíše jako opium, než cokoli jiného. Ostatně ona netolerance a vehementnost s jakou si liberalismus razí cestu, je podobna fanatickému šíření nějakého náboženství. Věřící liberálové jsou obvykle ortodoxní. Debata s nimi není dost dobře možná, neboť všichni nevěřící jsou nerozumní, protože nechtějí přijmout jediné a „přirozené" uspořádání společnosti, které je jediné dobré pro všechny. Neznají kompromisu ve své věrouce. Kdo není s nimi je buďto komunista, nebo zmatený socialista, který nerozumí ekonomii. To, že ekonomové nerozumí člověku jako takovému a ani se o něj nezajímají, pokud v tom nehraje roli zisk, zjevně není překážkou k tomu, aby právě tito lidé určovali směr jakým se má společnost vydávat.

  • kazatele-liberalismu-a-krysi-zavodnici

Liberálové tvrdili, že jejich systém má být jakýsi posvátný princip, který vše uvede na pravou míru. Stát nebude obtěžovat podnikavé jedince a ti co nejsou schopni bojovat o místo na slunci „přirozeně" zanikají a tím nejsou přítěží pro společnost. Díky konkurenčnímu boji budou na trhu jen ty nejlepší výrobky a ceny a tím budou zákazníci přivedeni do konzumního ráje. Liberalismus má dokonce i svá neviditelná a svou podstatou metafyzická božstva jako Ruka trhu, která i u nás těm správně vzývajícím uděluje vily ve Švýcarsku či tučná bankovní konta.

Ekonomický systém s trhy a působící neviditelnou rukou trhu je v Bohatství národů traktován jako nebeský systém. Zatímco ten je držen pohromadě gravitací, pojítkem ekonomického systému v nejvyšším stadiu společenského vývoje – společnosti založené na spolupráci a směně – je neviditelná ruka trhu.Málo kdo z nás si uvědomuje kam nás ona zbožštěná neviditelná ruka trhu vůbec vede? Určitě jste slyšeli o termínu krysí závodníci. Termín „krysí závodění“ vznikl tak, že si někdo všiml podobnosti života moderního městského člověka a krysy běhající (prakticky non-stop) dokola na kolotoči.

Náš současný liberální systém stojí na principu trvalého růstu výroby a logicky také spotřeby. Kdo má víc nebo kdo je výš (ve společenské, podnikové či jiné hierarchii), je zpravidla ten úspěšnější a obdivovanější. Potřeba úspěchu a obdivu je zakódována do nejistého lidského ega, které potřebuje ujišťovat, soutěžit, vyhrávat a získávat obdiv. A tak se snažíme vyškrábat se na vyšší a vysoké posty a také vydělat hodně peněz.

Mnohým lidem neviditelná ruka trhu radí vše utratit a ještě si něco půjčit, přežít a užít si. Toto je schéma toku peněz určené pro chudé, je to uvěznění v tlaku výdajů, dluhů a čehosi co lze nazvat krysí závod. Vnímáme, že máme málo peněz nebo majetku, a tak více pracujeme, abychom měli víc. Pořídíme si toho víc, ale naše náklady se zvyšují. Věci, které nám dříve stačily, už nám nestačí, a tak opět kupujeme věci nové a zase tu jsou náklady.

Čím víc věcí potřebujeme, tím víc peněz musíme vydělat. Čím víc peněz musíme vydělat, tím více času trávíme prací. Čím více jsme v práci, tím méně času máme na lidi a aktivity, které nás skutečně naplňují a baví. A tak je to neustále dokola.

Realizace individuálního egoismu nevede k míru a harmonii. Znamená to pouze slast z vlastnictví a nikoli sdílení. Důsledkem je chtivost a cílem je mít ve smyslu vlastnit. Člověk, který chce mít tak nemůže být nikdy spokojen – závidí těm, co mají víc, a má strach z těch co mají méně.

Pokud jsme v tomto krysím kolotoči pak nemáme čas na empatii, lásku, porozumění. Jsme závodníky, kteří nemají na nic čas, nevidí kolem sebe. Vidíme jen svou dráhu, svůj kolotoč. Na sklonku svého života pak poznáme holou skutečnost. Poznáme, že nic z toho co máme a vlastníme jsme ve skutečnosti nikdy nepotřebovali...

 

podporte-width

 

Facebook komentáře