Fiktivní boj Západní koalice s Islámským státem a Kollerova krutá pravda

Když Rusko vstoupilo do konfliktu, kalkul se změnil dramaticky. Vyhlídky na přímou intervenci Západu proti syrské vládě zcela zmizely, a odhalení, že USA vedou fiktivní boj se samozvaným „Islámským státem“ (ISIS), dalo možnost pro velmi skutečnou Ruskem vedenou válku proti teroristickým skupinám a jejich spřáteleným strukturám v celé zemi, za koordinace se syrskými jednotkami na zemi.

Skutečný zdroj bojové schopnosti ISIS – zásobovací trasy z členské země NATO, Turecka, dlouho chráněného NATO, již od zahájení konfliktu – byl ohrožen.
Sada nedávných provokací namířených jak proti Rusku, tak Sýrii má vypadat jako izolované incidenty, ale ve skutečnosti představují postupnou „plazivou misi“ směřující k tomu, co by se mohlo stát plnohodnotnou intervencí USA v Sýrii.

Vojenský analytik Martin Koller vidí situaci v Sýrii podobně jako Tony Cartalucci.
V Sýrii bojuje syrská armáda a legálně zvolený prezident Asad společně s pozvaným ruským sborem proti teroristům. Především americké letectvo tam nikdo nezval, takže tam působí ilegálně a v rozporu s mezinárodním právem. To se týká také jiných nezvaných koaličních partnerů.
Porazit islámské teroristy by nebyl velký problém, pokud by byl zájem je porazit a ukončit válku především ze strany USA a Turecka podporovaného ze Saúdské Arábie. Celý problém Islámského státu a dalších teroristických organizací by vůbec nemusel vzniknout, kdyby USA zabránily útlaku ze strany šíitů proti sunnitům v Iráku, dále kdyby USA a Francie nezlikvidovaly Libyi jako relativně stabilní stát a neumožnily tak převzetí většiny výzbroje libyjské armády teroristy. A v neposlední řadě, kdyby USA zabránily neustálým velmocenským ambicím Turecka zaměřeným na obnovení Osmanské říše a nepodporovaly režim v Saúdské Arábii, který má daleko nejen k demokracii, ale i civilizaci, a podporuje kdejakého teroristu ohánějícího se islámem. Turecko se snažilo využít Islámský stát k likvidaci syrského režimu a oslabení Iráku s cílem obsadit jeho severní oblasti s ropnými poli. Jenže to zcela nevyšlo a teroristé se rozhodli profitovat sami. 

Z vojenského a ekonomického hlediska se při likvidaci ISIL nejedná o tak velký problém, za jaký se schovávají evropští sluhové amerických zájmů. Bombardováním ropných vrtů, cisteren s ropou a zastavením jejího transferu přes Turecko by poklesly příjmy ISIL přibližně na polovinu. Chemickou likvidací ploch osetých mákem a konopím pro výrobu drog by příjmy poklesly možná o dalších až 20 %. Bombardování elektráren a zemědělského zavlažovacího systému by rozvrátilo celou společnost v prostoru ovládaném ISIL. Systém velení využívající bezdrátová pojítka ISIL lze zarušit. Dále lze ze vzduchu ničit místa velení, řízení, spojení, sklady potravin i munice. A samozřejmě soustředění vozidel a zásobovacích míst s pohonnými hmotami, bez nichž by bojovníci ISIL ztratili mobilitu. Ztráta mobility v tamních prostorech znamená taktický i strategický konec bojeschopnosti. ISIL není schopna pokrýt obě fronty, iráckou i syrskou, takže neustále přesouvá bojovníky a soustřeďuje je v místech potřeby. Turecká armáda má přes půl milionu vojáků, přes 3000 tanků přes 600 bojových letounů a odpovídající počty další výzbroje. Je nesrovnatelně silnější, než ISIL a ve spojení s iráckou armádou, syrskou armádou a kurdskými milicemi by zlikvidovala ISIL v několika týdnech. Zvláště v případě podpory ze strany Ruska a států NATO. Chybí jen ten zájem a vůle. Likvidací ISIL by skončily výmluvy na Asada a Rusko, uprchlíci by se mohli vrátit domů, skončil by kšeft s ISIL a s ropou, skončily by miliardové úplatky Turecku od EU, skončil by řízený rozvrat a islamizace Evropy i sen o druhé Osmanské říši. Pro USA, Turecko, Saúdskou Arábii a jejich sluhy v Bruselu je ideální pokračování války s ISIL na věčné časy. Prezident Asad se rád zbaví teroristů a jejich rodin směřujících za evropským sociálním systémem jako odměnou za služby americkým zájmům a Rusko se může jen škodolibě dívat na sebevražedné výsledky práce evropských politiků. O zastavení proudu takzvaných uprchlíků vlastně mají zájem pouze obyvatelé Evropy, na něž většina jejich demokraticky zvolených reprezentantů vesměs z vysoka kašle.

Americká podpora Turecka a jím podporovaných teroristů je již nepřehlédnutelná. Dále se USA snaží různým způsobem působit na Francii, aby nespolupracovala s Ruskem a nepodporovala syrskou armádu v boji proti teroristům. V neposlední řadě přešlo americké letectvo k přímým útokům proti syrské armádě, takže nepokrytě pomáhá islámským teroristům. Američané se snaží sabotovat ruský boj proti islámskému terorismu i propagandisticky.
Neustále omílají, že dochází k bombardování civilistů; a speciálně pro Evropany je určena legenda, že ruské nasazení zvyšuje počet uprchlíků. Jestli někdo prchá, tak jsou to islámští teroristé podporovaní z Turecka. Logicky prchají ke svým sponzorům. Následně lze předpokládat, že se pojedou zotavovat do EU k mutti Merkelové za peníze evropských daňových poplatníků jako ubozí uprchlíci, dodává Koller.

Na začátku jsem psal, že skutečnost nebo též realita je vše co (skutečně) existuje na rozdíl od pouhých domněnek, představ, iluzí, plánů, přání, možností atd. Smutné je, že výše popsané je ona surová realita dneška, ona depresivní skutečnost o které mnozí z nás neměli doposud ani tušení a za jejíž oponu nechtěli raději ani nahlédnout, aby nebyli zklamáni z mocnosti, které tak bezmezně věřili a bez reptání sloužili.