Jenže podfinancování není jediným problémem české armády, to se dá nakonec ještě nějak řešit. Tím hlavním problémem je koncepce – česká armáda není budována k obraně vlasti, ale jako pomocný expediční sbor NATO. Pokud posloucháte politiky, tak žádný z nich nemluví o tom, že česká armáda ztrácí schopnost bránit Česko, ale že ztrácí schopnost plnit své závazky vůči NATO. Jenže to jsou priority postavené na hlavu, respektive odpovídající imperialistickému pojetí armády, které je v případě AČR z podstaty věci již pár století zcela absurdní.

Když už se diskuse o armádě (díkybohu konečně) otevřela, neměla by skončit handrkování o peníze, ale měla by vést k tomu, abychom si jasně – bez hysterického protiruského sentimentu a dalších ideologických předsudků – řekli, zda armáda vůbec chceme a pokud ano, tak jakou a jestli nám za ty peníze stojí, protože armáda hodná toho jména nikdy nebude levná. A je třeba si přiznat, že to nikdy nebude zcela racionální volba, protože jak praví známý bonmot, generálové se vždy připravují na minulou válku a my dokážeme říct pouze to, jakou armádu chceme, nikoliv jakou potřebujeme, protože to nikdo neví a vědět nemůže.

Rozhodnutí to bude, jak politici s oblibou říkávají, odvážné, ale rozhodnout bychom to měli. A potom to rozhodnutí předložit i lidem v referendu, protože je to jejich armáda za jejich peníze a pokud se s ní neztotožní, bude to a priori slabá armáda. A slabá armáda je luxus, který už máme.

zdroj:http://tribun.name/2014/06/11/sbohem-armado/#more-927637