Hrobaři ekonomiky

Podrobnosti

Z domova / Ekonomika|

8. srpen 2012|

Petr Havlíček|

11148 x

Rating Německa se poprvé otřásl v základech. A není se čemu divit, když je jednou z nejzadluženějších zemí Evropy. Jak to ti Němci dělají, že mají třikrát vyšší mzdu a mnohdy o polovinu nižší ceny potravin, a přitom mají jednou takový dluh, než Češi?

Již delší dobu si lámu hlavu s tím, jak je možné, že německé hospodářství prosperuje i přes to, že jeho státní dluh již vystoupal na cca 82% vůči HDP?

V první řadě mě napadlo: asi tam nemají chemika Kalouska, současného nejlepšího evropského ministra financí, který by jim všechno zdražil, aniž by realizoval sebemenší prorůstová opatření, a tím postupně vykopal ekonomice hodně hluboký hrob. Možná, že němečtí zákonodárci nekradou tolik, jako ti naši, ale pořád to nemůže být hlavním důvodem jejich současného blahobytu. Němci mají také poměrně vysoké daně, a tak jediné, co mě napadá, je to, že Německo doposud profitovalo z obrovitého zadlužení ostatních a kompenzovalo zvýšené náklady na obsluhu svého dluhu tím, že půjčené peníze investovalo ve východních zemích, kde nakupují pracovní sílu podstatně levněji než doma a výnosy plynoucí ze získaných firem, hlavně z bank v okolních zemích, jejich ekonomiku, samo sebou na úkor druhých, drží vysoko nad vodou.

Němcům mimo jiné také s určitostí výrazně pomohly přitroublé investiční pobídky našich politických trumbelínů, které ve své podstatě způsobily obrovský úpadek českých podniků, neboť se staly nekonkurenceschopnými a zahraniční kapitál mohl ovládnout mnoho oblastí, které byly výsadou a dominancí Čechů. (Např. výroba cukru, energetika, automobilový průmysl, bankovnictví, a celá řada dalších oblastí). Z Česka se postupně stává montovna s převládající námezdní silou a ziskem putujícím za hranice.

Náš, ve srovnání s bohatým prosperujícím Německem „chudý“, stát subvencuje investice zahraničních vlastníků a na svůj vlastní národ kašle. Proč to, ksakru, dělá????????????

Jeden příklad hloupé neschopnosti (nebo možná zkorumpovanosti) za všechny: Naši evropští vyjednavači vyjednali podmínky vývozu a dovozu potravin tak hloupě, že na západ nevyvezeme téměř nic, ale pro německé výrobce naopak neexistují téměř žádné překážky vyvézt cokoli k nám.

Pojďme se blíže zaměřit na počátky nynějšího stavu a jeho velmi pravděpodobný scénář: Výchozím bodem byly různě výkonné ekonomiky. Nástrojem, jehož prostřednictvím došlo k odstranění překážek ve smyslu uplatnění hospodářské a obchodní převahy především Německa, bylo zavedení Eura. Jinak řečeno, ekonomicky „slabší“ státy byly kromě jiného připraveny, ve srovnání s těmi „silnějšími“, o výhodu nižších cen. Zároveň přišly o možnost devalvovat vlastní měnu za účelem regulace trhu. ECB se sídlem ve Frankfurtu držela úrokové sazby nízko, jelikož to tak vyhovovalo Německu, což pro „slabší“ státy s menší výkonností mělo za následek omezení přílivu zahraničních investic, a tím bylo stimulováno jejich hospodaření na dluh.

Dalším závažným faktem je, že nynějšími věřiteli „slabších“ států vlastně nejsou „silnější“ státy samotné, ale především jejich banky. Je pravdou, že si některé státy, např. z jižní části Eurozóny, nezodpovědně žily nad poměry, což lze ale přičíst především jejich politickému vedení, které je ovšem s tím ekonomickým (tj. bankami) velmi těsně spjato prostřednictvím korupce. Nicméně věřitelé- zahraniční bankéři převážně z Německa, Francie a Velké Británie- jim stejně nezodpovědně půjčovali a výnos z úroků neefektivně „rozfofrovali“, aby následně s překvapením zjistili, že své pohledávky od dlužníků nebudou schopni nikdy vymoci. A nyní nadchází okamžik, kdy se začne operovat širší solidaritou ve formě tzv. eurovalu, a to nikoli pouze v rámci zemí Eurozóny, ale dokonce i u těch, kteří do ní ještě nevstoupili. Zajímavé ovšem je ono pojetí solidarity ze strany „silnějších“ států- dluhy by chtěly rozmělnit mezi všechny členské státy EU, ale zároveň se vyhraňují proti začlenění svých pohledávek jakožto nákladů na vyrovnávání hospodářství ve společném prostoru, jinými slovy, že nejsou ochotny obětovat své pohledávky vzniklé nahromaděním úroků.

Zdá se tedy, že v současnosti je jejich jediným cílem vyždímat z občanů „slabších“ států veškeré dluhy včetně všeho příslušenství, které jim byly ze strany bank neefektivně poskytnuty, a to prostřednictvím politiků, kteří jsou s finančními institucemi korupčně propojeni, a čím více času na to budou mít, tím pro ně lépe. Podobný scénář byl naordinován také Islanďanům, ti si ale ve své zemi udělali s bankomafií razantní pořádek. Bankéře vyhnali a hlavní viníky z řad politiků zavřeli. A media po celém světě mlčí. Proč asi?????????????

Až se ucho utrhne

Jak se ale jeví ze současného vývoje, každý dluh, a to i ten Německý, má svoje hranice splatnosti. V minulých dnech snížila ratingová agentura Moody's sedmnácti německým bankám finanční spolehlivost z kategorie „stabilní“ na „negativní“ a Německu samotnému pohrozila snížením výhledu ratingu. Podobně dopadlo i Nizozemsko a kupodivu i Lucembursko, což je velmi zajímavé, protože pokud se podíváte na následující graf, je patrné, že Lucembursko je jednou z nejméně zadlužených zemí Eurozóny, a přesto se tato malá zemička, zřejmě vlivem spekulativního kapitálu, potýká s nátlakovou ekonomikou, která má za cíl jediné: zadlužit i tuto malou zemi stejně jako ostatní. Pokud si pozorně prohlédneme graf zadluženosti, je z něho zřejmé, že se k vysoce zadluženým zemím postupně krok za krokem blíží strašidlo neschopnosti udržet splatnost napráskaných dluhů. A tak se, s vědomím blížící se hrozby, snaží nalákat na falešnou ódu o vzájemné solidárnosti celou EU. (Viz. Euroval). Celé toto svinstvo nevzniklo jen tak z ničeho nic, ale bylo postupně vytvářeno na základě dobře naplánovaného scénáře (viz. výše) a já se ptám, co bude jeho konečným dějstvím, až Němci vlivem nastupující recese začnou stahovat výrobu z okolních zemí, aby posílili svoji vlastní zaměstnanost a ekonomiku? Co zbude z proklamací tupých politiků o nutnosti přivést do Česka námi dotovaný zahraniční kapitál? Kdo může mít zájem na možném celosvětovém dluhovém marasmu, který se vší pravděpodobností vyvolá kolaps mnoha ekonomik a bude spouštěčem řetězových reakcí? Kdo vždy vydělal a vydělává na finančních krizích a pravděpodobných nestabilitou vyvolaných válečných konfliktech a následné lidské bídě? Víte to? Znovu odpovím, jako již mnohokrát předtím: Jsou to banky a s nimi spolčený zbrojní průmysl. Tyto dva světy se utrhly z řetězů občanské moci a začínají ovládat státy. I náš stát a jeho zkorumpovaní politici jsou toho zářným příkladem. Většina hlavních kauz se točí kolem zbrojní mašinérie a s tím spojených dluhů. Zřejmě se naše malá země chystá někoho vojensky přepadnout, když modernizujeme tanky, kupujeme pandury, kulomety, Gripeny, letadla Casa a kdo ví, co ještě, a to ve chvíli, kdy se už léta potýkáme s nesplatitelným gigantickým dluhem, kdy chybí peníze na školství, sociální oblast, zdravotnictví a dochází peníze na důchody. Tak co, také se vám zdá, že ti naši politici jsou vlastně najatými hrobníky a ne státníky? A ještě se nestydí si zvedat platy.

Příklady selhání ekonomik

Názorným praktickým příkladem působení ekonomických hrobníků nejsou jen USA, ale např. i Irsko, kde v minulosti propukla šílená vlna nekontrolovatelného přidělování hypoték, která vedla k postavení 553 tisíc domů, přitom Irů je pouhých 4,5 milionu. I nepříliš zdatný ekonom by musel přijít na to, že takovéto dluhové zatížení, které v současnosti činí bezmála 105 % vůči HDP, nemůže ekonomika tak malého státu, jako je Irsko, unést. A také neunesla. K dnešnímu dni téměř 300 tisíc domů chátrá a zeje prázdnotou a stát poté, co je odkoupil od bank, hodlá začít s jejich demolicí. I toto je názorný příklad „práce“ hrobařů ekonomiky.

Bankomafie se cítí být beztrestnou

Jak dokazuje aféra „LIBORgate“, v jejímž průběhu došlo k odhalení mnoha alarmujících skutečností, mezi něž patří, kromě manipulace indexem LIBOR, např. i to, že banky perou špinavé peníze mafie, podvádí na burze, poskytují podezřelý bankoservis Sýrii, Iránu, Saúdské Arábii či Mexickým drogovým kartelům, více ZDE (vložit odkaz: http://www.outsidermedia.cz/Zlocin-stoleti-1.aspx ),

bezprecedentní korupce je v rámci finančního sektoru na denním pořádku. Oni se cítí natolik neohrožení a silní, že již ani neskrývají své veskrze prohnilé úmysly a nekalé transakce. Jak je vidět, velké finanční domy, které mají obrovský vliv na globální ekonomiku, si z platných zákonů dělají pramálo a je jim zcela jedno, že již po několikáté vyvolali finanční krizi. Dle mého názoru je jedním z hlavních cílů bank inflace, která fakticky pohřbívá veškeré občanské úspory. Pokud se opět vrátíme ke grafu zadluženosti, klíčí ve mně podezření, že cílem je dosažení hyperinflace podobné těm, které proběhly v různých časových pásmech v Rumunsku, Jugoslávii, Bolívii, nebo Zimbabwe, ale také v Německu, Rakousku a Maďarsku. Nelze zapomenout ani na Rusko. Ve všech těchto případech hrály banky první housle při smutečním průvodu pohřbívání hodnoty peněz.

Jsme rukojmími globálního průmyslu

Z našeho venkova se zcela vytratil způsob samozásobitelství. Zmizely záhradky se zeleninou a ovocem, byly nahrazeny pěstěnými trávníky s bazény a okrasnými dřevinami. Na venkově se dříve sekala každá mez, aby bylo dostatek píce pro kozy, ovce, krávy a zajíce. Pomalu v každém domě měli vepře, slepice, husy, kačeny nebo krůty. Pro všechno si dnes bez problémů zajdete do supermarketu se zázračnou platební kartičkou. Problém je v tom, že drtivá většina všeho má značku „made in šmejd“ a dováží se kdoví odkud. Naše zemědělství, ač mělo velmi dobré základy, bylo zatlačeno na okraj periférie vlivu a je nuceno produkovat to, co si přeje konkurent, nikoli to, co by si žádalo naše hospodářství, tedy místní spotřebitel. A já se ptám: proboha, kdo dopustil takovou lumpárnu, že vyřadil naše zemědělce z procesu vlády nad vlastním soběstačným potravinovým trhem? A jsme zase zpátky u našich slavných politiků. Oni zkrátka jsou ekonomičtí hrobaři. A nejsou bohužel sami. Němci a všichni ti, co jsou na grafu nejvíce zadluženi, použili úvěry, aby je posléze přetavili na dotace, mimo jiné i pro svoje zemědělce, tak, aby naši zemědělskou výrobu vyřadili ze hry. A to se jim do této chvíle dokonale daří.

V Evropě si není každý roven

Tu zásadní nerovnost lze vysledovat právě v níže uvedeném grafu. Všichni ti, kdo jsou neúměrně zadluženi, si v podstatě žili na dluh, který nejsou schopni nikdy splatit, a tímto jednáním nadhodnocovali svoji skutečnou státní produktivitu, a tak podváděli všechny ostatní a chytře profitovali na úkor těch poctivých. A právě toto svinstvo (nic jiného to totiž není) páchané hrobaři ekonomiky zavede dříve či později lidstvo na rozcestí, které se velmi rychle blíží a nebude z něj cesty zpět. Mám velké podezření hraničící s jistotou, že za projektem společné Evropy nebyly jen poctivé cíle jednoty evropských národů, ale také prohnaná spekulace, jak lehce vydělat na důvěřivosti nic netušícího východoevropana, který se stal nedobrovolným spotřebitelem uměle a dluhem dotovaných produktů.

Indikátorem ekonomické prosperity vždy byla, je a bude zaměstnanost

Podíváme-li se na další tabulku, tentokrát nezaměstnanosti, lze selským rozumem vydedukovat, že i zde je něco v nepořádku. Zaměstnanost, nebo chcete li nezaměstnanost, je tím nejspolehlivějším indikátorem skutečné prosperity státu a vysoká zadluženost země se, chtě nechtě, musí zákonitě promítnout do stavu nezaměstnanosti. Ponechme stranou, že se všechny státy, našeho nevyjímaje, snaží tento ukazatel výsledku hospodaření všemožně vylepšit (mnohdy obyčejným podvodem) ve svůj prospěch a položme si otázku, jak je možné, že Německo je, i přes svůj gigantický dluh, v nezaměstnanosti téměř na konci tabulky. To přece nedává žádný smysl. V médiích se neustále do nekonečna opakuje, že Německo je největším odbytištěm pro český vývoz. Ale už se neříká, že tento vývoz je z velké části realizován Němci samými, neboť oni jsou vlastníky stěžejních vývozních firem v Česku. Takže se jedná o vývoz ve vlastní německé režii (viz automobilový průmysl) a výhody z něj plynoucí. Co se asi tak stane, až na Němce dolehne dluhová past, ke které se blíží stejně rychle jako ostatní zadlužené státy? Češi budou tím prvním „na ráně“, na koho dopadne tíha blížících se problémů zadluženosti. Výsledky agentury Reuters nasvědčují, že Eurozónu čeká velký pokles spotřebitelského trhu, jenž bude provázen růstem nezaměstnanosti s hrozivou prognózou překonání 13%. A tak mě napadají zvláštní myšlenky. Německu se nepodařilo dobýt Evropu vojensky, tak to zřejmě zkouší ekonomicky. Doposud mu to za pomocí dluhů a na úkor celé Evropy vycházelo. Co ale bude dál ???!!!!!!!!!!!!

Nechci být nositelem špatných zpráv a strašně rád bych se mýlil, ale je docela pravděpodobné, že konec roku 2012, respektive začátek roku 2013 přinese na základě neudržitelného propadu celosvětových tržních mechanizmů paniku na celosvětové burze, a ta vyvolá následný burzovní krach. Co bude následovat dál, to nevím, ale jedním faktem si jsem zcela jist. Lidé přijdou o svoje úspory, tak, jak o ně v minulosti přišli již mnohokrát.

Petr Havlíček

Komentáře