V letním poledni dopadá na naše území sluneční energie o intenzitě zhruba 1000 Wattů na každý čtvereční metr. Většina této energie se buďto spotřebuje na odpar vody, nebo se využije na ohřátí povrchu a vzduchu. Čím více energie je spotřebováno na odpar, tím méně se povrch ohřeje. Zatímco v krajině s dostatkem vegetace dobře zásobené vodou se jen cca 10-20 % sluneční energie přemění na teplo, v odvodněné krajině bez dostatku vegetace to může být i okolo 80 %. (Tento princip výborně popisuje doc. Jan Pokorný zde).
Každý čtvereční kilometr plochy bez vegetace (např. centra města, skladového areálu, nebo i holého pole po sklizni) vytváří teplo výkonem až 800 MW, což odpovídá velké uhelné elektrárně nebo více než polovině výkonu jednoho reaktoru v Temelíně.
Vzhledem k tomu, že člověk výrazně odvodnil krajinu a oproti přirozenému stavu snížil podíl vegetace, značně narostl podíl sluneční energie, který se přemění v teplo. Ukázkovým příkladem jsou tzv. městské tepelné ostrovy – tedy nárůst teplot povrchu i vzduchu ve městech oproti okolní krajině. Kvůli tomu klesá pohodlí obyvatel měst a může to vést i ke zdravotním problémům.
Toto přehřívání měst (ale i např. holých polí) má devastující vliv na celé okolní mikroklima. Horký suchý vzduch stoupá vzhůru, kde může rozpouštět oblačnost a tím prohlubovat sucho; naopak v případě konvektivních situací (kdy vzniká bouřková oblačnost) může tento proud horkého vzduchu výrazně posílit bouři a zesílit nebezpečné projevy, jako jsou velké kroupy. Osobně jsem přesvědčen, že právě tento princip byl příčinou silného tornáda na jižní Moravě 24. 6. 2021 – při pohledu na mapu škod je dobře vidět, že tornádo vzniklo z městského tepelného ostrovu Břeclavi, poté nasávalo horký vzduch nad zasaženými vesnicemi, mírně zesláblo za Lužicemi (kde bylo o něco více vegetace), opět výrazně zesílilo nad městským tepelným ostrovem Hodonína a poté zaniklo v lesnaté oblasti u Ratíškovic.
Řešením tohoto problému je tzv. modro-zelená infrastruktura, tedy soustava zeleně a vodních prvků v krajině či přímo ve městě. Pokud do měst i zemědělské krajiny vrátíme dostatek vodních prvků či vegetace zásobené vodou (nemusí se jednat jen o lesy, stačí remízky, aleje, drobné mokřady, meziplodiny na polích apod.), tak se více sluneční energie spotřebuje na odpar vody, což přinese výrazné zeslabení letních veder a větší pohodlí pro lidi.
Osobně jsem na toto téma dělal vědecký výzkum – pro ukázku uvádím jeden z mých grafů z letního dne v centru Českých Budějovic. Tyto „modro-zelené“ prvky (zejména vzrostlé stromy, ale v menší míře i další prvky) přinesly průkazný ochlazující účinek pro své okolí. Proto je potřeba ve městech sázet stromy (pokud možno vysokovzrůstné) – a tam, kde to není možné, tvořit alespoň keřové porosty, trávníky, kašny a fontány. Velký potenciál v sobě skrývají také zelené střechy (ploché střechy pokryté skalničkami) a také zelené stěny, tedy stěny pokryté břečťanem či jinou popínavou rostlinou.
V měřítku celé krajiny pak nárůst plochy rozptýlené vegetace (remízky, aleje, mokřady aj.) významně zlepší jak teplotní, tak i vlhkostní poměry a pravděpodobně přinese rovnoměrnější prostorové i časové rozložení srážek.
Zejména je ale potřeba odmítnout klimatickou ideologii. Veškeré zdroje, které jsou dnes plýtvány na ten “boj proti CO2”, je potřeba věnovat na potřebné kroky, jako je právě ozelenění měst, návrat remízků do krajiny nebo zvýšení podílu humusu v půdě.
RNDr. Jan Sedláček, krajinný ekolog a místopředseda Národní demokracie
Zdroj: https://narodnidemokracie.cz/za-vlny-veder-nemuze-co2-nybrz-to-jak-zachazime-s-krajinou/
