Záminkou k napadení ambasády byl dvouhodinový americký film Innocence of Muslims (Nevinnost muslimů), který natočil americko-izraelský filmař Sam Bacile. Film zobrazuje zakladatele islámu Mohameda mimo jiné jako nezodpovědného sukničkáře, co schvaloval pohlavní zneužívání dět. Snímek z roku 2011 za pět milionů dolarů financovalo na sto židovských sponzorů. "Islám je rakovina, tečka," řekl podle AP šestapadesátiletý Bacile.
Jak se do lesa volá, tak se z Libye ozývá. Svatá prostoto. Že vyrobení filmu nemá nic společného s vládou USA? Že to byl SOUKROMÝ PROJEKT soukromého občana? Že nezáleží na tom, jestli je film pravdivý, nebo urážející muslimy, že jde pouze o fakt, že muslimové nerozumí tomu, co je svoboda slova...? Bdím nebo sním? Tento nesmysl je zabitému velvyslanci platný asi jako mrtvému zimník. Jestli ho zabili kvůli soukromému kšeftu nebo ne. Tato úvaha je hodná skutečně mudrce...
Důležitá jsou fakta; celý libyjský problém začala faleš světových politiků. Farizejstvím Obamy, Camerona, Sarkozyho, Barossa či Berlusconiho, co Kaddáfího objímali, jak zrádní Jidášové, aby ho pak bez mrknutí oka zradili a začali bombardovat. Úlisní zbabělci a bezpáteřná individua… Proč? V Libyi se přece nachází 3,3 procent prokázaných světových zásob ropy a ve státní pokladně na 140 tun zlata. USA bylo v čele NATO, co způsobila lež a nic než sprostou frašku, s milionem mrtvých.
Jak napsal profesor PhDr. Oskar Krejčí, CSc., prorektor Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha: „Vítěz války o Libyi bude moci přerozdělit těžební koncese a případně upravit vývozní daň na ropu. Je třeba se v těchto místech „zabukovat“, aby byl po ruce i Perský záliv. Kolem něho je přece Írán s více než 10 procenty světových zásob ropy a téměř 16 procenty světových zásob plynu. …“
Je zde ovšem také americké lobby - Kuvajt, Katar a Sjednocené arabské emiráty, všichni se zhruba sedmi procenty světových ropných zásob. To vše mají USA pod plnou kontrolou. Sídlí tady totiž námořní část Centrálního velitelství ozbrojených sil USA. Pod toto velitelství spadá i oblast Středního východu, Střední Asie a východní Afriky. Řídí Pátou flotilu, která s 15 tisíci muži na palubách kraluje v Perském a Ománském zálivu, Arabském a Rudém moři. Kromě námořníků je ovšem v arabském světě rozmístěno 27 tisíc vojáků Spojených států (bez kontingentu v Iráku) na několika desítkách základen. Vojáci USA jsou tak v 150 zemích světa, ovšem zatím nejsou (nebyli) v Libyi.
Libye má největší zásoby ropy v Africe a před zahájením občanské války těžila asi 1,6 milionu barelů denně, zhruba dvě procenta světové produkce. Napodobí Obama slova Bushe mladšího: “Přinesli jsme libyjskému lidu svobodu a demokracii…” Hovno, resp. ó nikolivěk, jak říkal náš pan řídící… Další vítězství ropy, zbraní a zlata nad duchem… Lanařící skauti byli na tribunách a vše na ploše bedlivě sledovali.
Sestavu svého letectva chtějí v nejbližší budoucnosti posílit Brazílie, Japonsko, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Švýcarsko. Potřebují super útočníka. Největší tendr na nákup vypsala Indie, která hodlala koupit 126 bojových letounů. Do soutěže se kromě strojů Rafale a Typhoon hlásil také americký Boeing se svým strojem F/A-18E/F Super Hornet, Lockheed Martin se strojem F-16 Fighting Falcon a na svoji předváděčku v barvách NATO čeká i švédský koncern Saab AB se stíhačkou Gripen…
Plných 38 procent amerického zbrojního vývozu směřuje na Blízký východ, včetně nejnovějšího nákupu Spojených arabských emirátů – patrioty PAC-3, jejichž nákup byl stvrzený v prosinci 2008 a nákup systému THAAD, který byl definitivně potvrzen počátkem 2009. Válka je požehnaný byznys. Na „obavách ze zbrojního potenciálu Íránu“ vydělají opět hlavně americké zbrojařské firmy.
Boeing, Lockheed Martin, Northrop Grumman či General Electric se podílejí na armádní zakázce pro vystrašenou Saúdskou Arábii v hodnotě šedesáti miliard dolarů. Největší zbrojní obchod v dějinách USA teď čeká zásluhou hrozeb Ahmadínežáda na podpis Baracka Obamy, pak půjde do Kongresu k připomínkovému řízení. Rijád nakoupí 84 nových a sedmdesát zmodernizovaných stíhaček F-15 a 178 vrtulníků.
Společnosti Boeing, která vyrábí stíhací letouny F-15 a vrtulníky Apache a Little Bird, podpoří saúdská objednávka přímo či nepřímo až 77 tisíc pracovních míst po celých Spojených státech. Firma Sikorski společně s General Electric dodává vrtulníky Black Hawk, jichž si Rijád objednal dvaasedmdesát. Izrael si stěžoval, že USA prodávají Arabům stíhačky F-15, tak dostal jako jediný její nejnovější verzi…
Podle zprávy amerického Kongresu USA a Rusko kontrolují více než polovinu světového trhu se zbraněmi. Z USA loni pocházelo 35 procent zbraní, z Ruska 21 procent a z Číny jen pár procent, navíc tam mají zakázáno nosit zbraně, kromě vojska a policie. USA vydají ročně na zbrojení asi 600 miliard USD, Čína pouhých 100 miliard USD… Zbrojení v USA, které mají více než čtyřikrát míň obyvatel, prostě roste sedmkrát rychleji, jako jejich HDP. Co by asi tak řekli Američané, kdyby také Čína chtěla zvyšovat výdaje na válku 7 x rychleji, jako své HDP? To by bylo křiku a přitom by udělala jenom to samé, co USA..
Podobnost čistě náhodná, když čeští politici objevili termín "humanitární bombardování..." A ještě tedy vtip o české vládě: Petr Nečas navštíví Anglii a je přijat královnou Alžbětou. Protože závidí Angličanům, jak jim státní správa pod královským vedením pěkně a efektivně funguje, ptá se královny, jaký na to má recept. Královna odpoví: “Já se vždy snažím obklopit moudrými a inteligentními lidmi - sama nemůžu všemu rozumět.” Nečas na to: “Tomu rozumím, Vaše Veličenstvo, ale jak zjistit, kdo je inteligentní?”
Královna se usměje: “Uděláme si malý test.” Nechá si vytočit číslo Tonyho Blaira a říká mu: “Tony, odpověz rychle na otázku - je to syn tvého otce a není to tvůj bratr - kdo je to?” Blair pohotově odpoví: “No přece já!” Nečasovi se to moc líbí a hned po návratu se rozhodne přezkoušet své lidi. Jako první mu padne do ruky John. “Radku, odpověz rychle na otázku - je to syn tvého otce a není to tvůj bratr - kdo je to?”John si nechá otázku zopakovat; pak se vymlouvá, že se nejprve musí zeptat ženy a svého asistenta, ale že na ně vyvine tlak a do 24 hodin bude znát odpověď. Celou noc nespí, převaluje se v posteli, a pořád nic. Ráno potká v parlamentu na chodbě Škárku - sice ho nemá rád, ale účel světí prostředky, a tak se ho rozhodne využít. “Ty, odpověz rychle na otázku - je to syn tvého otce a není to tvůj bratr - kdo je to?”
“No přece já!”, odpoví překvapený Škárka. John přiběhne celý rozradostněný za Nečasem a hlasitě volá: “Už vím, je to Škárka!” Nečas ho popadne pod krkem a řve ještě hlasitěji: “Ty jsi ale debil, je to Tony Blair!!!”
Inu, jak se do lesa volá, aneb Zabili jste mi strejčka, tady máte přes držku, navíc jsem křtěný valašský katolík a žádný žid, ke všemu absolutní nestraník...
Snímky Břetislav Olšer
S Radou revolučního velení Libye na věčné časy a nikdy jinak…
Jak vzpomíná ministryně zahraničí Riceová na diktátora Kaddáfího?
Mecenáš nevěstek Silvio, co už jednou dostal replikou do zubů…
Libyjec, co “předstíral” rakovinu prostaty, opravdu na ni zemřel…
