Souvisí morální pokleslost politiků s intelektuální retardací?, aneb Proč vládní představitelé nezvládají banální povinnosti civilizovaného státu?

Podrobnosti

Blogy / DALŠÍ BLOGY|

27. červenec 2012|

Pavel Victorin|

4863 x

Příznačná a slavná historka, kterou T. G. Masaryk vyprávěl českému spisovateli Karlu Čapkovi, je z jeho pobytu v Moskvě v roce 1917, v době těsně po vypuknutí bolševické revoluce. "Na nádraží jsem nechal kufry a jdu do hotelu National, kde jsem měl objednaný pokoj. "Kam jdete?", ptá se mne oficír.

Řekl jsem, že do hotelu National. "Nelze", povídá on - "střílí se tam". Na náměstí vidím, že se střílí z obou stran z pušek i kulometů. Důstojník mi poradil, abych šel do hotelu Metropol. Jdu - přede mnou jde člověk, dá se do běhu a vklouzne do velkých vrat, která mu pootevřeli. Byl to hotel Metropol. Tož já běžím za ním, ale mně zabouchli vrata před nosem. Tluču na ně a volám - "Co děláte, otevřete!" Portýr na mne volal - "Jste náš host? Jinak vás nemůžeme pustit, máme obsazeno". Nechtěl jsem lhát, tak jsem na něj vykřikl - "Nedělejte hlouposti a pusťte mně!" On se zarazil a pustil mě dovnitř".

Masarykova osobní historka je o tom, že i když mu doslova šlo o život, nechtěl lhát. Zakladateli našeho prvního demokratického státu bylo bytostně cizí poskytnout jednoslovnou mylnou informaci obyčejnému vrátnému, byť by mu garantovala život. TGM nikdy a v ničem nechtěl lhát.

Když se v polovině 30. let začalo projevovat jeho stáří a poprvé vážně onemocněl, politická reprezentace před národem chtěla tajit pravý stav věcí. Masaryk svou bezmoc těžce nesl, ale na situaci reagoval postesknutím - "Proč se lidem neřekne pravda?" Nebál se veřejnosti přiznat pravdu o svém zdravotním stavu, že prezidentskou funkci již fakticky nevykonává, že je pro něj obtížné přijmout zahraničního velvyslance a že se již ani nedokážu podepsat pro nadměrný třes ruky.

Náš skutečný první prezident, působící v čele našeho samostatného státu v létech 1918 - 1935, respektovaný filozof, sociolog, spisovatel a politik nechtěl nikdy o ničem lhát. Budoucnost národa a státu spojoval s hlubokým přesvědčením o nezbytném prosazování pravdivosti v politice od hlavy státu počínaje, při stálém prověřování pravdivosti politiků otevřenou diskuzí a demokratickými mechanizmy.

V současné Klausově a Nečasově ČR ale úspěšnost politiků závisí na schopnosti říkat vždy jen právě to, co je podle nich prospěšné pro jejich vlastní kariéru a zcela běžně veřejnost klamat a dokonce svůj stát a jeho občany pro vlastní prospěch nestydatě okrádat.

Například "doživotní poslanec" - na své alma mater - právnické fakultě v Plzni, při podvodu s diplomovou prací nachytaný Mgr. Marek Benda, pro lepší udržování veřejnosti v nevědomosti, prosadil "náhubkový zákon", který objektivně představuje krok zpět z hlediska svobody slova a šíření informací v Česku. Ten samý placený profesionální "zástupce lidu" razantně prosazuje církevní restituce i když je mu známo, že s nimi nesouhlasí cca 90% občanů. Cítí se zkrátka "moudřejší" než ti, kteří ho do funkce dosadili a kteří jej za zastupování jejich zájmů nadstandardně platí.

Bezobsažná a vyprázdněná slova a nepoctivé jednání, se stalo "modem operandi" /charakteristickým stylem práce/ nejen pro premiéra Nečase. Naše vlastní státní historie nás učí, že společenský stav, kdy slova státních představitelů neměla pravdivý obsah a autenticitu, byl charakteristický pro protektorátní a poúnorové komunistické vlády, včetně normalizačních vlád za prezidenta a generálního tajemníka Husáka, jakož i později za vůdce státostrany Jakeše. Současný premiér Petr Nečas, bohužel, se stal přímým pokračovatelem historicky zavrženíhodného vedení státu pomocí vyprázdněných slov a ovládání veřejného mínění vydáváním neupřímně míněných slibů a klamných prohlášení.

Každý pokleslý státník spoléhá na špatnou paměť voličů a jejich nemožnost či neschopnost vytvořit si správný vlastní názor. Jde o spoléhání na "hloupost davů", na které systematicky stavěl ve III. Říši Adolf Hitler, za podpory mistra propagandy - ministra Goebelse. Obdobný přístup k občanům se ukazuje být typickým rysem českých politických lídrů. Smyslem jejich existence naštěstí není genocida některých skupin občanů a ovládnutí zeměkoule, nýbrž "pouze" beztrestné praktikování finanční kriminality, zejména korupce, k bezpracnému osobnímu obohacování.

Smutným stádiem existence pokleslých českých politických stran je, že jejich členové uvěří svým vlastním lžím a často pocitu vlastní nadprůměrné chytrosti. Jako exministryně obrany JUDr. Vlasta Parkanová, která dokonce zaměňuje okrádání občanů za "důkaz její lásky ke státu". Po svém vydání k trestnímu stíhání za předražený nákup letadel CASA o téměř 400 milionů korun, tak jmenovaná politička v emotivním proslovu dne 11.7.2012 poděkovala poslancům za dva roky spolupráce a svůj projev zakončila patetickým zvoláním - "Z politiku neodejdu - na to mám tuto zemi příliš ráda!". Místo vypískání ze scény za patologický scestný blábol pak byla v poslanecké sněmovně odměněna potleskem svých kolegů.

Lžím o své osobní poctivosti a odborné schopnosti prospívat ekonomice státu a vyvést Česko z dluhové pasti, patrně již také věří i stranický kolega Parkanové - ministr financí Kalousek, který je vzděláním chemik a v oboru ekonomie zcela nevzdělaný diletant. V uplynulých dvaceti létech dokonce osobně uzavřel řadu finančně katastrofálních smluv pro stát, avšak proto, že dosud nikdy nebyly protikorupčními orgány šetřeny, zůstává úspěšným politikem a významným členem vlády. Nikoho z rezignujících občanů Česka už ani nepřekvapuje, že tento člen vlády otevřeně razantně útočí a bez zábran operuje nepravdami, vulgárnostmi a pokleslými intrikami proti představitelům Zákona a Spravedlnosti, vykonávajících poctivě svou práci.

Samozřejmě, že za pokleslost současné české vlády jsou na nejvyšších stupních mocenské hierarchie v pracovním pořádku objektivně zodpovědní jako první prezident státu a hned po něm premiér i když se oba tváří, že se jich katastrofální úroveň české nejvyšší politické scény netýká.

Důsledkem krajně pokleslého vládnutí našemu státu je, že v současnosti jako občané prožíváme některé, v civilizovaných státech zcela nemyslitelné absurdnosti, kdy stát už zjevně neplní své banální povinnosti a není proto již oprávněn žádat plnění běžných povinností od svých občanů. Mám na mysli již několik týdnů nefungující celostátní registr motorových vozidel. Policisté každého civilizovaného státu v Evropě by měli odchytávat a trestat majitele aut a motocyklů, že nemají registrační značky a ověřený původ nově nabytých ojetých vozidel, ale náš stát nemůže žádat po svých občanech nemožné plnění, protože tuto nemožnost sám zapříčinil a nemůže proto za necivilizovaný stav v evidenci motorových vozidel občany trestat. Naše občany, za nezaviněné vady v evidenci a označení jejich vozidel, však mohou trestat policejní orgány v okolních státech, kam musí cestovat třeba kvůli plnění pracovních povinností a obživě.

Místo toho, aby k této další z mnoha ukázek neschopnosti vlády premiér s omluvou trápení daňových poplatníků ukončil a se svým kabinetem "lží a permanentní ostudy" konečně odstoupil, spolu se svou místopředsedkyní vlády, Mgr. Karolinou Peake - rozenou Kvačkovou /jmenovaná mimochodem klamně předstírá "zápaďácký původ" nerespektováním závazného přechylování českých ženských příjmení koncovkou - "ová" a která se udržela ve vládě nepoctivým trikem se založením nové obskurní politické strany "LIDEM"/, veřejnost sytí báchorkami o údajném  odvolání ministra dopravy Pavla Dobeše za vpředu zmíněný trvale kolabující registr automobilů, za který mají daňoví poplatníci uhradit nezákonně sjednanému soukromému zhotoviteli cca 40 milionů korun.

Přitom zkompromitovaného ministra dopravy nemůže z vlády pustit ani Peake - Kvačková, ani Nečas, protože díky jeho přeběhlictví" ze strany Věcí veřejných do strany LIDEM, se tento člen "klubu politických turistů" stal dalším "jazýčkem na vahách", který může rozhodnout o budoucnosti chatrné Nečasovy vlády. Dle odborných průzkumů o Nečase a jeho vládní kabinet již nestojí přes cca 85% občanů. Normalizační komunističtí lídři - Husák i Jakeš, se spolu vládnoucími soudruhy, reálně mívali větší procento sympatizantů než údajně "demokraticky vládnoucí" současný český premiér.

Samozřejmě i toto období, které právě prožíváme, jako vždy nejspravedlivěji zhodnotí až historie. Dospělý mentálně zdravý člověk, žijící v současné ČR, ale nemusí být nějakým prorokem, či odborně kvalifikovaným prognostikem, aby mu bylo jasné, že období vlády nesplněných slibů, lží a klamných úskoků, vykazující neschopnost zvládat elementární povinnosti vůči svým občanům, nikdy nebude patřit mezi "světlé okamžiky" české státnosti.

Komentáře