SESTAVOVÁNÍ VLÁDY

Při takovém výprasku, jaké strany dostaly v letošních volbách do sněmovny, se jejich lídři měli proto okamžitě vzpamatovat a začít se chovat vstřícněji k vítězi. Což se ale prakticky vůbec neprojevilo. Všechny strany unisono dál se před veřejností naparovaly svou m orálkou, podle níž se odmítají podílet na vládě, kterou by měl vést premiér trestně stíhaný, čili s Babišem do vlády nikdy.

Ukázalo se hned po sečteni hlasů, že Babiš je nejen řemeslně zdatný podnikatel, ale už i vyzrálý politik. Jako suverénní vítěz voleb začal ihned s průzkumem povolební situace, daleko dříve, než vůbec věděl, že jej prezident pověří pokusem o sestavení vlády. Jednal se všemi stranami, které se dostaly do sněmovny. Jak již řečeno, všechny odmítly nabídku spoluúčasti ve vládě. Pouze u SPD je to sporné. Okamura osobně nyní tvrdí, že SPD nabídla Babišovi vládní spoluúčast, jenže já si vzpomínám, že po jednání s vyjednavači hnutí ANO Okamura v televizi dvakrát zdůraznil, že s ANO nejednali o vládní účasti. A při tom, jako ostatní lídři, dál mlel stejnou písničku o obviněném premiérovi.

Všichni, kdo se moralistně vymezují proti premiérovi ve stavu trestního stíhání, se chovají pokrytecky. Ve světě by to nebyl jediný případ. Jen si kupříkladu vzpomeňme na Berlusconiho. A já si nepamatuji, že by někdo z našich vedoucích politiků kritizoval Itálii za to, že má premiéra policejně stíhaného. To zaprvé. Za druhé všichni dobře ví, že celé Babišovo stíhání může vyřešit prezident škrtnutím pera. Takže strany, které odmítají vládu s obviňovaným premiérem, neútočí ani tak na Babiše, ale opět a zase především na Zemana. Babišovi dávají navíc nepokrytě najevo, že ve sněmovně budou hlasovat pro jeho vydání, čili zbavení imunity.

Pro mne je důležité, co tím lídři stran sdělili veřejnosti. Odmítnutí vládní spoluúčasti je totiž přijatelné pouze u Pirátů a částečně u KSČM. U Pirátů proto, aby se ostříleli a u komunistů zase proto, že ta strana už dávno neví, co by chtěla. Ráda zdůrazňuje, když jí to vyhovuje, že je antisystémová, ale v praxi dělá všechno proto, aby se současný politický systém udržel a především pak její ostřílení vlci v něm. Odmítnutí spoluúčasti ve vládě je největší, ba až osudovou chybou pro druhou nejsilnější stranu, ODS. Jednak proto, že s ní Babiš kalkuloval, protože by tím mělo ANO ve vládě pouze jednoho partnera. Leč nevýrazný Fiala svým postupem sdělil voličům ODS, že strana nemá zájem plnit svůj program a veškeré veřejnosti pak, že strana nehodlá ani plnit svrchovanou vůli svých voličů, čili spravovat stát. Chybně se v tomto směru zachovali Lidovci a také ČSSD, nemluvě o starostech. Babiš tím u veřejnosti jasně vyhrál první „game“. Dokázal jí, že žádná ze stran nemá zájem plnit vůli svých voličů.

Babiš ovšem ještě před pověřením sestavit vládu učinil další krok. Oznámil veřejnosti, že tedy sestaví menšinovou vládu s odborníky. Podle exprezidenta Klause prý to byla chyba. Já tvrdím, že naopak. Strany tím dostaly možnost, v dalším jednání s ANO, si za vyjádření důvěry menšinové vládě vynutit zařazení některých svých programových cílů už do vládního programu. A opět se strany, až na výjimky zachovaly stupidně, když striktně odmítly dát důvěru menšinové vládě. Babiš tím, ještě před svým pověřením vyhrál prakticky celý set. Díky tomu, že nevyjednával čistě kabinetně, tak jako bonus už před pověřením k sestavení vlády odmaskoval vedení všech stran. Veřejnosti názorně ukázal, že lídří stran nejenže nehodlají plnit vůli voličů, ale dokonce nemají ani zájem plnit svůj program. Všichni, kdo sledují politiku totiž ví a Okamura to dokonce právě v těchto dnech na základě svých čtyřletých zkušeností veřejně prohlásil, že žádná strana v opozici zatím nedokázala nic ze svého programu realizovat. Platí totiž, což je zase můj názor, že v naší zemi panuje pořád zapšklá politická atmosféra, v níž je opozice jakýmsi třídním nepřítelem, kterého je třeba naprosto umlčet, když už nejde zničit.

První pokus o sestavení vlády

Babiš podle Ústavy i zvyklostí byl prezidentem pověřen sestavením vlády. Ani potom žádná strana zásadně nezměnila svůj postoj. Snad s výjimkou KSČM, která byla ochotna podpořit důvěru menšinové vládě svou pasivní rezistencí.

Takže všechny strany dále utvrdily veřejnost minimáůlně v tom, že

-nehodlají plnit pověření voličů a podílet se jakkoliv na správě státu,

-nemají zájem plnit svůj program,

-nechtějí převzít vládní odpovědnost,

-nehodlají dát důvěru menšinové vládě, čili dávají přednost nestabilitě až chaosu v zemi,

-nadřazují své, mnohdy pouze osobní zájmy, nad zájmy veřejnosti a potřeby státu.

V mých očích tak Babiš při zahájení prvního pokusu o sestavení vlády měl už vyhranou nejen hru a set, ale i celý zápas. Už se nemusel zdržovat dalším nekonečným vyjednáváním, čti handrkováním a mohl začít sestavovat tým, který mu bude loajální. Bohužel. Strany totiž nevyužily ani toho, aby jako odborníky mu do vlády propašovaly osobnosti sympatizující s jejich programem.

Nevím, s čím ve skutečnosti počítají vedoucí politici především ODS a Lidovců. Pokud nejsou vedle své politické hlouposti dokonce všeobecnými tupci, tak si přece mohou lehce spočítat, že žádná většinová vláda bez účasti ANO vzniknout nemůže, protože by se na ní museli podílet buď komunisté, nebo Okamurova SPD, které jsou v očích všech ostatních extremisty. Takový vládní pel-mel i s KSČM by dokonce nedosáhl na většinu. S Okamurovým SPD by sice měl pohodlnou většinu, leč v praxi by se nikdy na ničem zásadním nedohodl, protože kupříkladu „vždyvládnoucí“ pidimužíci Lidovci by jako obvykle vládu vydírali a TOP 09 se svou nadutostí by většinu svým vetem jenomk rozbíjela. Což potvrzuje mou tezi, že ANO ještě před pověřením Babiše sestavit vládu už vyhrálo zápas. V mých očích ale především proto, že důkladně demaskovala ostatní strany, takže případné mimořádné volby by pro ně nedopadly dobře.

K mimořádným volbám jen jedna poznámka. Do sněmovny se propracovala nadpoloviční většina nových tváří a jejich nositelé si vidinu stotisícového měsíčního příjmu jenom tak bez boje nedají vzít. Nehledě na to, že strany mají prázdné pokladny a mnohdy i dost vysoké dluhy, takže Babišovo ANO by mělo opět obrovskou výhodu. Je tedy otázka, s čím jednotlivé strany a jejich vyjednávající týmy vlastně kalkulují.

Čím déle budou všichni pidimužíci letošních volebních výsledků dělat drahoty, tím spíše přijdou i o to málo, co se jim podařilo ještě u voličů uhrát, třeba ze staré známosti. Občané jim případnou sabotáž voličské vůle, státní stability a chuti prosazovat svůj program určitě nezapomenou spočítat. I kdyby konec konců Zeman neobhájil svůj post, na situaci se fakticky nic moc nezmění. Naopak, mimořádné volby, tak nevýhodné pro dnešní poražené, budou ještě urychleny. Dneska už vím, že veřejnost je natolik politicky vyspělá, že by v nich skutečně zhodnotila, kdo má zájem spravovat stát a kdo jenom prosazuje své, mnohdy obskurní zájmy.

Stanislav A. Hošek