Skupina na ministerstvu vnitra vzniká v rámci Auditu národní bezpečnosti. Podílejí se na ní ministerstvo zahraničí, vnitra a obrany. Úkolem je prý zamezit vlivu informační války ze strany Ruska i jiných mocností. Inspiraci prý našli v zahraničí, kde podobné týmy také vznikají. Inspirace ze zahraničí je takovým vděčným zaklínadlem, když chtějí trošku přitáhnout šrouby. Inspirujeme se tak například od Německa, které se snažilo ututlat novoroční násilnosti imigrantů, nebo od Francie, kde v rámci prodloužení výjimečného stavu dostala státní moc takové plošné pravomoci vůči občanům, které si nezadají s totalitními režimy. Vše pod deštníkem starého známého „kdyby to mělo zachránit jediný lidský život“. Je to prostě osvědčené a na většinu lidí, která nejde do hloubky, to zkrátka zabírá.

V souvislosti s novou aktivitou ministra Chovance jsem si vzpomněl na komunistickýÚřad pro tisk a informace, který vznikl v srpnu 1968, tři dny po návratu našich soudruhů z Moskvy. Také oni si tam byli pro inspiraci, stejně jako soudruzi současní, byť oblečení do různých politických trik, kteří si pro noty jezdí do Bruselu. Také oni tehdy nesli nelibě přílišnou svobodu informací a měli potřebu kontrolovat, usměrňovat a cenzurovat tisk, rozhlas, televizi a ČTK. Internet nebyl ve výčtu jen proto, že neexistoval. Zařadili by ho také. Mezi první pokyny tehdejších soudruhů patřil zákaz používání konkrétních slov. Šéfem úřadu se stal Josef Vohnout. Bez komentáře. V té době byl Západ ještě normální. Žádný newspeak. Tuto sportovní disciplínu si osvojili až soudruzi současní, napříč EU. Kromě slov hodných ke sledování a mazání vytvořili novořeč, která dává původním významům slov úplně jiný směr. Majstrštyk v oblasti novodobé propagandy a manipulace.

Ti, kteří pojmy v novořeči tvoří, ti, kteří je propagují, ale i ti, kteří bezhlavě bez vlastního kritického zhodnocení důsledků na celou společnost podlehnou a osvojí si je, mají svůj zásadní podíl na vniku skutečného extremismu, končícího nezřídka i násilím. Když cokoli uměle vychýlíte z přirozeného vývoje a běhu věcí, vždy vzniknou síly, které mají tendenci vyvažovat. Internet byl ještě nedávno svobodným zdrojem informací k jejich vyhodnocení každým zvlášť. Neutvářel názor, poskytoval podklady ke vzniku názoru. Každým dnem je právě proto představiteli státních mocí ořezáván a snahy o jeho cenzuru nabírají na obrátkách. Místo otázek „proč nám a našim informacím občané nevěří“ nebo „proč nemáme jejich důvěru v to, co říkáme my“, jako zdroj poučení, jdou po těch, kteří říkají něco jiného.

Založení novodobého Úřadu pro tisk a informace je projevem naprostého nepochopení a neschopnosti přečíst situaci. Nepomohlo to komunistům a jejich režimu, nepomůže to ani současnému establishmentu. Máme tu povinné bruselské kvóty na vysílání „správných“ pořadů a podporu z veřejných peněz všech jen vybraným „správným“ názorům, ale „více Evropy“ nikde. Je pošetilé myslet si, že za to může internet. Cenzura internetu současnou státní mocí vyvolá ještě větší nevoli občanů, stejně jako ji vyvolala komunistická cenzura tisku, rozhlasu a televize. Lidé nejsou zase tak blbí, jak si v socialistickém Bruselu nebo v naší socialistické vládě myslí. Je jedno, na jakou světovou stranu si jezdíte pro noty, když jste odtržení od reality a nepoužíváte rozum.