Proč jsem raději Evropanem, než Čechem?

V této krajně vyhrocené atmosféře, už v české škole, nějaký spolužák na mě třídní učitelce nastražil hákový kříž, nakreslený křídou na ulomeném pravítku, v té době nejtrestnější to politická provokace. Reakce učitelky byla předvídatelná.

Když ten hákový kříž u tabule, vedle křídy našla, zeptala se přísně kdo to udělal. Nikdo se nepřihlásil a tak vtrhla energicky do mé uličky, jako kdyby již viníka znala, zastavila se však nečekaně u mě a začala mě nenávistně fackovat a mlátit co jí síly stačily, přesvědčena, že jsem to musel být jedině já, bývalý Sudeťák.

Tak si na mě vybila svoji protiněmeckou nenávist a celé třídě na mě, 12-tiletém klukovi okázale předvedla, jak se musí zacházet „s nacisty“. Přitom jsem na utrpení Čechů pod nacismem, jako i drtivá většina obyčejných, řadových Němců, natož dětí, nenesl žádnou vinu!

Po všem, co jsem si vytrpěl předtím, (maminku čeští „zlatokopové“ znásilnili, babička se oběsila, na frontu odvedený otec byl nezvěstný, já jsem se musel s nadlidským úsilím za tři měsíce naučit česky...), se mi po téhle nenávisti od paní učitelky už nechtělo žít!

Přesto jsem tehdejší jednání Čechů chápal a nechoval za to k nim nenávist. Ta naštěstí neexistovala ani v křesťanském Orlu, či v katolickém skautu, kam mě kluci a holky mezi sebe přijali jako rovnocenného a tak jsem měl hned od počátku dobré kamarády i mezi Čechy.

Jedno mi bylo nápadné už tehdy:

Že Němci jako národ (nikoliv nacismus) si odjakživa důsledně pěstovali čest, zatímco Češi si zakládali na své hrdosti.

Proč toto všechno říkám?

Tím, že jsem už v mládí přešel z německého prostředí do českého, a podle smíšených předků nemám osobní důvod některému z obou národů stranit, mohu lépe, než kdo jiný nezaujatě posoudit charakterovou odlišnost Čechů od Němců, jakožto národů, (nikoliv totalit).

Lituji, jestli se to nějakého českého skalního vlastence dotkne, ale ta odlišnost vždy byla a je, při mém nejlepším vědomí a svědomí pro Čechy většinově velice tristní. Posuďte sami!

Nečestnost Čechů nám hned po válce předvedl dokonce náš český učitel, když před celou třídou a jednou učitelkou hrubě porušil své dané čestné slovo, (což by si byl žádný Němec nedovolil, u vědomí, že by tím „upadl“ v hluboké a trvalé opovržení všemi. Jsou též hanebně pověstní svým udavačstvím, jež nemá u jiného národa obdobu). Jsou také zlomyslní (například můj český spolužák lidem, jen tak pro svoji divnou zábavu postříkal inkoustem z plnícího pera jejich bílé záclony v otevřeném okně, což by si z nás německých kluků byl nikdo ani ve snu nedovolil, ani by nás to bylo nikoho nenapadlo. - Teď se jeden pro změnu údajně baví tím, že po nocích tajně vypouští rybníky atd., atpod.).

Jsou závistiví: (Církvím by v restitucích nejraději nevrátili nic i přesto, že ty byly totalitou těžce pronásledované a okradené o všechno).

Jsou také hrubě nesnášenliví (to především. V názorech na veřejné články se vyjadřují urážlivě a sprostě, čímž sami sebe staví do role jakési žumpy národa). Jsou též poťouchlí, (vystiženo rčením: Já nic, já muzikant).

Rozhodně nic, na co i já bych mohl být hrdý.

Češi setrvačně odsuzují Němce za nacismus, ale nechtějí slyšet, že sami se nechali stejně tak vmanipulovat do ještě zločinnější totality komunistů.(Podle zkušeností Štěpána, kardinála Trochty, němečtí nacisté své vězně v koncentrácích likvidovali, zatímco čeští komunisté ty svoje bezpříkladně ponižovali.)

O mnoho lépe se Češi nechovali ani za Beneše, s jeho nedemokratickou, menšinovou politikou bez kantonů, kdy Němce nuceně počešťovali, Maďary poslovenšťovali a s obojími nakládali jako s občany druhé kategorie, což uspíšilo cestu k Mnichovu, lhostejno, že jim dovolili mít svá čistě jen formální zastoupení v parlamentu.

Jsme nejbezbožnějším národem na světě v čehož přímém důsledku máme i největší rozvodovost a spoustu dalších neduhů, jako nenávist vůči všemu možnému od katolíků až po Islámisty. Ty poslední navíc směšujeme do jedné společné skupiny s teroristy, provokativně pojmenovanými „Islámský stát“, to aby lidstvo za zvěrstva zločinců nenáviděli celý Islám!

Ani pro ubohé děti s matkami kterým se podařilo uprchnout z hrozné války a měly to štěstí, že se cestou neutopily v moři, jako stovky jiných žen a dětí, nemáme slitování, myslíc jenom sobecky na svoje vlastní blaho.

Německá kancléřka Angela Merkelová se svojí křesťanskou CDU toto slitování prokazuje nejvíce, skutečné uprchlíky nechává pracně oddělit od teroristů a za tímto nelehkým počínáním si stojí přesto, že kvůli němu předvídatelně ztrácí volební preference.

To poslední naše média škodolibě vyzdvihují, místo aby také položili podstatnou otázku:

„Kolik našich politiků u moci má tak mravné zásady a řídí se jimi tak důsledně, jako Merkelová?“

Náš superpopulistický prezident Miloš Zeman si při své cynické sebestřednosti libuje, jak Angelu Merkelovou při její návštěvě v Praze, ohledně migrantů „slušně poučil“.

Ve skutečnosti se vůči ní ztrapnil, jako státnická nula, se selskými mravy, vytahující se v čele nevalně fungujícího státu, na kancléřku nejpokrokovější země Evropy, která požívá úctu celého světa.

Bohorovně suverénnímu Zemanovi by zajisté prospěla aspoň část pokory Angely Merkelové a jiných, moudrých lidí.

Většina Čechů však nedá na Zemana dopustit a nevadí jim ani, že nejspíš za něho z našich daní zaplatíme pokutu 100.000,- Kč, nařízenou jeho kanceláři soudem v souvislosti s jeho lehkovážnými výroky o Peroutkovi.

To, spolu se všemi vyjmenovanými negacemi Čechů zajisté souvisí s tím, že nejschopnější a charakterově nejlepší z Čechů naši republiku neustále opouští, takže ti z nich, kteří tu ještě zůstávají, jsou oproti těm druhým trvale v menšině. To se zákonitě projevilo v přímých volbách prezidenta Zemana a ve všech volbách po Václavu Havlovi vůbec.

Proto i ta bezostyšná nenávist vůči našemu nejlepšímu a celým světem uctívanému prezidentu Havlovi, kdy ti, kteří mu svými schopnostmi a charakterem nesahají ani po kotníky, jeho přívržence hanlivě nazývají pravdoláskaři.

Nebo volení pořád dokola těch stejných lidi, kteří jsou k vládnutí nezpůsobilí, kteří nesvedou schválit zákon, aby ho nemuseli hned vzápětí novelizovat a kteří mají na svědomí naši nespokojenost, poměrnou chudobu mnohých i to, že pro nás je vyspělá demokracie stále ještě v nedohlednu, místo aby si aspoň vyzkoušeli i jiné státotvorné strany, které se v Evropě osvědčují, jako například Lidovce a Zelené.

Ve výčtu negací Čechů z mého srovnávacího pohledu bych mohl dlouho, dlouho pokračovat, ale toto snad stačí, abych byl snášenlivými pochopen, proč mě až teprve nyní mrzí, že i já jsem zavčas neemigroval, dokud jsem byl ještě v produktivním věku, hlavně však, abych je aspoň vybídl k zamyšlení nad podloženě popsaným stavem Českého národa.

Otto Peschka(83), výtvarník a spisovatel, autor knihy:

Jak to bylo doopravdy, mezi Čechy a Němci.