Přichází čas změn - 2. část

Tento vývoj lze charakterizovat jako střetnutí těchto hlavních hráčů:

A/ - amerických neoconů (deep state) a jejich přisluhovačů ve světě, kteří hájí dosavadní americkou politiku Pax americana spojenou s dobýváním surovin v jiných zemích, a to všemi prostředky, za účelem jejich následné nadměrné spotřeby (USA 5 % obyvatelstva na planetě a 50 % spotřeby všech zdrojů ročně, produkce 40 % z celkových odpadů atd.);

B/ - světových globalistů a jejich přisluhovačů ve světě, kteří usilují o přechod na efektiv-nější a úspornější hospodaření se zdroji všeho druhu ve světě a prosazují Nový světový řád směřující k zásadní redukci počtu obyvatel naší planety a k zavedení kastovnictví v celé společnosti. Do výčtu jejich plánů patří i islamizace Evropy;

C/ - vedení Ruska, které sice uznává objektivní charakter globalizace, nicméně nikoliv její subjektivní formu realizace, jak ji prosazují globalisté. Místo toho navrhuje projekt win-win spolupráce. Tj. vzájemně výhodné spolupráce pro země od Lisabonu po Vladivos-tok, se zachováním jejich existence a nezávislosti. Nově připravuje i konkurenční pro-jekt čínské Hedvábné stezky, a to Sever-Jih.

Tyto 3 proudy se střetávají, přičemž:

- v 1. kole jde o:

a/ porážku amerických neoconů světovými globalisty, kteří k tomu v potřebné míře využí-vají spolupráce s Ruskem. Globalisté přitom usilují o přestavbu Ameriky (jako to pro-vedli předtím v Rusku);

b/ snahu amerických neoconů předejít vlastní porážce spojené s krachem USA útokem na Rusko, s cílem získat přístup k ruským surovinám, území a zejména postavit svoji eko-nomiku z dlouhodobého splácení dodávek amerických zbraní a výstroje válčícím stra-nám (tak, jak tomu bylo ve 2. sv. válce);

- ve 2. kole pak lze očekávat útok světových globalistů prostřednictvím Spojené evropské armády pod vedením Německa na Rusko. (Atlantisté, /tj. USA a V. Británie/ by se přidali až později podle průběhu takové války). Otázkou bude pak postoj Číny jako nastávajícího velkého globálního hráče, který má v současnosti uzavřenou smlouvu s Ruskem o společné obraně.

Situace a záměry jednotlivých hráčů se staly méně přehlednými zapojením některých dalších hráčů, jako je:

1/ Čína

- Stala se již nejsilnější světovou ekonomikou a jako taková i budoucím sídlem jedné z obou větví globálního prediktoru, které je do ní přesouváno postupně z V. Británíe (a USA);

- jejím projektem na komerční ovládnutí Blízkého a Středního východu a dále pak i Ev-ropy je „Hedvábná cesta“ (OBOR – One Belt, One Road);

- ačkoliv se Čína cítí být do značné míry v 1. kole ohrožena americkými neocony (a uza-vřela proto smlouvu o vojenské spolupráci s Ruskem), lze v budoucnosti očekávat, že bude realizovat politiku světových globalistů, neboť sama bude velkým globálním hrá-čem;

- zatím však stojí poněkud stranou hlavních směrů potenciálních konfliktů, byť její pozice roste každým dnem. To se projevilo již v praktickém zahájení obchodní války mezi USA a Čínou, kterou zahájil prezident Trump ve snaze snížit tak obrovské negativní saldo ze vzájemné obchodní výměny mezi USA a Čínou a jeho negativní důsledky pro ekonomiku USA.

2/ Evropská unie

- dostává se do stále větších vnitřních konfliktů, a to jak s ohledem na velmi rozdílnou ekonomickou úroveň jejích členů, což se projevuje zejména u členů eurozóny používa-jící místo svých národních měn EURO, tak i s ohledem na jejich rozdílný přístup v otázkách migrace. Lze konstatovat, že fakticky existují 2 hlavní rozpory, a to:

a/ sever-jih (otázky ekonomické) a

b/ západ-východ (otázky migrace).

- krom toho se stále více ukazuje, že bývalým socialistickým zemím byla v EU předur-čena úloha kolonií, což vyvolává rovněž negativní reakce postižených zemí;

- EU se mění za pochodu, trpí přitom stále větším deficitem demokracie. Ukazuje se při-tom, že funguje zejména jako nástroj k ovládnutí Evropy. K tomu slouží především bruselské vedení EU, které se však v poslední době dostává stále do větších problémů;

- kromě problémů již uvedených se promítají v činnosti vedení EU nově vznikající roz-pory z titulu stále více rozdílných zájmů světových globalistů a amerických neoconů, kdy EU nemůže současně sloužit zájmům obou skupin. Představa o tom, že by EU měla sama o své vůli nějakou vlastní politiku, je iluzorní, byť se to snaží předstírat;

- stále větší problémy způsobuje migrace do Evropy organizovaná z popudu světových globalistů samotným vedením EU v Bruselu, a to jak problémy ekonomické, bezpeč-nostní tak i další, jež bezprostředně ohrožují národní zájmy jednotlivých členských zemí EU. Vedení EU tak sama přispívá k rozkladu EU.

- V současnosti se pozice EU dále zkomplikovala v souvislosti s nástupem prezidenta Trumpa v USA a s jeho politikou, která je zaměřena proti americkým neoconům a nelze ji považovat ani za zcela proglobalistickou. Jeho odpor proti organizované mi-graci to dostatečně dokazuje.

3/ Irán

- je uvažován světovými globalisty jako sídlo 2. větve globalistů (globálního prediktoru) po jeho plánovaném přesunu z Vatikánu. K plnění této úlohy však Irán není zdaleka připraven, a to ani z hlediska své zdrojové stability, ani z hlediska svých organizačních schopností;

- v současnosti probíhá prakticky otevřený střet mezi Iránem a americkými neocony v rámci vojenského konfliktu v Sýrii;

- Irán se postupně stylizuje do role lídra šíitského muslimského světa.

4/ Izrael

- úloha státu Izrael a vlivu židovských lobby má v budoucnosti klesat, a to přinejmen-ším z důvodu:

- rozporných cílů Židů bránících Izrael a sionistů usilujících o zavlečení Izraele do velké války na Blízkém a Středním východě, neboť věří, že nový velký stát Izrael vznikne na troskách toho stávajícího (v zásadě jde o střet vyznavačů Tóry a Tal-mudu), jakož i

- záměrů světových globalistů, kteří považují úlohu židovského národa ve světo-vých dějinách za téměř naplněnou (viz předpověď egyptského faraóna Ramesse II. po bitvě s Chetiti u Kadeše r. 1285 před n.l.) a pro realizaci svých dalších cílů se židovským národem dle všeho již příliš nepočítají.

- Židé z řad kongresistů hledají proto řešení (pomoc) ve spolupráci s Ruskem;

To jsou v kostce nejdůležitější hráči v současné světové politice a zjednodušeně procesy, které ve světě probíhají. A je na nás, ke kterému se chceme (nechat) připojit.

.

- V případě výběru možnosti A/ (spolupráce s americkými neocony) nám hrozí bezpro-střední nebezpečí našeho zatažení do připravované války s Ruskem;

- v případě výběru možnosti B/ (a setrvání v EU) budeme islamizováni a staneme se sou-částí Evropského islámského chálifátu.s výhledem na velké nepokoje uvnitř Evropy a tedy i na bývalém území ČR s pozdějším předpokládaným zapojením našich spoluobčanů do války Spojené evropské armády proti Rusku.

Je tedy zřejmé, že i představy některých politických stran u nás ohledně naší přináležitosti k Západu bude třeba upřesnit vč. toho, co si od toho slibují.

Pro případ C/ je třeba vytvořit nejprve podmínky. Tj.:

- realizovat naše vystoupení z EU (spolu s dalšími zeměmi V4, Rakouskem, Slovinskem, Chorvatskem a zřejmě i Itálií) a vytvořit Unii nezávislých států, být neutrální a

- vystoupit i z NATO, které se bude podle všech předpokladů dělit na Atlantickou větev (USA, Kanada, V. Británie a nově i Kolumbie) a na evropskou větev reprezentovanou Spo-lečnou evropskou armádou pod vedením Německa, a být neutrální,

A to vše s bezpečnostními zárukami jak ze strany USA, tak i Ruska. Tedy vytvořit „novou Evropu“ (nikoliv ale podle představ Merkelové, nýbrž na křesťanských základech).

Současná situace ve světě je k tomu mimořádně příznivá.

Lepší (či další) možnosti fakticky neexistují. Je tedy na nás jako občanech ČR, pro kterou z variant se rozhodneme. Další vyčkávání neznamená odklad řešení, nýbrž pokračování v dosavadní variantě B/, a to vč. všech jejích důsledků.

J. Tichý

19.6.2018