To už měl ale za sebou křeč touhy po vládě za každou cenu, kdy byl nucen udělat holport s Václavem Klausem. Napřed to byla jedna opoziční smlouva, podepsána v roce 1996. Zeman dostal křeslo předsedy PS a Klaus post premiéra. Druhá opoziční smlouva, přezdívaná jako „toleranční patent“, byla podepsána v Praze 9. července 1998; role se přehodily – Klaus se stal šéfem Sněmovny a Zeman premiérem. Já na bráchu, brácha na mě...
Čas velesilně oponou trhnul a tito dva protagonisté se opět zapojili i ve svých kmetských letech do voleb. Miloš Zeman jako prezident poslal do voleb SPOZ, jejímž je čestným členem, z čeho vyplynulo, že dělal, kde mohl, reklamu svým čestným spolustraníkům. Lidé však už měli plné zuby tohoto protekcionismu a Strana práv občanů Zemanovci zůstala daleko od bran poslanecké Sněmovny. Zisk necelá dvě procenta na to prostě nestačil, ani pro prezidentské dítě.
Stejně opět jako za časů tolerančních patentů se zapojil i Václav Klaus, kterému nešel pod nos politický důchod a po ostudě, co mu svojí zjevnou zkorumpovatelností činila jeho strana ODS, dal z trucu svoje jméno v šanc podivnému seskupení kolem nenasytné JanY Bobošíkové. Ta zase nechala stranou svoji milovanou stranu SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové, která vznikla na počátku roku 2011, a šla pod záštitou Klause do boje se straničkou „Hlavu vzhůru“. Zatímco Suverenita jí přinesla alespoň miliony za účast, když překročila tři procenta. Nyní to bylo jen procenta půl a nula od nuly pošla.
Její ambice jsou skutečně nezdolné. V roce 2004 byla spolu s Vladimírem Železným zvolena do Evropského parlamentu za hnutí NEZÁVISLÍ, z kterého později vystoupila a stala se předsedkyní strany Politika 21. Byla členkou Výboru pro regionální rozvoj (REGI), který je příslušný pro záležitosti týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudružnosti a dalších nástrojů regionální politiky. Stala se i členkou parlamentní delegace ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU- Ukrajina. Neúspěšná byla v konkurzu na generální ředitelku Českého rozhlasu, stejně tak dopadla, když se ucházela o místo v Radě pro televizní a rozhlasové vysílání.
Dvakrát marně kandidovala na prezidentku ČR, z toho jednou za komunisty, pak zůstala před branami Poslanecké sněmovny, nezískala ani post pražského primátora, nedostala se ani do Senátu. V květnu 2010 se její jméno objevilo na internetovém seznamu pravicových osobností určených k likvidaci, jimž bylo na něm uvedeným osobnostem vyhrožováno fyzickou likvidací. A vyslovila se pro adopce dětí homosexuálními páry. Kdo si počká, ten se dočká, i manžela a dvou dcer…
Lidské bytí je jako sinusoida; zase žijeme v časech antagonistických rozdílů; v socialismu zloději kradli toaletní papír, mýdlo a tužky, v kapitalismu zloději kradou fabriky vyrábějící toaletní papír, mýdla a tužky. V socialismu přebytky dostávali dělníci, v kapitalismu jsou přebytkem dělníci. V socialismu kradlo hodně lidí, ale málo, v kapitalismu krade málo lidí, ale zato hodně. V socialismu se o zlodějích psalo v černé kronice a seděli v base, v kapitalismu se o zlodějích píše jako o celebritách a sedí v daňových rájích, v Parlamentu nebo ve vládě…
Přesně na tento bonmot zapomněli socialisté v čele s Bohuslavem Sobotkou, co se kasal, že ho uspokojí jedině výsledek nad třicet procent. Dostali o deset míň a kdyby volby trvaly o pár hodin déle, třeba kdyby se zavedlo tzv. nastavení jako v hokeji, dal by mu co proto i Andrej Babiš se svým ANO. Už jsem to jednou psal za vlády Jiřího Paroubka - Jak prokaučovat vlastní volby. Na omluvu Paroubka je třeba dodat, že mu zmařila úsilí proradná tzv. Kubiceho zpráva a potíže s prostatou, co přiměla Ivana Langra jít na WC a celou zprávu nechat na pospas žurnalistickým hyenám...
Inu, kdo chce kam, nechejme ho tam vlézt. aby se třeba i uškvařil ve vlastní kariéristické šťávě. Levice tak dostala na frak, možná právě včas...
zdroj:http://olser.blog.idnes.cz/c/372420/Predcasne-volby-plne-ostudy-aneb-Vyhodite-ho-dvermi-vleze-oknem.html
