Nečasova zkouška z dějepisu podle katolicko – sudetských směrnic (2)

Navracení staronové identity po roce 1989

Rok 1989 přinesl pád železné opony a s ním spojenou úlevu. Totalitu přes noc vystřídala demokracie, stereotypy se ale měnily pomaleji než oživování sousedství. Bylo třeba vytvořit přeshraniční vazby a dát sousedství nový obsah, neboť původní již neexistoval. Navazování vzájemných kontaktů také naráželo nejen na bariéru jazykovou, ale i na vzájemnou neznalost mentalit a kultury. Na druhou stranu, hranice konečně přestala Čechy a Bavory rozdělovat a stala se opět místem setkávání a aktivit, které tomuto prostoru začaly vracet jeho původní významy. Lidé z řad třetí generace místních obyvatel pak často spolu s bývalými německými spoluobčany a jejich potomky dodnes navracejí regionu jeho staro-novou identitu. Opravy církevních památek, turistika, partnerství měst a škol, či nejrůznějších spolků jsou typickým příkladem mnoha iniciativ, z nichž se vyvinula neformální setkání a nová přátelství. Všem těmto lidem na obou stranách hranice patří moje poděkování.

Úkolem nás politiků je vytvářet pro dobré sousedství podmínky. Jedním z nejvýznamnějších kroků tímto směrem, kterým jsme se pokusili pojmenovat minulost, a zbavit ji tak politických ale i lidských emocí, byla Česko-německá deklarace z roku 1997. Ta připravila půdu pro občanský dialog a odborný diskurs mezi Čechy a Němci. Neméně významným krokem pak bylo prohlášení české vlády ze srpna 2005, kterým odsoudila tehdejší paušální nazírání na naše bývalé německé spoluobčany a omluvila se za příkoří, které československé orgány způsobily německým odpůrcům nacismu, již si za své postoje během války naopak měli zasloužit naše uznání. Třeba přitom zdůraznit, že česko-němečtí odpůrci nacismu pocházeli jak z řad levicového, tak i konzervativního a křesťanského odboje.

Omluvy vyslovené představiteli demokratického Německa všem národům za to, co jim způsobil nacismus, i vše, co bylo řečeno z české strany k odsunu a našim bývalým spoluobčanům, otevírá dveře k novému soužití a k věcné diskusi o minulosti a jejímu pochopení. Máme-li v této zkoušce obstát, měli bychom být upřímní. Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Jsme si přitom vědomi zásadního přínosu německy mluvících obyvatel českých zemí pro hospodářský a kulturní rozvoj tohoto prostoru v celé jeho historii.

(O tomto jsem psal jinde. Dvě uvedené nepravdy: odnímání občanství a uplatnění kolektivní viny. K ani prvému, ani druhému podle dostupných historických materiálu nedošlo. Jedná se o klasickou rétoriku Sudetoněmců, kterou se jim podařilo protlačit do společné česko-německé deklarace. Právě tato citace byla největším ústupkem z české strany – tím také do budoucnosti získala menší manévrovací postoj pro vyvracení dalších lží a překrucovaných skutečnosti, které už můžeme slyšet v německých médiích působících u nás.)

Je ale nadevší pochybnost jasné, že se nemůžeme vrátit do doby před 80 lety. Musíme si přiznat, že můžeme napravit jen velmi málo z toho, co špatného se v dějinách stalo. Hledání společné interpretace dějin poskytne morální satisfakci, předválečné majetkové poměry však není možné obnovit.

Další plány české vlády

Když jsem přijížděl do Bavorska, přemýšlel jsem o pozitivních inspiracích pro česko-bavorský dialog. Především chci potvrdit, že Bavorsko a všichni jeho občané jsou v České republice vítanými partnery. Jsem rád, že po jednání s ministerským předsedou Horstem Seehoferem mohu s radostí oznámit, že se nám česko-bavorský dialog podařilo posunout vpřed a dát mu hlubší rozměr reflektující naši tisíciletou společnou historii.

Kromě pravidelných jednání na naší úrovni považujeme za důležité zahájit a udržovat intenzivní parlamentní dialog, který by mohlo doprovázet ustavení společné parlamentní česko-bavorské skupiny. Chceme rovněž napomoci širšímu povědomí o společné duchovní tradici a kulturní sounáležitosti ve veřejnosti. Společná česko-bavorská zemská výstava na obou stranách hranice by mohla tomuto účelu vhodně posloužit a podpořit zájem nacházet v historii materiál, který nás spojuje, a nikoli rozděluje. Věnujme se reflexím soužití a vzájemným inspiracím v našem regionu. Nedílnou součástí tohoto procesu by měla být podpora témat regionální historie jak v práci česko-německé komise historiků, tak v odborných institucích. Vidím velký potenciál v nově vzniklé Nadaci Chebský les, v Česko-německém Fondu budoucnosti a Česko-německém diskusním fóru, jež se věnuje jak tématům míst společné paměti, tak aktuálním tématům našich vztahů. Uvítal bych v těchto institucích akcent věnovaný česko-bavorským vztahům. Budeme také nadále podporovat Collegium Bohemicum, které se aktivně věnuje projektům tematizujícím česko-německé a bavorské soužití.

(Jenom dodávám, co byl za německé okupace institut Collegium Bohemicum, který nacisté založili v protektorátu. 17.11. 1939 byly vyhláškou říšského protektora Neuratha uzavřeny všechny české vysoké školy „na dobu tří roků“, ve skutečnosti ale s jejich znovuotevřením v roce 1942 Němci už dopředu nepočítali. K. H. Frank dne 1. listopadu 1940 v dopise H. Lammersovi napsal, že by se to „protivilo zájmům Říše na germanizaci česko-moravského prostoru“ a již v srpnu 1940 ve svém „pamětním spisu o způsobu řešení českého problému“ k této věci navrhoval:

* Základní změna školního vzdělání - Vymýtit český dějinný mýtus - Výchova k říšské myšlence - Bez dokonalé znalosti němčiny žádný postup - Nejdřív zrušení středních škol, potom i škol národních - Už nikdy české vysoké školy, jen přechodně „Collegium bohemicum“ při německé universitě v Praze.

Dále dodávám, že Německá universita v Praze a německé vysoké školy technické v Praze a v Brně byly zrušeny dekrety prezidenta republiky („benešovy dekrety) č. 122 a č. 123/1945 Sb. z 18. října 1945, a to zpětně již ke dni 17. listopadu 1939. Tituly z těchto německých vysokých škol v protektorátu získané za války tak neplatily.

Ví pan Nečas, co se nazývalo také Collegium Bohemicum za protektorátu jehož další podporu slíbil ve své zkoušce s dějin podle katolicko-sudetského výkladu v bavorském parlamentu? Ví pan Nečas že tato instituce, která dnes u nás působí má stejný název jako protektorátní opatření proti českým vysokým školám během nacistické okupace z nařízení nejvyššího představitele sudetských Němců u nás? Tak jak o zřízení onoho zařízení Collegium Bohemicum už žádal K.H. Frank, nejvyšší představitel sudetských Němců u nás, tak jej tu máme dnes a dokonce si jej platíme z části našich daní. I v tomto jsou Němci experti, jak zařídit, aby si druzí – zde Češi platili vlastní hanobení dějin a cizí propagandu. Tak se to nakonec sudetským Němcům podařilo splnit přání K.H. Franka za pomoci „české strany“ a podporovatelů, jako je pan Nečas a další nejen z jeho vlády. A jaký je vlastně skutečný účel tohoto zcela nepotřebného institutu? Výklad česko-německých vztahů a dějin soužití Čechů a Němců v našich zemích je zde vykládám zejména z katolického a prosudetského pohledu. Zřejmě pan Nečas je prvním výsledkem tohoto skrytého plíživého procesu germanizace v Čechách.)

Chceme-li důsledně a efektivně podporovat sounáležitost v regionu, nesmíme zapomínat na tak obyčejné věci jako je dopravní infrastruktura, hospodářská spolupráce, výuka jazyků nebo duální vzdělávání.

Shodli jsme se na doporučení našim ministrům, jak dále postupovat. Velmi jsme v této souvislosti uvítali aktivity řezenské Průmyslové a obchodní komory v Plzni nebo zřízení Bavorsko-české odborné akademie pro cizojazyčná povolání ve Weidenu a věříme, že podobná zařízení budou následovat. Podobně pozitivně hodnotíme vzájemný obchod. Nemusím zmiňovat čísla, pro představu snad jen pouhý fakt, že Bavorsko je pro Českou republiku třetí největší obchodní partner, významnější než třeba Spojené státy americké nebo Francie.

(To je výsledek rezignace a zbavení se samostatné zahraniční politiky, také díky panu Schwarzenbergovi, který je hrobařem naší samostatné zahraniční politiky.)

Zahájit chceme novou éru vědecko-výzkumné spolupráce našich špičkových pracovišť zaměřených na moderní technologie, pokračovat hodláme ve spolupráci v energetice. Pouze společně můžeme posílit energetickou bezpečnost obou zemí. Odlišné postoje Německa a České republiky na jadernou energetiku by se neměly stát zátěží pro česko-bavorské vztahy. Reálně hrozící výpadky elektřiny ukazují, že problém energetiky je komplexní, nevyhne se ani Německu nebo Bavorsku, a týká se také přenosových soustav a jejich stability. Jaderná energetika má mimo jiné i v tomto kontextu svůj pozitivní význam. Navíc je zřetelné, že Česká republika samotná má absolutní zájem na maximální bezpečnosti jaderné energetiky. Velkou důležitost přikládáme propojování energetické infrastruktury, zejména v oblasti ropy a plynu.

(Ano, zde existují do budoucna možné třecí plochy. Česká republika se rozhodla jít cestou jaderní energetiky, Německo nikoliv. Uvidíme nakolik do budoucna e skutečně ČR suverénním státem, který má i vlastní energetickou politiku.)

Dámy a pánové,

Česko-bavorské dějiny nejsou nic jiného než zrcadlo mnohotvárného lidského společenství, které je vytvářelo. S touto optikou se snažme porozumět oné době a na tomto základě posilujme vzájemnou důvěru a přátelství. Ty však nelze nařídit politickými proklamacemi, musí vyrůstat z autentické zkušenosti každého z nás, zkušenosti, která se primárně utváří v každodenním česko-bavorském dialogu, ukotveném v Evropě.

(Proč a za jakým účelem je tedy přetrvávající snaha překrucovat historickou zkušenost obou národů? Jaký to má důvod a komu to slouží?)

My jsme pro něj v těchto dnech vytvořili nové, mimořádně příznivé podmínky. Zodpovědnost za něj však leží na každém jednom z nás. Nebojme se rozdílných názorů, nových témat nebo překážek, které nás na této cestě čekají. Vytrvejme na ní společně kvůli našim předkům a v zájmu našich potomků.

----------------------------------------konec projevu---------------------------------------------------

Konec referátu z „dějepisu“ podle Collegia Bohemica pana Nečase na zkoušce před bavorským parlamentem. Věřím, že obstál na jedničku, potlesk ve stoje to naznačuje.

Pan Nečas zřejmě neví, že Češi svou identitu nemusí hledat ani v Bavorsku, ani v katolicismu. Češi svoji národní identitu mají a nemají se za co stydět. K tomu, abychom mohli ve svobodné Evropě žít v přátelských vztazích se všemi národy a tedy i našimi sousedy z Německa, ať již Bavory, nebo jinými, nemusíme přebírat jejich smyšlení o našem národě, nemusíme přebírat jejich propagandu a nemusíme jim podlézat. Máme vlastní názor na české národní dějiny, vlastní národní myšlenku a vlastní státní ideje v pozadí naší státnosti a k vlastní identitě nepotřebujeme ani instituce typu Collegium Bohemicum, jako jsme měli za protektorátu za náhradu nacistickými Němci zavřených českých vysokých škol. Ani nemusíme hledat společnou identitu s Bavory v katolicismu pro dobré sousedské vztahy s německými přáteli. Podlézáním a snahou se doslova „zalíbit“ – myslím, že panu Posseltovi se jistě pan premiér zalíbil, když si s ním podal ruku, nelze získat rovného postavení v Evropě, spíše naopak. To, by měl politik vědět.

Pokud však, ale programově vyprodává české národní zájmy se svým koaličním kolegou - mimo jiné také sudetoněmcem - Schwarzenbergem, nelze od vás zřejmě nic jiného čekat.

Navíc soukromé vyznání – katolicismu je navíc pouze soukromé náboženské vyznání pana Nečase, na které má právo, ale měl by vědět, že ČR je sekulární stát bez oficiálního náboženství a tak jeho rozplývání nad údajnými společnými katolickými základy a výměnou panenek Marií, je pouze ryze soukromí názor a ten by neměl být státnický. Katolíku je v ČR asi jenom jeden milión, tedy ani 1/10 obyvatel. Současně pan premiér neměl ani mandát od všech občanů hovořit tímto způsobem, který „prodává“ české národní zájmy.

Je dobré si připomenout jaká je hlavní téze sudetských zástupců:

„retardovaným Čechům stačí donekonečna vnucovat náš pohled na dějinné události, až mu nakonec uvěří a podlehnou“.

Viz. Článek bývalého europoslance Daniela Strože, který dlouho vysel i na stránkách českého ministerstva zahraničí. Zde: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/sudetonemci-neprestanou-nikdy-provokovat.html

Na závěr snad jenom připomínka slov našeho druhého prezidenta Dr. E. Beneše z roku 1947:

Vážení spoluobčané,

„V nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety presidenta ČSR. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nebudou opakovat tragické události let 1938-39. Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovu osídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu, na základě mých dekretů z naší

republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „ takzvaní čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního presidenta ČSR T. G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M. R.Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkají i potrestání vlastizrádců a že mají trvalou platnost a potrestejte všechny vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.“ Dr. Edvard Beneš, Praha, Květen, 1947