„I člověk, který je znalý, má obvykle hluboké znalosti pouze v jedné oblasti, která reprezentuje pouze malý zlomek vědění využívaného lidstvem.“ – Thomas Sowell
K řízení tak složité struktury jako je stát je tedy třeba široké spolupráce lidí se znalostmi z různých odvětví. Má to ale dva háčky, ne-li přímo skoby. Tyto skoby obzvláště dobře odkrývá padající omítka úřadu vlády v podobě Michaely Marksové-Tominové a Kateřiny Valachové, no a dále takoví „odborníci“ jako Jakub Janda a mnoho jiných brouků Pytlíků.
Zaprvé: Jak se pozná odborník?
Tož někdy jsou jako odborníci na správné smýšlení předkládáni i pornoherci a všem Rusům smrt přející svině, že? Ale k tomu později… Obvykle nás společnost – tedy vzdělávací systém, média, stát a politici – vede k víře v autority: odborník je ten, kdo má titul a má vystudované školy. To je omyl. Ano, (dobré) vzdělání je důležité, pomáhá získávat informace, porozumět problému, osvojit si zaběhnuté metody a především má učit myslet a nakládat s dostupnými informacemi. Ale cožpak nelze tohle všechno získat na základě samostudia?
Jaký je rozdíl v tom, jestli si knihu přečtu, protože je na seznamu povinné četby, nebo z vlastní vůle ve volném čase? Odborník je zkrátka ten, kdo má znalosti, zkušenosti a vhled. Stát si přisvojil moc akreditovat takové lidi na základě určitých kritérií (zkoušek), ale tato kritéria obzvlášť v dnešní době naprosto selhávají. Navíc „odvolávání se na autoritu“ je vypečený argumentační faul. Autority jsou tradičně brány vážně, ale to neznamená, že by neměly býti brány kriticky, nebo že jsou neomylné!
Zadruhé: Je stát řízen těmi nejlepšími z nejlepších?
Thomas Sowell, významný americký ekonom, sociolog a politolog, ve své knize Knowledge and Decisions poukazuje na propast mezi faktickými znalostmi a rozhodovací mocí. Rozhodovací moc v rukou politiků je natolik vzdálená od empirie reálného života, od výzkumu, od znalostí a poznání, že může jít až přímo proti zájmům společnosti. Místo faktů a poznatků reálného stavu a potřeb společnosti je totiž rozhodovací proces založen na elitistické vizi toho, jaká by společnost měla být. Připomíná vám to něco?
Fiasko se zavřením ústavu v Chrastavě, snaha o zprůměrnění populace pomocí inkluze či snaha o zničení tradiční rodiny – zhovadilé právo na oplodnění bez partnera. Všechno počiny fanatických sociálních inženýrek, soudružek „odbornic“ Marksové a Valachové. (Znáte film Demolition man? Zákaz sexu a povolení pouze laboratorního rozmnožování pod dohledem neomarxistických mozků při nynějším totalitním směřování brzy nemusí být až takovou fantasmagorií…)
Ve všech případech si všimněte, že se našlo nemálo zkušených lidí z praxe, kteří se proti těmto změnám stavěli a předkládali logické argumenty. Ideologický fanatismus ale nezná logiku ani realitu: buduje Vizi. A kde vládne hon za utopickou vizí, musí být potlačena svoboda – tedy svoboda názoru a slova těch, kteří jdou proti Vizi.
Pryč s pornohercem!
Tu se dostáváme k velice pikantnímu soustečku: Jakubu Jandovi. To se pár „chytrých“ hlav dalo dohromady a usnesly se, že nás ochrání před závadnými webovými stránkami. A není náhodou, že těch pár chytrých hlav bylo z Evropských hodnot! Přeloženo: fanatičtí eurohujeři třoucí si bradavky přirážejí do rytmu euromarxistických bubnů a za cílem ochránit evropské hodnoty (rozuměj vytvoření oboupohlavního bisexuálního středně hnědého jedince s mezinárodní příslušností) nám diktují, jaké názory a myšlenky máme či nemáme číst a mít.
Za odborníky jsou předkládáni lidé, kteří splňují především jednu jedinou podmínku: jsou ideologickými děvkami. Nezajímá mne, proč to dělají – zda z přesvědčení nebo kvůli moci. Zajímá mne, že jejich počínání po krůčcích omezuje svobody jednotlivce. A jak trefně vyjádřil Thilo Sarrazin (německý politik, co se nebojí poukazovat na mizející svobodu slova v Německu a za svoji troufalost říkat pravdu je médii pronásledován):
„Potlačení názorové svobody se opírá o potlačení nesprávného myšlení nejméně tolik, jako o potlačení nesprávných názorů. Kdo nepřemýšlí, nemůže mít žádné názory.“
Nesprávné názory celému národu zcenzuruje pětadvacetiletý nedostudovaný pornoherec, nesprávné myšlení se pak vymýtí ideologicky motivovanou inkluzí ve školství, multikulturní výchovou, zkrátka indoktrinací dětí. A já si říkám: Tyvole, jsou lidi tak blbí, že to nevidí a dají se opít koblihovými zloději a socanskými lháři? Jo. Jsou. Gaussova křivka inteligence je nesmlouvavá.
Hospodářský, společenský a kulturní pokrok šel vždy ruku v ruce s názorovou a myšlenkovou svobodou. Proto nemainstreamová média i jednotlivci MUSÍ mít možnost psát bez cenzury, a to i kdyby psali o tom, že Putin je inkarnovaný mistr Yoda. Pokud začnou vládnout a cenzurovat lidé, kteří rozhodují primárně na základě svých utopických rovnostářských vizí, začnou potlačovat myšlenkovou svobodu, což vede k úpadku, možná i zániku společnosti. Není náhodou, že celý islámský svět, myšlenkově uvězněný v psychopatických zvratcích středověkého pouštního nájezdníka, se nijak výrazně nepřičinil o jakýkoli výdobytek moderní civilizace. Prostě nesměl: Alláh myšlení nedovoluje. (Psala jsem zde.)
zdroj:http://www.lucieprovaznikova.cz/2016/12/29/nase-zivoty-ridi-profesionalove-a-pornoherci/
