Na jaké úrovni byla v tu chvíli Libye? V době, kdy Kaddáfí přebíral v roce 1969 vládu, patřila Libye k nejchudším zemím světa, ale v roce 2011 už měla jako nejbohatší africká země nejnižší podíl obyvatel žijících v chudobě z celé Afriky. Během jeho vlády stoupla gramotnost z 10 na 88 procent. Vytvořil zdravotnickou síť na dobré úrovni. Průměrný věk dožití byl nejvyšší na kontinentě - muži 75 let, ženy 80 let; tedy vyšší než v České republice. Veřejný dluh byl druhý nejnižší na světě. V roce 2002 stál u zrodu Africké unie, jejíž snahou je postupná integrace afrických zemí. Na summitu v Addis Abebě v únoru 2009, kde byl zvolen jejím předsedou, se vyjádřil pro projekt Spojených států afrických, což se samozřejmě zemím těžícím z africké chudoby moc nelíbilo.
Libyjská centrální banka, která byl pod přímou Kaddáfího kontrolou, měla téměř 144 tun zlata. Libye tak byla mezi 25 zeměmi světa s největší zásobou drahého kovu za 6,5 miliardy USD. Můžeme se potom divit, že libyjské obyvatelstvo mělo nejvyšší životní úroveň v Africe? Že produkovalo nevíc ropy na černém kontinentu? A že HDP na obyvatele činilo přes 16 600 USD. Pokud jde o oficiální „Index lidského rozvoje“, který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN), a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další africký stát byl Tunis až osmdesátý první.
Přerod sponzora terorismu Kaddáfího zpečetila tehdejší americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová svoji návštěvou Libye. Prostě takové obrácení Ferdyše Pištory po muslimsku. Riceová tak potvrdila, že Kaddáfí se napravil, navzdory stovkám mrtvých v letadle nad Lockerbie, a byl Washingtonem vydáván za příklad pro ostatní - jmenovitě Írán a Severní Koreu. Libyjci a USA spolu nemluvili přes padesát let, poslední americký šéf diplomacie byl v Tripolisu v roce 1953. “Zbývá ještě dlouhá cesta, kterou musíme ujít, věřím ale, že tato návštěva dokazuje, že USA nemají trvalé nepřátele,” prohlásila Riceová po uvítání na letišti v Tripolisu. “Má návštěva ukázala, kam až dospěly vztahy mezi USA a Libyí, ale je to teprve začátek příběhu, ne jeho konec,” upozornila. Před schůzkou s Kaddáfím jednala Riceová se svým libyjským protějškem Muhammadem Šalghamem. Posuzovali spolu možnosti spolupráce, především v otázce vývozu libyjské ropy a v otázce Libyjců studujících v USA. Pokrytci nebo lháři? Obojí...
Slavnostní přestřižení pásky veletrhu zbraní v tzv. bezletové zóně bylo za účasti delegací USA, Kanady, Itálie, Francie a Španělska. Z amerických i britských lodí a ponorek bylo vypáleno prvních 112 střel Tomahawk. Nasazení britských sil potvrdil premiér David Cameron. Ropa a přehlídka nejmodernějších zbraní. Vystavovatelé se drží hesla, že stroje vyzkoušené v přímém boji mají nejlepší rating. Kralovaly především letouny Eurofighter Typhoon v řadách britské RAF, pro které byly mise nad Libyí prvním bojovým nasazením… Před třemi roky tak byli lanařící skauti na tribunách a vše na ploše bedlivě sledovali. Sestavu svého letectva chtěly v nejbližší budoucnosti posílit Brazílie, Japonsko, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Švýcarsko. Potřebovaly super útočníka. Největší tendr na nákup vypsala Indie, která hodlala koupit 126 bojových letounů. Do soutěže se kromě strojů Rafale a Typhoon hlásil také americký Boeing se svým strojem F/A-18E/F Super Hornet, Lockheed Martin se strojem F-16 Fighting Falcon a na svoji předváděčku v barvách NATO čekal i švédský koncern Saab AB se stíhačkou Gripen…
Stačí trochu statistiky. Nejvíce zbraní na světě za uplynulý rok prodaly americké zbrojařské firmy Boeing za 28 050 milionů USD, Northrop Grumman za 27 590 milionů USD a Lockheed Martin za 26 460 milionů USD… Rovněž plných 38 procent amerického zbrojního vývozu směřuje na Blízký východ, včetně nejnovějšího nákupu Spojených arabských emirátů – patrioty PAC-3, jejichž nákup byl stvrzený v prosinci 2008 a nákup systému THAAD, který byl definitivně potvrzen počátkem 2009. Válka je požehnaný byznys. Na „obavách ze zbrojního potenciálu Íránu“ vydělají opět hlavně americké zbrojařské firmy.
Obchodníci s deštěm měli jasno; Boeing, Lockheed Martin, Northrop Grumman či General Electric se podíleli na armádní zakázce pro vystrašenou Saúdskou Arábii v hodnotě šedesáti miliard dolarů. Největší zbrojní obchod v dějinách USA čekal zásluhou hrozeb Ahmadínežáda na podpis Baracka Obamy, co se jen chystal do Kongresu k připomínkovému řízení. Rijád nakoupil 84 nových a sedmdesát zmodernizovaných stíhaček F-15 a 178 vrtulníků. Podle společnosti Boeing, která vyrábí stíhací letouny F-15 a vrtulníky Apache a Little Bird, podpoří saúdská objednávka přímo či nepřímo až 77 tisíc pracovních míst po celých Spojených státech. Firma Sikorski společně s General Electric dodává vrtulníky Black Hawk, jichž si Rijád objednal dvaasedmdesát. Izrael si stěžoval, že USA prodávají Arabům stíhačky F-15, tak dostal jako jediný její nejnovější verzi…
Výsledek tříletých náletů? Jen ruiny vybombardovaných měst, více než osm tisíc tajně vězněných a mučených lidí. Rasistické násilí vůči černým Afričanům. Zcela neschopná prozatímní vláda bez mandátu lidu. Studentské protivládní nepokoje a odpor, pokračující i po mučednické smrti Muammara Kaddáfího. Amnesty International zveřejnila rozsáhlé množství důkazů o masových únosech, věznění, bití, mučení, zabíjení a zvěrstvech, páchaných tzv. rebely, kterým NATO svěřila moc v zemi. Ve věznicích a na uzavřených vojenských základnách byli, podle informací organizace Lékaři bez hranic, mučeni stoupenci Kaddáfího.
V době, kdy NATO zahájilo válku proti Libyi pod záminkou ochrany civilistů, se podle odhadů OSN uvádí až 50.000 obětí tohoto „dobrodružství“. Podle údajů Přechodné národní rady (NTC) zemřelo 30 tisíc osob a 50 tisíc jich utrpělo zranění. Mezi desetitisíci mrtvých jich nezanedbatelnou část tvořili civilisté – ženy, děti a starci. K největšímu krveprolití došlo po dvouměsíčním obléhání, intenzivním bombardování a následném rabování města Syrta. Počet obětí až desetinásobně převyšuje udávaný počet mrtvých v Sýrii. Proč to všechno? Samozřejmě, prim hrály zájmy zbrojařů, aby jim nerezivěly zbraně páté generace. To vše však hlavně proto, že v Libyi se přece nachází 3,3 procent prokázaných světových zásob ropy a ve státní pokladně na 140 tun zlata.
Vítěz války o Libyi mohl přerozdělit těžební koncese a případně upravit vývozní daň na ropu. Je třeba se v těchto místech „zabukovat“, aby byl po ruce i Perský záliv. Kolem něho je přece Írán s více než 10 procenty světových zásob ropy a téměř 16 procenty světových zásob plynu. Je zde ovšem také americké lobby - Kuvajt, Katar a Sjednocené arabské emiráty, všichni se zhruba sedmi procenty světových ropných zásob. To vše mají USA pod plnou kontrolou. Sídlí tady totiž námořní část Centrálního velitelství ozbrojených sil USA. Pod toto velitelství spadá i oblast Středního východu, Střední Asie a východní Afriky. Řídí Pátou flotilu, která s 15 tisíci muži na palubách kraluje v Perském a Ománském zálivu, Arabském a Rudém moři. Kromě námořníků je ovšem v arabském světě rozmístěno 27 tisíc vojáků Spojených států (bez kontingentu v Iráku) na několika desítkách základen. Vojáci USA jsou tak ve 150 zemích světa, ovšem zatím nejsou (nebyli) v Libyi.
Michel Chossudovsky, emeritní profesor ekonomie na univerzitě v Ottawě a ředitel Centra pro globální výzkum, ví své: ... „Začít znova“ na pozadí destrukce? Strach a sociální zoufalství, bezpočet mrtvých a zvěrstev, dostatečně zdokumentovaných nezávislými médii. Žádná euforie… Došlo k historickému zvratu a propadu v ekonomickém a sociálním vývoji země. Úspěchy byly zlikvidovány. Invaze NATO a okupace jsou známkou ruinujícího „znovuzrození“ životní úrovně Libye. Toto je zakázaná a nevyřčená pravda: celá země byla destabilizována a zničena, její lidé vrženi do propastné chudoby. Cílem bombardování NATO bylo od prvopočátku zničit životní úroveň země, její zdravotnickou infrastrukturu, její školy a nemocnice, její systém dodávek vody.
A pak to vše zlikvidované „znovu vybudovat“ za pomoci dárců a věřitelů, pod záštitou MMF a Světové banky. Mezitím investoři a dárci nastoupili na pozice v duchu hesla:. „Válka je dobrý byznys.“ NATO, Pentagon a ve Washingtonu sídlící mezinárodní finanční instituce (IFI) působí za úzké koordinace. To, co bylo NATO zničeno, bude obnoveno, a financováno vnějšími věřiteli Libye pod hlavičkou „Washingtonského konsensu“. Diktát „volného trhu“ je nutnou podmínkou pro zavedení západního stylu „demokratické diktatury“. Asi 9000 náletů, desítky tisíc útoků na civilní cíle, včetně obytných oblastí, vládních budov, vodovodního systému a elektráren. (Viz komuniké NATO)
V rámci hořké ironie poté, co ukradla libyjské ropné bohatství a zkonfiskovala zahraniční finanční aktiva této země, „komunita dárců“ přislíbila, že (ukradené) peníze půjčí zpět na financování poválečné „rekonstrukce“ Libye, jež je odsouzena připojit se k řadám zadlužených afrických zemí, které byly zataženy do chudoby MMF a Světovou bankou po nástupu dluhové krize na počátku 80. let. MMF navíc přislíbí dalších 35 miliard dolarů (úvěrů) zemím zasaženým povstáními "arabského jara" a formálně uznaná v Libyi vládnoucí dočasná rada, jako legitimní moc, otevřela dveře bezpočtu mezinárodních půjčovatelů, protože se Libyi snaží po letech války znovu obnovit...
Inu, milá Libye, NA CO ti bylo NATO, když jsi skončila jako totálně vydrancovaný, byť kdysi nejbohatší stát Afriky, abys svojí vybombardovanou bídou pomohla k bilionům dolarů nejen zbrojařské mafii, ale také Mezinárodnímu měnovému fondu, co tu "slevu na znovustvoření tvé země nechce zadarmo"... Až Kaddáfí padne, tak demokraticky…?
Spisovatel připomněl Schwarzenbergovi...
