Mezitím se však kdesi v daleké poušti mezi Židy zrodilo Křesťanství - sekta, ze které se stalo náboženství. A to začalo pronikat do Evropy. Byl to dlouhý a plíživí proces. Nestali jsme se křesťany ze dne na den a už vůbec ne dobrovolně. Mnohdy se to neobešlo bez násilí. Měli jsme svou víru a své tradice, kterých jsme se nechtěli vzdát. Toto cizí náboženství jsme odmítali natolik, až se nám nakonec muselo přizpůsobit a převzít naše svátky a nahradit je svými. Oslavy slunovratu nahradily Vánoce v zimě a noci svatojánské v létě. Oslavu jarní rovnodennosti, dne kdy konečně slunce vítězí nad temnotou zimy, Velikonoce, a podzimní oslavy slunovratu a sklizně nahradili dožínky. Místo Samheinu se slaví dušičky a halloween. Vánoční stromeček, stavění máje, letní tančení u ohňů ... v tom všem se odráží naše pohanské tradice.
Křesťanství se tak stalo evropským. Ne však z naší vůle. Z vůle jiných a to především z mocenských důvodů. Byl to skvělý nástroj, jak ovládat celou Evropu z Říma ve jménu jediného Boha. Stejně jako s každou změnou režimu dochází k zatracování všeho starého, tak i s nástupem Křesťanství došlo k démonizaci starých božstev. Prastará moudrost se stala čarodějnictvím. Úcta k přírodě, v níž je nám nejlépe, se vytratila a my se ji do jisté míry odcizili. Křesťané přišli z pouště a poušť si přinesli sebou.
"Nejdéle držící se diktaturou je církev," napsal Remarque v "Čas žít, čas umírat." Do jisté míry měl pravdu. Jen se jaksi rozpadla na další, menší diktatury. To vše však opět jen pro mocenské hry a spory, kdo je víc, zda král, lid či papež, zjednodušeně řečeno. To by však bylo na delší rozepisování pro tento článek nepodstatné.
Od té doby uběhlo zhruba tisíciletí a do Evropy opět pomalu proniká abrahamistické náboženství, které se zrodilo coby sekta kdesi v daleké poušti. Mnozí mluví o pomalém a plíživém procesu islamizace. O snaze muslimského ovládnutí světa. O ustupování od našich tradic novému náboženství ... Nepřipomíná vám to něco? Nezažili jsme to již jednou? Může nás to nějak ovlivnit? Jak moc? Nebo se to bude muset také přizpůsobit našim tradicím a kultuře? Naši nátuře?
Především je však nasnadě položit si otázku, jak moc je Křesťanství evropské? K nám se začalo dostávat ke konci devátého století a dnes jsme vesměs ateisté. Udrželo se zde sotva tisíc let. A co je tisíc let ve srovnání s desítkami tisíc let uctívání našich skutečných božstev - Slunce a matky přírody? Nic. Je to jako pár sekund během jediného roku. K naší smůle pár důkladně zaznamenaných a zmapovaných sekund během tohoto předlouhého a tajemného roku.
Ať tak či onak a ať už se mnou souhlasíte či nikoli, myslím, že není lepší období, kdy se vcítit do našich předků v období christianizace Evropy. Kdy k nim, narozdíl od nás plně věřících, začalo proudit naprosto cizí náboženství z předaleké pouště.
Komentáře
Miroslav Petr-Nóó, tak s tím srovnáním jste si naběhl, neboť Nový Zákon, na který poukazujete obsahuje asi 3% textu vyzývající k zabíjení, násilí a ničení, zatímco v Koránu tvoří takovýto obsah asi 2%. Starý Zákon je na tom ještě hůře, protože obsahuje více než 5% takových výzev. Ale to je spíš akademická debata, že? Protože nejde ani tak o obsah učení, jako spíš o formu a její výklad.
Analýza např. zde:
http://www.independent.co.uk/arts-entertainment/books/violence-more-common-in-bible-than-quran-text-analysis-reveals-a6863381.html?cmpid=facebook-post
Jinak pěkný článek autora a pochvala za impulz ke kritickému myšlení.